Co mají společné puč v Turecku, olympiáda a české historické povědomí?

 20. 07. 2016      kategorie: Politické vize, koncepce, strategie    

Vážení, někdy se nestačím divit, co lze ve vyspělých společnostech, kam počítám i tu naši, přecházet s relativním klidem a nezájmem. Mám na mysli nespravedlnosti, ba zvěrstva, jejichž morální vykolejenost je křišťálově zjevná. Pokaždé, když je přejdeme mlčením, dostaneme se o krok blíže k tomu, aby se přihodily i nám samým. Teď je to KOLEKTIVNÍ VINA.

1) Protestuji proti tomu, aby byli z olympiády v Riu vyloučeni plošně ruští atleti.

Jakkoli Rusáky nesnáším – za to, co udělali v osmašedesátém nám, co udělali teď Ukrajině, co napáchali mezitím a před tím (třeba Katyň, zrovna o ní čtu vynikající knížku)… a rovněž nemám pochyby, že mezi státní podporou sportu a dopingem bylo v jejich podání vždy víceméně rovnítko, tak prostě absolutně nemohu akceptovat, aby vůči jejich reprezentantům byl uplatněn princip kolektivní viny.

I kdyby jich dopovalo 99 ze 100. Samozřejmě, že kdo byl z dopingu usvědčen, tak dostal trest a bude sedět doma. Ale jak může, proboha, v dnešní době nějaké funkcionáře, ke všemu olympijské, vůbec napadnout bojkotovat sportovce plošně? Pochybnosti o jejich férovosti jsou oprávněné, proto by bylo oprávněné testovat je všechny na doping každý den konání OH. Ba domluvit se, že ty testy zaplatí ruské ministerstvo pro sport. Ale nesmí se dopustit, aby v Riu nesměl nastoupit sic jeden nevinný jen proto, že je Rus!

2) Protestuji proti tomu, co v Turecku předvádí ten islamistickej diktátor Erdogan.

Co se děje v Turecku v posledních letech pod jeho nadvládou, to je velice zlé. Podporoval Islámský stát, rozvrat Sýrie, provádí genocidu na Kurdech, islamizuje státní správu, organizoval příliv imigrantů do Evropy… Ježí se mi chlupy, když s ním vyjednává Merkelová a – jak mívá tahle führerka ve zvyku – slibuje mu něco za celou EU. Pro Turecko i Evropu by bývalo bylo skvělé, kdyby ten puč vyšel. Pochybuji, že jej organizovala CIA, ale kdyby ano, byla by to po dlouhé době chvályhodná snaha.

Že mu státníci vyspělého světa paradoxně vyjadřují podporu, ukazuje, do jakého slabošství a nemohoucnosti jsme se dohrabali. To jsme snad závislí na Turecku? Bylo by naopak záhodno je vyloučit z NATO, beztak se teď paktuje s Putinem. Co je ale šílené, že mlčíme k tomu, když se Erdogan snaží prosadit zpětně trest smrti! Cožpak jedním z postulátů práva není, že na pachatele (sic i velezdrady) se vztahuje ten trest, jenž byl platný v době spáchání skutku? To byste mohli jeden den ukrást v obchodě chleba, za což hrozí jen pokuta, ale za týden by vás mohli pověsit!

A jak si mám vyložit, že už pár dnů po vzpouře nechal Erdogan vyhodit 15000 učitelů? I kdyby měl k dispozici všechny policejní aparáty světa, tolik osob spolupracujících na povstání nebude schopen tak rychle identifikovat, natož jim vinu právně prokázat. Samozřejmě, že měl seznamy jemu nepohodlných intelektuálů vytvořené předem a ten puč si zorganizoval sám, to prokoukne i pětileté děcko. Proto se nesmí dopustit, aby režim, v němž se diktátor zbavuje opozice na principu kolektivní viny, byl vnímám jinak, než jako totalitní!

3) Proč právě Češi mají být k principu kolektivní viny tak citliví…

Protože jsme si to zažili mnohokrát – jako oběti i jako pachatelé. Díky premiéře na karlovarském festivalu se teď všude píše a mluví o novém zfilmování operace Anthropoid. A tak si také připomínáme, že byly stavěny ke zdi stovky občanů, celé rodiny, vyhlazeny Lidice… k čemuž stačila i jen nepřímá, ba domnělá, spojitost s likvidací Heydricha. Tehdy celý svět takovou kolektivní vinu odsoudil, dokonce to změnilo jeho vnímání pozice Československa. My teď dlužíme jiným lidem v této situaci, abychom řekli: TOHLE UŽ JE MOC!

A dlužíme to i z té druhé strany – jakkoli je to téma nepopulární, sami jsme uplatnili princip kolektivní viny vůči českým Němcům. Nemluvíme o tom, a když už musíme, najdeme si tucet argumentů, proč to tak mělo být. Z vyššího principu mravního to ale bylo neospravedlnitelné, vyhnáno či rovnou ubito bylo mnoho osob zcela nevinných. A sic by byl nespravedlivě zkřiven hlas jen jediné, pak jako se to stalo na principu kolektivní viny jí, nese pomyslnou kolektivní vinu celý národ.

Nakonec se domnívám, že vlastně za všemi genocidami, bratrovražednými válkami, vězněním, deportacemi a diskriminacemi na principu třídním, náboženském atd. stojí princip kolektivní viny. Ale ta sama o sobě není ničím objektivním, žádný člověk není zodpovědný za jednání druhého, kdežto pouze a výlučně za své vlastní. Nebo snad chcete, aby vás jednoho krásného dne zavřeli, protože se něčím provinil váš soused, s nímž máte společné, že bydlíte ve stejném vchodě?

Takže kolektivní vina je ze své podstaty nonsense. Neexistuje, a proto ji nelze ani uplatňovat, je popřením veškerého práva, ba naopak ztělesněním bezpráví. Je jedno, zda je páchána jako Holocaust (na jehož zrůdnosti panuje shoda), nebo zdánlivě logičtěji a umírněněji vůči tureckým pučistům a ruským atletům. Pořád jde o totéž. Jestli si někdo zaslouží viset, tak právě zcela konkrétně ten, kdo s ní argumentuje a dává k jejímu uplatnění povel. Do pekla by ale měli přijít všichni, kdo k ní i „jen“ mlčí.

Jsem opravdu zděšena, kolik nás nyní mlčí.