O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Kardiopulmonální resuscitace

 03. 12. 2014      0 komentářů

Podle dostupných statistik postihne srdeční zástava v Evropě každý rok přibližně půl miliónu lidí, z tohoto počtu více než 350 000 nepřežije. Nejčastější příčinou srdeční zástavy u dospělých je onemocnění srdce, u dětí tonutí a úrazy.

Právě kvůli rizikovým faktorům, jakými jsou například stres nebo kouření, se srdeční zástava v dnešní době vyskytuje u stále mladších osob. Statistiky zároveň uvádějí, že přibližně 70 procent srdečních zástav se odehrává v domácnostech, kde právě pomoc příbuzných má nemalý vliv na přežití osoby postižené srdeční zástavou. Poskytnutí první pomoci svědky události, tedy provádění kompresí hrudníku do příjezdu zdravotnické záchranné služby, zvyšuje šanci na přežití srdeční zástavy trojnásobně.

Foto: Náhlé srdeční zástavy potkávají stále mladší lidi (zdroj: AUTOPERISKOP.CZ)
Foto: Náhlé srdeční zástavy potkávají stále mladší lidi (zdroj: AUTOPERISKOP.CZ) 

Neodkladnou resuscitaci lze charakterizovat jako „… soubor na sebe navazujících léčebných postupů sloužících k neprodlenému obnovení oběhu okysličené krve u osoby postižené náhlou zástavou krevního oběhu s cílem uchránit před nezvratným poškozením zejména mozek a myokard.“ [2, str. 71] Tyto postupy se v Evropě řídí doporučeními Evropské resuscitační rady – Guidelines. Ty jsou každých pět let pravidelně upravovány podle nejnovějších vědeckých poznatků.[1]

Nejdůležitější kroky, které přispívají ke zvýšení šancí na přežití u pacientů se srdeční zástavou, popisují autoři jako řetězec přežití (the Chain of Survival). V rámci něj jsou rozlišeny 4 na sebe vzájemně navazující kroky (články): časné rozpoznání zástavy a přivolání pomoci, časná neodkladná resuscitace, časná defibrilace a časná specializované péče. „Celý řetěz může být jenom tak silný jako jeho nejslabší článek“, a proto dojde-li k selhání třeba jen jednoho jediného článku, šance osoby postižené srdeční zástavou rapidně klesají.

Základní neodkladná resuscitace dospělých

Základní neodkladnou resuscitaci (označována jako BLS – basic life support) by měli být schopni poskytnout všichni laici, a to bez speciálních pomůcek nebo vybavení, pouze podle zásady „vše, co je potřeba, jsou dvě ruce“. Vhodnou pomůckou, mnohdy dostupnou pro laickou veřejnost, je automatizovaný externí defibrilátor (AED). Přístroj, který je dodáním kontrolovaného elektrického výboje schopen obnovit normální funkci srdce.


Video: Laická resuscitace (zdroj: YOUTUBE.COM)

Postup zachránce při provádění základní neodkladné resuscitace

Prvním a velmi důležitým úkolem zachránce je kontrola bezpečnosti. Zachránce se rychle přesvědčí, že jemu nehrozí nebezpečí (self security). Následně kontrola, zdali okolí není nebezpečné pro zachránce (scene security) a nakonec zdali postiženému ani dalším osobám na místě nehrozí žádné nebezpečí (survivor security). Vyhodnotí-li zachránce situaci jako bezpečnou, přistupuje k postiženému a zjišťuje, zda je při vědomí (jemně zatřese postiženému ramenem a hlasitě jej osloví). Nereaguje-li, snaží se přivolat, je-li to možné, další osobu na pomoc. Následně zprůchodní dýchací cesty záklonem hlavy a zdvihnutím brady. Zjistí, zda postižený normálně dýchá. Kontrolu dechu bude zachránce provádět maximálně 10 vteřin pohledem (na hrudník), poslechem (dýchacích šelestů) a pocitem (vydechovaného vzduchu na tváři). Nejdůležitějším znakem je však spontánně zvedající se hrudník. Po zjištění stavu postiženého, přivolá zdravotnickou záchrannou službu na lince 155[2]

Foto: Pohled-poslech-pocit kontrola dechu (zdroj: BLSCPRTRAINING.COM)
Foto: Pohled-poslech-pocit kontrola dechu (zdroj: BLSCPRTRAINING.COM) 

Indikací pro zahájení neodkladné resuscitace, která se skládá z kompresí hrudníku[3] a umělého dýchání, je stav, kdy postižený nereaguje (na oslovení a zatřesení ramenem) a nedýchá normálně, tedy nedýchá vůbec, nebo se nadechuje ojediněle či v dlouhých intervalech (tzv. terminální lapavé dýchání, jehož přítomnost je typická právě u srdečních zástav). Zachránce uloží postiženého do polohy na zádech na tvrdou podložku (nejčastěji na zem), přiloží ruce do středu hrudníku a provede 30 stlačení hrudníku do hloubky 5 – 6 centimetrů, frekvencí 100 – 120 stlačení za minutu (tedy 2 stlačení za sekundu).

Následně provede 2 umělé vdechy a to tak, že obemkne svými rty ústa postiženého a plynule do nich vdechuje, dokud se nezvedne hrudník (pokud první umělý dech nebyl účinný a hrudník se nezvedl, ujistí se, že je záklon hlavy a zdvihnutí brady provedeno dostatečně). Když hrudník klesne, zopakuje vdech. Následně pokračuje v resuscitaci kompresemi hrudníku : umělými vdechy poměrem 30 : 2.

Komprese hrudníku jsou nejdůležitějším výkonem v rámci základní neodkladné resuscitace. Pokud zachránce není proškolen v provádění umělého dýchání, nebo je provádět nechce (např. hygienické zábrany), provádí pouze nepřerušované komprese hrudníku. Neodkladnou resuscitaci zachránce ukončí, pokud postižený začne sám normálně dýchat, případně se začne hýbat, otevírat oči, anebo na místo dorazí profesionální pomoc a provádění neodkladné resuscitace si převezme. 


Video: Resuscitace bez umělého dýchání (zdroj: YOUTUBE.COM)

Postup zachránce při provádění základní neodkladné resuscitace s použitím AED

„Náhle vzniklá zástava krevního oběhu vzniká často na podkladě chaotické poruchy srdečního rytmu, který se nazývá „fibrilace komor“. Automatizované externí defibrilátory jsou přístroje, které jsou dostupné v celé Evropě a jsou schopny „dodáním kontrolovaného elektrického výboje odstranit fibrilaci komor a obnovit normální funkci srdce.“ [4, str. 4] Význam časné defibrilace uvádí i doporučené postupy pro resuscitaci Guidelines 2010, podle kterých by měl být první výboj podán do 5 minut od vzniku zástavy oběhu. Rozšíření těchto přístrojů, k jejichž použití není nutný předchozí nácvik, a které tak mohou být bezpečně použity i úplnými laiky.

Přístroj umožňuje během neodkladné resuscitace analýzu srdečního rytmu a časné podání defibrinačního výboje, je-li doporučen. Přítomnost AED je doporučována především na veřejných místech, jako jsou letiště, nákupní centra, sportoviště, úřady. V některých městech jsou přístroji AED vybavena vozidla městské policie. V ideálním případě má o umístění AED informace zdravotnická záchranná služba a operátorka na lince 155 vyzve zachránce k sehnání a použití tohoto přístroje. Bohužel ve většině krajů tyto informace záchranná služba k dispozici nemá. Práce s přístrojem je velmi jednoduchá. Přístroj sám dává hlasové pokyny jak přesně postupovat. 

Značku dostupnosti AED přístroje v budově obvykle značí samolepka na dveřích (zdroj: VITAE.IC.CZ)
Značku dostupnosti AED přístroje v budově obvykle značí samolepka na dveřích (zdroj: VITAE.IC.CZ) 

Neodkladná resuscitace probíhá podle výše uvedeného schématu, dokud není přístroj AED na místě a nejsou nalepeny elektrody. Zachránce tedy nejprve zhodnotí bezpečnost, zkontroluje, zda postižený reaguje, přivolá si další osobu na pomoc (pokud je to možné), zprůchodní dýchací cesty. Společně se zprůchodněním dýchacích cest zjišťuje, zda postižený dýchá. Následně zavolá zdravotnickou záchrannou službu na tísňové lince 155. Vyzve další osobu na místě k přinesení AED, zatímco sám provádí stlačování hrudníku a umělé dýchání v poměru 30 : 2.

Po přinesení přístroje na místo jej osoba zapne (zvednutím předního krytu přístroje) a dále postupuje podle hlasových pokynů přístroje – odhalí hrudník postiženého, nalepí defibrilační elektrody (jednu pod levé podpaží a druhou pod pravou klíční kost, vpravo od hrudní kosti). První zachránce nepřestává v kompresích hrudníku ani během nalepování elektrod. Až ho přístroj vyzve, ustoupí a nebude se dotýkat postiženého, aby mohl přístroj vyhodnotit srdeční rytmus. Pokud přístroj doporučí podat výboj, opět se zachránce ujistí, že se postiženého nedotýká on sám ani nikdo jiný, a stiskne tlačítko pro podání výboje. Po vyzvání přístrojem opět pokračuje v neodkladné resuscitaci prováděním kompresí hrudníku a umělého dýchání v poměru 30 : 2. Až do příjezdu profesionální pomoci zachránce postupuje podle pokynů přístroje. 


Video: Resuscitace s využitím AED (zdroj: YOUTUBE.COM)

Před použitím AED je vhodné dodržet několik základních pravidel. Pokud je hrudník postiženého mokrý, je vhodné ho před nalepením elektrod dostatečně osušit. Součástí přístroje by měl být i holící stojek, který je možno použít v případě, že ochlupení hrudníku neumožňuje dobré přilepení elektrod. V případě, že má postižený implantovaný kardiostimulátor, který často bývá viditelný pod kůží těsně pod klíční kostí, je nutné nalepit defibrilační elektrody tak, aby se kardiostimulátoru nedotýkaly. Stejně tak je nezbytné odstranit z hrudníku všechny kovové šperky, náplasti a další předměty nalepené na hrudníku postiženého, které by mohly přijít do kontaktu s elektrodami. 

Algoritmus základní neodkladné resuscitace u dospělých bez a s použitím AED
Algoritmus základní neodkladné resuscitace u dospělých bez a s použitím AED 

Základní neodkladná resuscitace dětí

U dětí je většinou příčinou srdeční zástavy dušení z obstrukce dýchacích cest. Stejně jako u neodkladné resuscitace u dospělých nejprve zachránce ověří bezpečnost na místě. Zjistí, zda dítě reaguje na oslovení a zatřesení, přivolá pomoc z okolí, zprůchodní dýchací cesty záklonem hlavy a zdvihnutím brady. Dítě uloží na záda na tvrdou podložku a provede 5 umělých vdechů a to tak, aby se hrudník dítěte zdvihal (dechové objemy je nutné přizpůsobit vzrůstu dítěte – u malých dětí bude zachránce vdechovat pouze vzduch z dutiny ústní a vzedmutých tváří).

Po 5 umělých vdeších zahájí resuscitaci jako u dospělých (komprese hrudníku a umělé vdechy v poměru 30 : 2). Komprese hrudníku bude provádět frekvencí 100 – 120 /minutu do hloubky 1/3 hrudníku. U novorozenců (po porodu) je poměr kompresí hrudníku a umělých vdechů 3 : 1, kdy jsou komprese prováděny dvěma prsty frekvencí 120/minutu a do hloubky 1/3 hrudníku. 

Pokud je zachránce na místě sám, doporučuje se provádět neodkladnou resuscitaci po dobu jedné minuty a až poté zavolat záchrannou službu na lince 155 (pokud je na místě další osoba, pověří ji zachránce voláním na linku 155 ihned) a následně pokračovat s neodkladnou resuscitací do návratu normálního dýchání, převzetí resuscitace profesionály, nebo do úplného vyčerpání zachránce. Avšak dnes již většina mobilních telefonů má funkci handsfree. V případě, že jsme sami, můžeme volat linku 155 s nastavením handsfree a poskytovat během hovoru neodkladnou resuscitaci. 

I u dětí lze použít automatizované externí defibrilátory. Standardní přístroj AED lze použít u dětí starších 8 let. Pro děti ve věku 1 – 8 let je vhodné použití speciálních elektrod nebo nastavení přístroje pro použití u dětí. Pokud to přístroj neumožňuje a elektrody nejsou k dispozici, lze použít i standardní AED. U dětí do 1 roku lze přístroj použít pouze pokud to výrobce dovoluje. Použití AED je shodné jako u dospělých. Zachránce tak po nalepení defibrilačních elektrod (důležité je, aby i na dětském hrudníku byly defibrilační elektrody nalepeny tak, aby se vzájemně nedotýkaly) postupuje podle instrukcí přístroje. 

Algoritmus základní neodkladné resuscitace u dětí a novorozenců
Algoritmus základní neodkladné resuscitace u dětí a novorozenců 

Nejčastější chyby a omyly při poskytování první pomoci u neodkladné resuscitace  

1. Stačí zavolat 155 a můžu odejít
Tento výrok je zcela nesmyslný. Po zástavě odběhu dochází již po 3-5 minutách k odumírání mozkových buněk. Průměrný dojezd zdravotnické záchranné služby je ve městě asi 8 minut a mimo město 12 minut. Zachránce musí začít provádět ihned neodkladnou resuscitaci po zjištění zástavy dechu u postiženého. Laická pomoc je stejně důležitá jako ta odborná.

2. Komunikace s operátorem ZZS
Mělo by platit, že hovor s operačním střediskem ZZS ukončuje operátor. Operátor se většinou potřebuje vyptat na upřesňující informace. Všichni operátoři jsou školeni v tzv. TANRu (telefonické asistované neodkladné resuscitaci) a TAPPu (telefonické asistované první pomoci). Mohou tedy kdykoliv volajícímu poradit, jak postupovat, případně ho vést krok za krokem v poskytování neodkladné resuscitace nebo první pomoci.   

3. Cítím tep, žije
Podle doporučených postupů tep (pulz) u postiženého nehmatáme. Je to zavádějící úkon! Ve stresové situaci většina zachránců cítí svůj vlastní tep a mylně vyhodnotí závažnost stavu postiženého. Zachránce se pouze řídí dýcháním postiženého – vyhodnotí bezdeší nebo spontánní dýchání.

4. Nebudu nic dělat, abych mu neublížil ještě víc
Laikové často podléhají dojmu, že manipulací mohou postiženému ublížit ještě více. Je nutné si uvědomit, že člověku, u kterého došlo k srdeční zástavě, nelze nikterak více ublížit. Jediné, čeho zachraňující může dosáhnout, je obnovení životních funkcí. 

Např. strach vytáhnout člověka z havarovaného automobilu v případě, že zjistím nepřítomnost dýchání. Takovéhoto člověka musíme šetrně vytáhnout, položit na tvrdou podložku (zem, silnice) a zahájit neprodleně neodkladnou resuscitaci (za předpokladu, že nejsou přítomny podmínky pro nezahájení KPR, jako jsou zranění neslučitelná se životem).

5. Před zahájením kompresí udeřím vší silou do hrudníku (prekordiální úder)
Ve starší literatuře se pojem prekordiálního úderu objevuje jako účinný prostředek k obnovení normálního srdečního rytmu u spatřené zástavy. Účinnost prekordiálního úderu je ovšem menší nežli dvě procenta. Dnes je prekordiální úder kontraindikací; ke správnému navození srdečního rytmu v laické první pomoci využíváme AED.

Pod vlivem televizních filmů a seriálů nezacvičený laik nabývá dojmu, že čím větší úder, tím lepší efekt. Naopak! V současné době je pro laiky prekordiální úder přísnou kontraindikací.

6. Těhotnou ženu nesmíme resuscitovat
Další ze zcela nepravdivých tvrzení. Pokud dojde k srdeční zástavě u těhotné ženy, postupujeme identicky jako u každé jiné zástavy. Ruce zachránce se přikládají na střed hrudní kosti. Plod je dostatečně nízko, aby nedošlo k jeho poranění při provádění kompresí hrudníku. I v tomto případě je nutné si uvědomit, že nyní bojujeme dokonce o dva životy naráz.

Pokud dojde k náhlé zástavě oběhu nebo i k jiným závažným stavům doma nebo kdekoliv v terénu, je zcela jedno, zdali jste lékař, záchranář, hasič, zacvičený nebo nezacvičený laik. Vždy budete mít u sebe minimum toho, co byste měli jako profesionálové při zásahu. Všechno, co však potřebujete, jsou dvě ruce, zdravý selský rozum a dobrá vůle pomoci.    

 

Autoři článku:

Böhm, P.
Katedra zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva, Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT v Praze
Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje, p.o. 

Vodehnalová, I.
Katedra zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva, Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT v Praze
Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje, p.o.

 

[1] Současně platná doporučení pro resuscitaci vydaná Evropskou resuscitační radou jsou Guidelines 2010 (tedy vydaná v roce 2010).

[2] Používání jednotného evropského čísla tísňového volání 112 není v situacích, kdy je ohrožen život pacienta, doporučováno. Výsledky studie z roku 2013 ukazují, že při předávání informací od operátora linky 112 operátorovi záchranné služby na lince 155 skutečně vznikají časové prodlevy, které by mohly snížit šance pacienta na přežití.

[3] Dříve používaný termín je srdeční masáž.

 

Seznam použitých zdrojů:

[1] ČESKÁ RESUSCITAČNÍ RADA. Česká resuscitační rada [online]. 2010 [cit. 2014-9-21]. Dostupné z: http://www.resuscitace.cz/
[2] REMEŠ, Roman a Silvia TRNOVSKÁ. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-802-4745-305.
[3] ŠEBLOVÁ, Jana a Jiří KNOR. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-802-4744-346.
[4] BOSSAERT, Leo. Kardiopulmonální resuscitace a automatizovaná externí defibrilace: manuál kurzu KPR/AED : podle doporučení ERC 2010. Vyd. 1. Edegem: European Resuscitation Council ve spolupráci s Českou resuscitační radou (ČRR) Fakultní nemocnice Hradec Králové, 30 s. ISBN 978-80-905234-1-8.
[5] NOLAN, Jerry P., Jasmeet SOAR, David A. ZIDEMAN, Dominique BIARENT, Leo L. BOSSAERT, Charles DEAKIN, Rudolph W. KOSTER, Jonathan WYLLIE a Bernd BÖTTIGER. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010 Section 1. Executive summary. Resuscitation [online]. 2010, vol. 81, issue 10, s. 1219-1276 [cit. 5.3.2014]. Dostupné z: doi: 10.1016/j.resuscitation.2010.08.021.
[6] DOBIÁŠ, Viliam, Táňa BULÍKOVÁ a Peter HERMAN. Prednemocničná urgentná medicína. 2., dopl. a preprac. vyd. Martin: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-808-0633-875.
[7] DEAKIN, Charles D., Jerry P. NOLAN, Kjetil SUNDE, Rudolph W. KOSTER. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010 Section 3. Electrical therapies: Automated external defibrillators, defibrillation, cardioversion and pacing. Resuscitation [online]. 2010, vol. 81, issue 10, s. 1293-1304 [cit. 5.3.2014]. Dostupné z: doi: 10.1016/j.resuscitation.2010.08.008.
[8] ŠÍN, Robin, Pavel BÖHM a Otto MASÁR. Kardiopulmonální resuscitace v ordinaci všeobecného praktického lékaře s využitím automatizovaného externího defibrilátoru. Recenzovaný sborník příspěvků interdisciplinární vědecké konference doktorandů a odborných asistentů: QUAERE 2014. Hradec Králové: MAGNANIMITAS, 2014, s. 707-713. ISBN 978-80-87952-04-7.

 autor: Pavel Böhm

Foto: Náhlé srdeční zástavy potkávají stále mladší lidi (zdroj: AUTOPERISKOP.CZ)
Foto: Pohled-poslech-pocit kontrola dechu (zdroj: BLSCPRTRAINING.COM)
Značku dostupnosti AED přístroje v budově obvykle značí samolepka na dveřích (zdroj: VITAE.IC.CZ)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN