O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Knižní recenze: Teror v mysli boží – pohled do duší náboženských radikálů a zabijáků.

 14. 12. 2016      0 komentářů

Vůbec neplatí, že každý terorista je muslim. Tahle kniha je odbornou analýzou náboženských útoků bez předsudků. Snaží se přijít na to, proč masakrují nevinné stejně tak radikální muslimové jako křesťané, hinduisté, ba i buddhisté…

Kdysi jsem studovala na vysoké škole mimo jiné religionistiku a byl to snad jediný předmět, který mě opravdu po všech stránkách bavil. Uplatním jej v dnešním životě okrajově, ale…

„A dost!“, řekla jsem si (už ani nevím, po kterém teroristickém útoku), mám doma v knihovně fůru dobrých a kvalitních odborných publikací a ještě jsem neměla možnost se jich dotknout, a tak jsem konečně sáhla po jedné z nich - Teror v boží mysli od uznávaného profesora Marka Juergensmeyera.

Je americkým profesorem sociologie a vedoucím katedry globálních a mezinárodních studií na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře. Bohužel jsem neměla tu možnost se s ním osobně setkat na jeho přednášce v Praze, a tak jsem alespoň tehdy koupila tuto knihu. A po dlouhé době se mi opět vrací do rukou, sic za ta léta odložená v knihovně pro okrasu notně zaprášená. Byl ale nejvyšší čas ji konečně nastudovat.

Pro mě to bylo velmi poutavé čtení, knížka má sympatických 300 stran, na nichž se ale autor podrobně věnuje jednotlivým náboženstvím teroristických skupin, tedy co je motivovalo ke krvavým útokům, dále co se dělo těsně před nimi a po nich. Cituje také skutečné autentické pohovory s jednotlivými „aktivisty“, kteří mají na svědomí desítky až stovky nevinných obětí. Pro ty, kdo by se rádi dozvěděli více – pronikli do mentality pachatelů – tuto knihu vřele doporučuji.

V knize se dočtete o teroristech všech náboženství

Mark Juergensmeyer se odborně zabývá problematikou náboženství, tudíž i násilí páchaného v jejich jménu. V této knize se snaží podat, proč zrovna v náboženském sektoru se vyskytuje onen „teror ve jménu božím“. V mnoha pasážích uvádí autentické rozhovory s těmi, kdo provedli násilné útoky na nevinné lidi. A jen co to jde, snaží se čtenářům zprostředkovat stav mysli teroristů, aby aspoň částečně nahlédli, proč se zrovna tito radikálové rozhodli zabíjet ve jménu božím.

Slovo terorismus vzešlo od slova terrrere, což znamená přimět k třesení, vyděsit. Jde obvykle o zoufalé činy znevýhodněných skupin. V politickém smyslu jde o útok proti veřejnému řádu, který se začal běžně používat během „vlády teroru“ za Francouzské revoluce. V současné době se jedná o ničivé skutky páchané veřejně a bez jasného vojenského účelu, jež mají za následek rozšířený pocit strachu. Tedy s cílem vyvolat masové zděšení.

V náboženském sektoru páchají násilné útoky na veřejnosti aktivisté, kteří buď vyloženě trpí duševní chorobou, nebo jde o lidi, kteří se zdají být naprosto normální a společensky dobře přizpůsobení, ovšem cítí se být příslušníky znevýhodněné skupiny a vyznávají radikální názory. Autor uvádí podrobný popis náboženských skupin a sdělení, která nám chtěly zprostředkovat skrze krveprolití. Netýká se to jen islámu, ale i ve všech dalších variant náboženství ve světě.

Z křesťanského prostředí nalezneme v knize popis třeba tzv. protipotratových teroristů v USA, známých jako „Armáda Boží“, kteří útočí na interrupční zařízení, mají na kontě vraždy lékařů, kteří v takových klinikách působí. Šlo jim o zabránění „zabíjení dětí“. Známou persónou z tohoto ranku je  Timothy McVeigh, který připravil v roce 1995 explozi ve federální budově v Oklahoma City. V knize nechybí ani napětí mezi katolíky a protestanty v Belfastu, tedy nepokoje v Severním Irsku.

Ze židovského prostředí je zmíněn doktor Dr. Baruch Goldstein, který v roce 1994 zavraždil bez rozmýšlení poloautomatickou puškou v Hrobce patriarchů v Hebronu více než 30 modlících se muslimů, neboť se cítil znechucen a dotčen, že Arabové urazili souběžně probíhající židovský svátek.

Z islámského prostředí je v knize podrobně líčen Mahmed Abu Halima, který v roce 1993 nastražil bombu ve Světovém obchodním středisku v New Yourku, což tehdy ještě nemělo tak velké následky jako 11. září 2001. Další „významnou osobností“ je Abdal Rantísí, lékař a člen hnutí Hamás, který se řídil heslem: „Jsme ve válce, sebevražedné atentáty jsou „dopisy Izraeli, ale i světu“.“

Rovněž i v hinduismu nacházíme mnoho forem násilí, z nichž je snad nejznámější sikhismus – jde o atentáty na indické politiky, za samostatnost Pandžábu a povzbuzení jeho odtržení od Pákistánu. Nejznámějším atentátem, který provedli sikhové, byla vražda indické ministerské předsedkyně Indíry Gándhiové v r. 1984 jako odpověď na to, že poslala jednotky indické armády do Zlatého chrámu (tzv. operace Modrá hvězda), při níž přišlo o život na dva tisíce nevinných věřících lidí.

A co asi překvapí – teroristé povstávají i z buddhistického prostředí. Konkrétně v Japonsku šlo o náboženské hnutí Om Šinrikjo. Členové tohoto hnutí v tokijském metru v roce 1995 otevřeli několik nádob se sarinem, tedy jedovatým plynem, jemuž padlo za oběť mnoho nevinných pasažérů a další se přiotrávili. Svět byl tehdy šokován už jen z toho důvodu, že k teroristickým účelům bylo užito zbraní hromadného ničení. Vůdcem sekty byl guru Šoko Asahara, který učil své žáky tzv. foa: „Usmrcení člověka se špatnou karmou může být jen v jeho prospěch.“

Co je hlavní logikou náboženského násilí

Autor zdůrazňuje, že se jedná o tzv. divadlo hrůzy, jde o veřejné představení, aby byl vizuální efekt co nejsilnější. Cílem je „nás diváky“ ochromit, hypnotizovat. Nejde tak o dosažení strategického cíle, ale výsledkem bývá někdy opak, jde o symbolické prohlášení. Teroristické útoky mívají zřetelné prvky dramatu a rituálu, jde o veřejné představení, kde sebevražedný atentátník si představuje sám sebe jako oběť, mučedníka a v symbolickém významu vykonává mystické zasnoubení se svým bohem.

Důležitou roli hraje volba času a místa, třeba k útoku dojde k výročí smrti předchůdců, proroků. Scéna takového „divadla“ je volena podle počtu diváků – kde se pohybuje hodně lidí, aby to mělo kýžený efekt, takže tím jevištěm je často letiště, metro, nákupní středisko, úřední budova, velvyslanectví – symboly sekularismu, který je pro teroristy jejich úhlavním nepřítelem. Důležité je také upoutání pozornosti. Bez diváků to nemá smysl. „Terorismus je důsledkem televize“, tedy média, které volně rozvíjí scénář dramatu.

Jde o vizi planetární až kosmické války, jež je zdrojem brutality, neústupnosti, nemožnosti kompromisu… mír a smíření není jejich cílem. Není snadné opustit scénář války, neboť pro teroristu poskytuje identitu, dává orientaci a zakotvení. Více či míně vědomě potřebuje boj chaosu a řádu, světla a tmy, dobra a zla, jež opanovává jeho představivost. V knize je dopodrobna vylíčena mytologie kosmického boje proti silám chaosu (globalizace, amerikanizace, liberalizace, sekularizace,…) a symbolika oběti a mučednictví, které jsou součástí tohoto boje.

Pozastavme se u symboliky Ameriky jako arcinepřítele, například bin Ládina vydal fatwu vybízející muslimy k zabíjení všech Američanů. Proč? Protože USA mají sekulární vládu, rozvinutou postmoderní multikulturu, hospodářský vliv a převahu, zásadní roli na globálním trhu i mezinárodní bezpečnosti. USA jsou pro teroristy představou mýtického netvora, přičemž zápas s ním posiluje pocit vlastní morální převahy.

Jedním z cílů a dopadů teroristických činů je zmocnění „lidí na okraji“ a vůbec nevadí, že vedou donkichotský boj, protože triumf často spočívá prostě v tom, že vedou boj – bojují za velikou věc (náboženství), jsou „vojáky“ (božími). Ale roli hrají i faktory věku (mladí muži), osamělosti (sexuální frustrace) a špatných vyhlídek na založení rodiny. Ženy v řadách teroristů téměř chybí, proto má páchání radikálních činů jistě co dočinění i s dokazováním chlapství a přemožením pocitu ponížení (z nevzdělanosti, nezaměstnanosti, sexuální nezdatnosti)…

Závěrem

Náboženství a terorismu se vzájemně posilují. Náboženství je zdrojem legitimity násilí. Násilí zjednává pro náboženství pozornost a veřejnou důležitost. Boj proti zatlačení náboženství do soukromí. Terčem je sekulární model státu a společnosti. Náboženství musí být součástí řešení. Je třeba kultivovat pojetí kosmické války, ne ho ignorovat, nebo potlačovat. Problém: voliči chtějí od vlád zdrcující a rychlý protiúder. Vede ale k něčemu?

Snad na úplný závěr mohu jen říci, že je velmi obtížné pochopit členy náboženských skupin, jež vyznávají radikální náboženské postoje vůči většinové společnosti. A toto nás vede k dělení světa do dvou oblastí, mezi My a Oni. Snad jenom proto, že pro většinovou společnost je velmi těžko pochopitelné vymezení jejich pojetí doktrín.

Ve společnosti, v níž žijeme, najdeme pestrý seznam různých náboženských skupin, které jsou tolerantní vůči většinové společnosti a jejím zákonům. Z tohoto důvodu nedochází k napětí. Naproti tomu je u radikálních skupin vyznáván fundamentalistický přístup k okolnímu světu. Tyto skupiny vnímají tzv. černobíle, tedy samy sebe rozlišují na MY x ONI.

Ve skupině MY (radikální) se cítí velmi bezpečně, mají pevný řád, víru a mimo ní je svět (ONI – většinová společnost) vnímán jako zlá, zkažená společnost. Proto usilují o nastolení lepšího fungování světového řádu. Člen této skupiny (MY) má pocit naprosté a bezvýhradné výlučnosti, má pocit nadřazenosti a výjimečnosti, neboť plní své poslání od samotného Boha.

Právě toto vnímám jako hlavní „kámen úrazu“, hlavní problém. Jak, jakým způsobem se dostat na jakousi společnou platformu, bez násilí, bez napětí, bez nevraživosti? Je to téměř nemožné, neboť právě tyto skupiny nejsou ochotny s většinovou společností vést rovný dialog.

Kniha je k dostání například zde.

teror v mysli boží

 autor: Dagmar Krčková

teror v mysli boží

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN