O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

MĚLI SE ČECHOSLOVÁCI V ROCE 1938 BRÁNIT?

 18. 09. 2018      1 komentářů

Od pondělí je na pultech (nebo ke koupi online) vydání týdeníku Respekt s tématem "Osudový podzim 1938: Měli jsme se bránit?". Stojí za pozornost. Byla jsem oslovena k dodání komentáře na stejně položenou anketní otázku, tento si dovolím publikovat i zde. V Respektu (přímý link zde) se ovšem dočtete třeba i odpověď generála Petra Pavla, režiséra Václava Marhoula a dalších...

Rozsah odpovědi v anketě byl limitován 2000 znaky včetně mezer. I tak ze mě vypadl za čtvrt hodiny, právě v tomto rozsahu. Děkuji časopisu Respekt, že mi v předešlém čísle umožnil v rozhovoru propagovat potřeby a pomoc novodobým válečným veteránům, jakož i že mě oslovil do této ankety k Mnichovu a moji reakci mezi komentáři mnohem erudovanějších osobností i vydal. Zde tedy je...

Když se řekne Mnichov, naskočí mi asi jako mnohým dalším spojení „zrada Francie a Británie", popřípadě „slabost Beneše". Pak ale i památná slova Churchilla: „Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít i válku." Před očima mi dále vyskočí nápis z předválečného opevnění „Byli jsme a budem". Ten příznačně umožňuje obojaké výklady – na jedné straně obrovské odhodlání obyčejných lidí položit za vlast, demokracii a svobodu život, na straně druhé i pragmatické úvahy tehdejších politiků, kteří se báli zbytečně prolité krve. Zbytečně?!

V naší národní paměti je Mnichov ani ne tak černou skvrnou, jako černou dírou, kterou dosud neumíme uchopit, a kdykoli na ni přijde řeč, nenávratně pohltí dobře míněné kritické analýzy i emocionální výkřiky. Točíme filmy, které se odehrávají „na pozadí Mnichova" a „po Mnichovu", upínáme se k hrdinům zahraničního odboje (ještě že Gabčík a Kubiš, letci...), ale pořád se cítíme tak nějak podvedení. Kým? Vskutku spojenci? Tak se konečně pojďme otevřeně bavit o tom, zda a kdo zradil, selhal, v jakém kontextu, v čí prospěch, za jakou cenu i s jakými přínosy.

Nedávno mě překvapilo, když ve vysílání ČT24 dne 21. srpna Petr Pithart přiznal, že nevěděl o odporu holešovských výsadkářů v 68. roce. S oním novým poznatkem se pak jeho tvář rozjasnila dodatečnou hrdostí. Kéž by se konečně nám všem zatřpytily oči i při smýšlení o Mnichovu.

Kdybych byla scenáristkou a hledala inspiraci, spojila bych do filmu dvě časové linie „vyklízení pozic", očima řadových vojáků: kromě té holešovské také pěchotní srub KS-14 „U Cihelny", kde se četař Arnošt Hrad na protest připravil 3. října 1938 o vlastní život. V dopise sdělil, že jedině tak mohl dodržet přísahu. Na tento bunkr se svými spolubojovníky napsali „Vytrváme".

Chamberlain sliboval mír, Churchill krev, pot a slzy... Vytrvat je z vyššího principu mravního rozhodně více než jen být. I kdyby se pak historie odvíjela přece stejně, mimo naši moc a vůli, byli bychom dnes jiní, zralejší, lepší.

Celá anketa zde 

Respekt obálka

Respekt Mnichov 1938 měli jsme se bránit?

Komentáře

M-Esko

25. 09. 2018

Je to velice těžké téma. Mě se vůbec nelíbí představa, že by statisíce Čechů umírali na bojišti zbytečně. Je sice pravda, že by tím národní hrdost neutrpěla tak, jako když jsme padli bez boje. Na druhou stranu opevnění nebylo zcela dokončeno Němců bylo víc (a to o dost). Podle mého by jsme bojovali statečně, ale prohráli by jsme a to co by následovalo by se nikomu nelíbilo. Je to situace, kdy žádná volba není správná. Bojovat prohranou válku nebo se vzdát bez boje? Kdybych byl voják řekl bych BOJ!. Kdybych byl generál volil bych Podvolení.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací