Předcházet „žďárským“ tragédiím? Rozdejte vrátným pistole... | OzbrojeneSlozky.cz

Je až s podivem, že ještě nikoho z politiků hojně komentujících vražedný útok schizofreničky ve žďárském učilišti nenapadlo vytáhnout z populistického klobouku návrh na ozbrojení školního personálu. Pojďme se nad tím zamyslet.

Ze všech odborných úst zaznívá, že předejít útoku vlastně nešlo. I kdyby schizofrenička Orlová docházela denně do psychiatrické ambulance, nakrásno by se u ní nebezpečný stav mohl rozvinout v desítkách minut (zaznělo na ČT24). Nestihla by sice asi naplánovat útok v úplně cizím městě, ale zmasakrovat někoho z rodiny či sousedství by mohla. Také by mohla napadnout svého ošetřujícího lékaře, a to klidně i zavřená v ústavu – ostatně takových případů už se stalo dost a dost.

Foto: Kdyby Petr nemusel chránit spolužačku před Orlovou holýma rukama, možná by žil (zdroj: BLESK.CZ) 

Psali jsme:Ohlédnutí za Bahny: Ráno kropila cisterna, odpoledne mraky. Co budoucnost?

Několik ran mačetou do hlavy a rukou utržil například od pacienta (ten už je rovněž na svobodě) docent Karel Hynek, který v aktuálním vydání časopisu Týden uvádí, že v populaci je 1 % schizofreniků – každý stý, koho potkáte na ulici! Sice ne nutně nebezpečných, ale člověk nikdy neví. Část z nich nemusí vědět, že nemocí trpí, ta totiž propuká v různém věku, samozřejmě ji posiluje konzumace alkoholu a drog (dokonce jen marihuany).

K tomu přidejme známou popularizační studii Vzpoura deprivantů psichiatričky Jany Drtilové a neuropatologa Františka Koukolíka. Uvádí výskyt zdaleka nebezpečnějších individuí, a sice s poruchou osobnosti. Každý dvoustý je dost možná psychopat a každý nejméně padesátý sociopat. První často končí ve vězení s vysokými tresty, druzí se paradoxně soustředí mezi politickými a manažerskými elitami. Možná vás v práci šikanují, ale až na výjimky se vás nepokusí zabít. Veřejně známou výjimkou je exmanažer Prazdroje Lacina, který vytlačil jiné auto z dálnice.

A dále bychom mohli pokračovat výčtem nebezpečných sexuálních deviací, zvláště sadistů, kteří v kombinaci s poruchou osobnosti tvoří asi nejnebezpečnější součást populace a také osazenstvo cel pro doživotně odsouzené či čekatele na katastraci v ochranné ústavní léčbě. Ve výsledku hrubým odhadem řekněme, že potenciálně nebezpečný (myšleno ztratí zábranu zabít bližního) je každý pětatřicátý. A v afektu vlastně téměř každý, vezmeme-li v potaz, že kriminalisté nejčastěji řeší, řečeno jejich žargonem, domácí zabijačky.

Co z toho plyne? V jednom z článků po tragédii ve Žďáru, snad v Reflexu z minulého týdne, zazněl názor, že bychom se od bláznů mohli izolovat my normální, protože by nás v součtu bylo možná méně než těch pro nás potenciálně nebezpečných. To se samozřejmě nestane, takže lze jen přijímat poučení z každého incidentu - může spočívat v implementaci nějakých preventivních opatření, nebo také pouze ve smíření se s rizikem, že vás někdo jen tak ubodá/zastřelí/vytlačí z dálnice...

Psali jsme:Personální změna na Odboru péče o válečné veterány, nebo čeho to vlastně?

A teď se vraťme k nadpisu článku, kde je zmíněno vskutku zajímavé opatření, ne nutně preventivní, spíše proaktivní – mít zbraň a útočníka zneškodnit, než napáchá více škody. V souvislosti s úmrtím studenta, který bránil spolužačku, potvrdilo několik trenérů sebeobrany, že proti noži neměl na blízko šanci, snad leda by útočnici odstrkoval třeba židlí (iDnes). To je samozřejmě pravda. Stát ale u šaten školník s pistolí, patrně by v tu samou chvíli měl šanci (když už vzala Orlová studentku pod krkem, tak nikoli – nestřílela přeci ani policie).

Přesně takto uvažovali v americkém Newtonu, kde šílený mladík postřílel v tamní škole dvacet dětí a šest dospělých. Tři měsíce poté guvernér státu Connecticut uzákonil, že učitelé mohou chodit ozbrojeni. Jistě namítnete, že v USA je především problém v široké dostupnosti střelných zbraní, pročež si ji snadno pořídil i maniak s úmyslem vraždit. Ruku na srdce – pokud byste dostali úkol opatřit si v ČR zbraň, zabralo by vám to více než pár hodin? Je jen otázka času, než i někdo u nás bude pod tíhou svých běsů pálit do davu. Ostatně Bratislava už svých sedm obětí má.

Foto: Vyzbrojení učitelů po Newtonské tragédii vyvolalo bouřlivé diskuse (zdroj: PATHEOS.COM) 

Těžko bude den co den před každou základní školou stát městský strážník. A i kdyby, tak kdo bude stát před poštami, supermarkety, knihovnami, sportovními areály...? Možná je na čase věnovat péči přípravě personálu, který je na těchto místech přitomen ze své podstaty – vrátných. Namítnout lze, že v obchodech bývá ostraha – všimněte si, zda vůbec má zbraň (obvykle ne) a pouvažujte, kolik je asi investováno do jejího výcviku (obvykle nic), když do její hodinové mzdy je investováno okolo 60 korun (obchodním centrem až 250, ale to končí v kasičkách majitelů bezpečnostních agentur).

Pokud se tedy má vést diskuse k zabezpečení veřejných prostor proti maniakálním vrahům, pak formou investice do lidských zdrojů. Tak jako žáci trénují požádní poplach, mohou trénovat i reakci na vkniknutí nepřátelské osoby do školy. Je třeba spracovat stadardní operační postupy pro daleko širší paletu událostí než únik kyseliny ve školních laborkách. Jako jsou zdi osazeny hasicími přístroji, měla by být vrátnice vybavena taserem (ostatně tím nakonec Orlovou policie zpacifikovala) a nejlépe kdokoli z personálu i žáků jej umět použít. Atd.

Foto: Kromě chytání zlodějíčků by měli být schopni chránit nakupující nebo jim poskytnout první pomoc (zdroj: MMSECURITY.CZ) 

Uvidíme, zda se tímto směrem také některý z našich politiků vydá, jistě to podnítí zajímavou a snad konečně věcnou diskusi, protože lidský faktor či systém budou selhávat vždy, a proto musí být také v silách těch, kteří se v důsledku ocitají v ohrožení, účinně se bránit. Je opravdu zvláštní, že v tomto směru dosud nepadlo v médiích ani slovo.