O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Pro info... Armáda ČR: 25 let poté

 07. 07. 2014      0 komentářů

Česká republika si v letošním roce připomíná 25 let svobody, kdy nejprve po pádu totalitního režimu vznikla Česká a Slovenská Federativní republika. Ta však zanikla přijetím ústavního zákona Federálního shromáždění o zániku České a Slovenské Federativní republiky, a to 31. prosince 1992.

Cílem postkomunistických států byla komplexní transformace s cílem přetrhání vazeb se Sovětským svazem. Tomu, jak se naše země proměnila v oblasti vojenské bezpečnosti, konktrétně Armády ČR (AČR), se budu věnovat v aktuálním článku.

Definice pojmů

Pro pochopení dané problematiky je však důležité si nejprve definovat několik pojmů. Prvním pojmem je samotná bezpečnost. Arnold Wolfers rozlišoval pojem bezpečnost ve dvou rovinách, a to v objektivním slova smyslu – jako neexistenci hrozby vůči základním hodnotám státu, ale také v subjektivním slova smyslu – jako nepřítomnost pocitu strachu, který by hodnoty státu ohrožovaly.[1]

Dalším pojmem je bezpečnostní politika, která je souhrnem opatření vedoucích k zajištění bezpečnosti konkrétně vymezeného bezpečnostního prostředí a vede k prevenci a eliminaci hrozeb a rizik. Vždy je však důležité si vymezit konkrétní cíle, které jsou v praxi formovány v strategických dokumentech ČR (Bezpečnostní strategie ČR, Vojenská strategie ČR, Bílá kniha o obraně, atd.). Dále je také důležité si definovat procesy a nástroje, které povedou k realizaci dané bezpečnostní politiky.

Ozbrojené síly, které jsou součástí Bezpečnostního systému ČR, slouží k zajištění bezpečnosti a zejména obrany ČR před napadením. Dále slouží k ochraně životních zájmů definovaných Bezpečnostní strategií 2011 (př. územní celistvost, uchování všech náležitostí demokratického právního států, atd.).

V ČR se dělí ozbrojené síly podle zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách na Armádu ČR, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Ozbrojené bezpečnostní sbory tvoří Policie ČR, Vězeňská služba ČR a Celní správa ČR.

Výzkum veřejného mínění

Armáda se v současné době pyšní vysokou důvěrou u občanů ČR. AČR dokonce patří mezi nejdůvěryhodnější veřejné instituce v ČR. Nejnižší důvěra byla u dotazovaných v první polovině 90. let minulého století, kdy AČR hodnotilo kladně mezi lety 1994-1998  pouze 30–40 % dotazovaných. V posledních letech hodnotilo AČR kladně 50–70 % dotazovaných. Vývoj důvěry AČR naleznete v grafu.

graf 1Zdroj: CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i., Naše společnost

V roce 2013 proběhl průzkum veřejného mínění agentury FOCUS ve spolupráci Odboru komunikace a propagace Ministerstva obrany ČR, Univerzity obrany („Armáda a veřejnost 2013“). Podle 73 % dotázaných je AČR nezbytná pro obranu státu. 48 % dotázaných hodnotilo kladně zrušení vojenské základní služby/zavedení profesionální armády. Navíc se vyslovilo celkově 60 % dotázaných k vyšší participaci jednotek aktivních záloh na obraně státu. Ochotu pro vstoupení do aktivních záloh AČR však vyslovilo pouhých 18 % dotázaných (viz graf níže).[2] Celkový zájem o více informací o AČR vyjádřilo 24 % dotázaných a aktivně si vyhledává informace o AČR pouhá 3 % obyvatel.

graf č. 2.png 

Armáda ČR: historický vývoj

V roce 1989 tvořilo Československou armádu (ČSLA) pozemní vojsko, letectvo, protivzdušná obrana státu a vojenská část civilní obrany. V provozu bylo 16 stálých letišť, zhruba 4 500 tanků, 4 900 bojových obrněných vozidel, 3 400 dělostřeleckých systémů ráže 100 mm a vyšší a také 187 letounů. Armáda celkově čítala 210 000 osob, ze kterých bylo 61 405 vojáků z povolání, 148 595 v základní službě a občanských zaměstnanců bylo celkem 80 000. Po rozpadu ČSFR byly rozděleny síly a prostředky v poměru 2 : 1.[3]

Prvními kroky ČSLA vedli k demokratizaci respektive depolitizaci, která započala ihned po sametové revoluci. Cílem bylo mimo jiné zavést účinný nástroj obranné politiky demokratického státu se zásadami civilního řízení a samozřejmě demokratické kontroly. V období 1989–1999 prošla obranná politika těmito hlavními fázemi - demokratizací armády, integrací (přistoupení do struktur NATO), profesionalizací a transformací s cílem vytvoření moderní armády s expedičními schopnostmi.[4]

V současné době (k 1. lednu 2014) má AČR k dispozici 123 bojových tanků T–72, 442 bojových obrněných vozidel (zahrnují všechny bojové verze bojových vozidel pěchoty typů BVP-1, BVP-2, BPzV, PANDUR II 8x8 a obrněné transportéry typu OT-90 a OT-64), 179 dělostřeleckých systémů ráže 100 mm a vyšší (zahrnují všechny verze kanónů/houfnic typu ShKH M77 Dana, minometů typu ShM 85 a M M1982), 39 bojových letounů (všechny verze typu JAS-39 a L-159), 17 bojových vrtulníků (všechny verze vrtulníku typu Mi-24, resp. Mi-35). Dále ozbrojené síly ČR disponují:[5]

- 9 ks cvičných letounů typů L-39;
- 20 ks dopravních a pozorovacích letounů typů L-410, An-26, Jak-40, CL-601 Challenger, A-319 CJ a CASA C-295M;
- 35 ks neozbrojených dopravních a víceúčelových vrtulníků typů Mi-8, Mi-17 (i Mi-171Š) a W-3A Sokol;
- 159 ks vozidel se speciální nástavbou na podvozcích bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů různých typů;
- 162 ks lehkých obrněných vozidel, která nepodléhají Smlouvě o KOS a VD typu BRDM-2, Dingo 2 a IVECO;
- 40 ks obrněných zdravotních vozidel, na která se vztahují ustanovení Ženevské konvence pro zlepšení podmínek raněných a nemocných vojenských osob v poli z 12. srpna 1949 a nepodléhají Smlouvě o KOS a VD;
- 6 ks mostních tanků MT-55A.

Vývoj počtu vojáků z povolání, v základní službě a občanských zaměstnanců, představuje tabulka níže.[6]

  Vojáci z povolání Vojáci v základní službě Občanští zaměstnanci
1993 38 049 68 630 25 286
1994 33 282 54 326 23 634
1995 30 413 43 178 27 726
1996 27 654 36 797 26 456
1997 26 340 32 174 27 060
1998 23 759 32 942 21 797
1999 22 966 33 281 21 481
2000 23 721 31 185 21 301
2001 23 184 24 955 21 157
2002 20 627 21 235 20 888
2003 21 249 19 783 22 675
2004 21 055 6 359 20 808
2005 22 145 - 17 288
2006 23 110 - 14 971
2007 24 229 - 13 358
2008 24 334 - 11 946
2009 24 103 - 10 575
2010 23 136 - 9 017
2011 22 261 - 8 303
2012 21 751 - 8 248
2013 21 733 - 8 288
2014 21 011 - 7 530

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Branná povinnost a aktivní záloha

Od 1. ledna 2005 má Česká republika plně profesionální armádu, respektive byla ukončena (povinná) základní vojenská služba. Tato služba byla dříve vykonávaná ve třech různě dlouhých intervalech – 24, 18 a později 12 měsíců. Po pádu komunistického režimu byla nejprve základní vojenská služba zkrácena na zmiňovaných 18 měsíců a v roce 1993 na 12 měsíců.[7]   

V současné době existuje podle zákona č. 585/2004 Sb. aktivní záloha (dobrovolná), která doplňuje ozbrojené síly a je připravována k nasazení při živelných pohromách a ochraně objektů důležitých pro chod státu - strážní službě. Aktivní záloha začala vznikat v roce 1999 a v tuto chvíli čítá necelých 1 200 osob. Koncepce aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky počítá do roku 2020 s 5 000 členy.

Navíc dále existuje zákon č. 585/2004 o branné povinnosti, který se realizuje při vyhlášení ohrožení státu[8] a válečného stavu[9]. Podle zákona vzniká tato povinnost každému občanovi ve věku 18–60 let (včetně žen). V tuto chvíli prochází branný zákon novelizací. Bližší informace o připravované novele v tuto chvíli samozřejmě pro Vás připravujeme.

Závěr

V minulosti, a ani v současné době není možné, aby AČR byla schopna ubránit celé své území vlastními silami. Naše země je tak odkázána na kolektivní obranu v rámci Severoatlantické aliance. AČR se však po 25 letech od pádu komunistického režimu stala plně profesionální demokratickou složkou Bezpečnostního systému ČR. Stala se navíc armádou, která je schopna plnit závazky NATO.

Na druhou stranu Ministerstvo obrany ČR od roku 2006 čelí strmému snižování rozpočtu, počtu vojáků z povolání a nenaplňování stanovených cílů. Podle některých odborníků se stáváme na mezinárodní úrovni tzv. černým pasažérem. Navíc s mezinárodní perspektivy se vlády národních států v Evropě spíše starají o populistické otázky resp. řešení populistických problémů, namísto hrozeb, kterým budeme v budoucnu čelit. Bezpečnost není totiž samozřejmost.

Článek byl v upravené verzi publikován v Čtrnáctideníku č. 13/2014 CEVRO - Liberálně-konzervativní akademie.


[1] EICHLER, Jan. Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, str. 12 – 13.

[2] FOCUS SOCIAL&MARKETING RESEARCH. Armáda a veřejnost 2013: Výzkum veřejného mínění [online]. [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: https://moodle.unob.cz/pluginfile.php/35796/mod_page/content/8/Arm%C3%A1da%20a%20ve%C5%99ejnost%202013.pdf.

[3] UNIVERZITA OBRANY. Ústav strategických studií. Vojenská strategie. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 2008, str. 171. – 172.

[4] TŮMA, Miroslav, JANOŠEC, Josef a PROCHÁZKA, Josef. Obranná politika Československé a České republiky (1989-2009). Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 2009, str. 14.

[5] MINISTERSTVO OBRANY ČR. Přehled hlavních druhů techniky a výzbroje AČR (stav k 1. lednu 2014) [online]. [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: http://www.acr.army.cz/technika-a-vyzbroj/technika/*kopie-1:-prehled-hlavnich-druhu-techniky-a-vyzbroje-acr-stav-k-1--lednu-2014-93167/.

[6] MINISTERSTVO OBRANY ČR. Vývoj skutečných počtů osob v resortu MO ČR v letech 1993-2014 [online]. [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/dokumenty-a-legislativa/fakta/vyvoj-skutecnych-poctu-osob-v-rezortu-mo-cr-v-letech-2011---1993-51566/.

[7] LÁNÍK, Jaroslav. VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV PRAHA. Jak se uzavírala 150 let trvající historie základní vojenské služby v českých zemích [online]. [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: http://www.vhu.cz/jak-se-uzavirala-150-let-trvajici-historie-zakladni-vojenske-sluzby-v-ceskych-zemich/.

[8] Stav ohrožení se vyhlašuje podle ústavního zákona č. 110/1998, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy. K přejití je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.

[9] Válečný stav je vyhlášen z důvodu napadení, nebo je třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně proti napadení.

L. Jiráček

 autor: Luděk Jiráček

Graf č. 1
Graf č. 2

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN