Těchonín by mohl být schopen přijmout civilisty s ebolou, má ale dostatek personálu?

 03. 11. 2014      kategorie: Politické vize, koncepce, strategie    

V době, kdy byl publikován článek „Zachová si Česká republika zařízení k léčbě těch nejzákeřnějších chorob? (I. díl), Armáda ČR (dále jen AČR) již řešila začlenění Odboru biologické ochrany AČR v Těchoníně (dále jen OBO) do sítě zdravotnických zařízeních. Toho jsme se dočkali minulý týden (30. října 2014) a lze to vnímat jako velmi pozitivní krok, který může vést k zachování tohoto zařízení k léčbě nejzákeřnějších chorob.

Technickým záležitostem a hrozbě v podobě eboly jsme se věnovali již v předchozích článcích. Proto se budeme přímo věnovat aktuálnímu dění.

Foto: OBO Těchonín po modernizaci (zdroj: IDNES.CZ)
Foto: OBO Těchonín po modernizaci (zdroj: IDNES.CZ) 

Jak uvedlo mnoho mediální serverů, OBO se nyní stává přístupné i pro běžné pacienty při zjištění nebezpečného infekčního onemocnění. Vedle toho samozřejmě bude sloužit pro účely AČR. OBO je totiž jediným zařízením v ČR, které může léčit nebezpečné nemoci se stupněm biologického rizika Biosafety Level 4 (smrtící nákazy, na které neexistuje léčba a vakcinace).

Co se týče aktuálních statistik, celkem bylo ve světě doposud nakaženo virovým onemocněním ebola 13 567 osob a bylo zaznamenáno 4 951 úmrtí.[1] Pro srovnání, do 14. srpna, kdy jsme poprvé psali o tomto infekčním onemocnění, bylo nakažených 1 848 osob a obětí 1 013. Nejpostiženější oblasti jsou na území západní Afriky.

Zamysleme se však například nad tím, kolik má AČR uniformovaných infektologů, patologů, biochemiků, hematologů či mikrobiologů? Na stole nám tedy leží zásadní problém, který je ovšem platný pro celou AČR - personální podstav, který je spojen s nízkým rozpočtem.

Například státní tajemník ministra obrany Daniel Koštoval uvedl 14. října pro e15.cz, že po technické stránce je zařízení vybaveno dostatečně, ale klíčové je sestavit specializovaný tým složený z vojáků i civilních odborníků. To potvrdil i v rozhovoru pro natoaktual.cz: „Kamenem úrazu je to, že v současné chvíli nemáme dostatečný počet personálu, což je k získání statusu zdravotnického zařízení nutné a na tom nyní pracujeme“. Celý rozhovor naleznete zde.

Dále ředitel Vojenského zdravotního ústavu plk. gšt. prof. MUDr. Jan Österreicher, Ph.D. prohlásil v rámci konference na půdě vysoké školy CEVRO Institut: „Specialisté se nám vytrácejí. Můžeme mít krásnou infekční nemocnici, můžeme mít nejmodernější přístroje, ale když je nemáme jak obsluhovat a neumíme improvizovat, pak je nám taková specializace na nic. Dnes když vojenský lékař vysvlékne uniformu, má rázem o 10–15 tisíc čistého příjmu měsíčně navíc. Někteří mladí kapitáni pobírají rovnou dvojnásobek platu. Pokud jde o specialisty, velmi nám uškodila myšlenka, že hodnost rovná se funkce a ta se rovná platu. Pokud dáte střelci či řidiči plat 30 tisíc, on bude velmi motivovaný a dobře zaplacený. Když stejné peníze nabídnete lékaři, on nebo ona se jen usmějí a řeknou – já nemusím být ani soukromníkem s vlastní praxí, já budu pracovat klidně pro někoho jiného, kdo vlastní ambulanci a s platem 40 tisíc hrubého budu mít čistou hlavu, nebudu statutárním orgánem a nebudu muset do žádné mise…“


Kompletní příspěvek plk. J. Österreichera na konferenci nesoucí název „Česká republika ve Společné bezpečnostní a obranné politice EU mezi minulostí a budoucností: audit a perspektivy“ (čas 3:07:25 - 3:15:42),
Zdroj: YOUTUBE.COM

Podle veřejně dostupných informací navíc v tuto chvíli probíhají také jednání ohledně smluv se zdravotními pojišťovnami, jelikož v současné době má OBO smlouvu pouze s Vojenskou zdravotní pojišťovnou.

Představme si na závěr, pokud by bylo zapotřebí, aby OBO fungoval 24 hodin denně a 7 dní v týdnu při tom nejhorším možném scénáři… Správně asi chápete, že sice máme zařízení, kterých je ve světě pouze několik, ale bohužel nemáme dostatečné personální obsazení. Chybí nám totiž vůle a správný přístup. To se však netýká pouze AČR.

L. Jiráček 


[1] WORLD HEALTH ORGANIZATION. EBOLA RESPONSE ROADMAP SITUATION REPORT. 2014. Dostupné z: http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/137424/1/roadmapsitrep_31Oct2014_eng.pdf?ua=1.

 Autor: Luděk Jiráček