Třetina požárů se týká bytových domů. U každého třetího jsou zraněni nebo umírají lidé. Je to chyba hasičů?
Ruku na srdce – promýšleli jste někdy, co byste dělali v případě vypuknutí požáru u vás doma? Kdy jste naposledy doopravdy nacvičovali požární poplach ve svém zaměstnání? Natož v bytovém domě? Jsou tam funkční hydranty?...
…To je několik věcí naráz, ale všechny jsou dost závažné. Vezměme to popořadě...
Proč by mi jako doma mělo začít hořet?
Pokud žijete v domě, který má hromosvod, a nevaříte uprostřed obýváku na vytrhaných parketách, tak se asi cítíte v bezpečí. Ale co takové záblesky v zásuvce? Teprve až budou špatné všechny zásuvky v bytě, resp. vám dojdou prodlužky zasouvané do těch ještě funkčních, tak už konečně pozvete elektrikáře?
Já bydlím v paneláku a jsem lempl jako zbytek národa. To je panečku něco… Pár let jsem jednu zásuvku nechala metat plameny a prostě se zapojovala do druhé. Teď po rekonstrukci to mám všechno v mědi a s revizí. Mohla bych si oddechnout. Paradoxně, až když je vše nové – a ono to stálo dost potu, slz a peněz – tak si říkám, že kdyby to shořelo, asi bych skončila na prášcích. Tak se starám více než dřív.
Vždycky mi v zaměstnání přišlo směšné, že máme příkaz vytahovat rychlovarné konvice ze zásuvky. Není to jenom mýtus, že by se jako sama zapnula, přehřála, tavila, až vzplanula? Podívejte se na analýzu z odborného webu Požáry.cz. Na mýtus se to děje až příliš často. Konečně jsem to začala dělat i doma – vytahovat ze zásuvky. Včetně toustovače, stolního grilu a vůbec všeho, co v té zásuvce po dobu mé nepřítomnosti nemusí být. Ba nemusí být, když to zrovna nepoužívám.
Je fakt, že jsem vždy mívala v předsíni malý hasicí přístroj. Jenže několik let bez revize. Totéž v autě, tam jsem konečně před pár týdny pořídila nový. A pak do kuchyně hasící deku – z IKEA asi za 200 korun – ale je dost velká, abyste s ní uhasili i Palacha, opravdu deka. Dokoupím si ještě jednu cestovní, fyzikální zákony mi napovídají, že by mohla na takové ty běžné požáry fungovat lépe než hasící spreje.
Myslím, že tohle málo z hlediska občana v domácnosti stačí: mít v pořádku elektriku (a plyn a karmu a komín a krb…), vytahovat elektrospotřebiče ze zásuvky, mít v dosahu prostředky k uhašení počínajícího požáru (tím se nerozumí nutně přívod vody – víte, že existují lidé, kteří ji do hořícího oleje na pánvi chrstnou?). Jo a ještě nikdy nevysypávám popelník dřív, než poslední vajgl vychladne.
Jdu vám takhle po chodbě a cítím kouř…
To zažil asi každý. No jo, soused něco připálil. Jenom připálil, nebo mu to dokonce blaflo, ale zavčasu tu pánev přiklopil? Z jeho bytu plameny nešlehají, tak dobrý. Pro dnešek… Sousedům nevěřím, klidně bych se vsadila, že z patnácti bytů ve vchodě se zodpovědně chovám jen já. Je zvláštní, že všichni řidiči musí mít v autě (paradoxně nefunkční) lékárničku a policisté to mohou kontrolovat a pokutovat, ale nikdo po vás ani v autě, natož doma, nechce hasičák.
Do bytových domů čas od času kontroloři chodí. A všichni to mají za strašnou buzeraci, protože musí uklidit z chodby botníky, prádelní šňůry a podobně. Smějí zůstat jen rohožky. Bytová družstva a společenství vlastníků obvykle kontrolu avizují předem, takže všichni to své harampádí přesunou do bytu jen na daný den. Kdo zapomene, nebojí se vůbec ničeho, protože hasiči to řeší domluvou a stanovením termínu pro dodatečnou kontrolu. Takže to všichni mají za formalitu…
Včetně mě. Jenže já jsem měla před pár dny ošklivý sen. Bylo to k ránu a byl to ten typ snu, v němž mozek už racionálně uvažuje. Zdálo se mi, že o dvě patra níž hoří. Že chci ven z domu, ale tím žárem neprojdu. Že se tedy vracím nahoru ke svému bytu, v posledním sedmém patře, rozbíjím ochranné sklíčko a tisknu spínač požárního odvětrání. Okno na střechu se otevírá a kouř se jím táhne ven, ale tím více mě dusí…
(zdroj foto iDnes)
Pak jsem se vzbudila a začala uvažovat o tom, jak by požár v našem domě probíhal a co bych dělala…
Je pěkné mít nové protipožární dveře, ale pokud by hořelo u sousedů na mé straně, kouř a možná i plameny by se mi dostaly do bytu stoupačkou. Sice jsme se to při rekonstrukci snažili utěsnit nehořlavým materiálem, ale jsem si téměř jistá, že kouř by prošel. A také z psychologických důvodů bych prostě nedokázala v bytě čekat.
Na druhou stranu, co by mi zbývalo? Utéct přes střechu do vedlejšího vchodu? To by žebřík visící hned vedle mých dveří nesměl být zamčený. Zmírnit požár využitím hydrantu? Naštěstí ty u nás mají štítky s aktuálním datem o revizi a klíček je v krabičce za sklem.
Nicméně, jděte se podívat, jak je to s hydranty u vás. U starších domů v nich byly gumové úzké hadice nasaditelné na dřez. Při rekonstrukcích si lidé opatřují dřezy, které nasazení neumožňují, ale současně některá družstva nechala zpuchřelé hadice nahradit za zcela jiný typ, který by stejně nešel nasadit.
A pak ještě jedna věc – v objektu by měly být přenosné hasící přístroje. Tak jistě, co kdyby hořelo zrovna v době odstávky vody? Jenže ty na chodbě fakt nenalézám. Přitom si jen těžko dokážu představit, že kdyby mi v bytě začalo hořet (a nestačilo moje dobrovolné vybavení), tak poběžím na chodbu, smontuji požární hadici a pustím si proud vody do obýváku!
Docela bych uvítala, kdyby mi někdo umožnil zkusit si práci s hasičákem a hadicí, zorganizoval v domě cvičný požární poplach. Ale přeci se kvůli tomu nebudu hlásit k dobrovolným hasičům a štvát proti sobě sousedy. Něco je tady prostě špatně ohledně státem řízené protipožární prevence...
Chápu, že hasiče to trápí, výše popsané problémy jsou častým tématem jejich článků a přednášek, které dělají sami pro sebe, ale nejsou tu právě oni od toho, aby se postarali o připravenost občanů? K popsaným nešvarům by se měli vyjadřovat opravdu razantně!