O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Atraktivita terorismu pro mediální zpravodajství - vývoj vztahu mezi terorismem a médii

 11. 09. 2014      0 komentářů

Terorismus je společně s dalšími negativními jevy, jako je válka a násilí, oblíbeným mediálním tématem. Jaká je příčina vzájemné přitažlivosti médií a terorismu a jak se tento vztah v poslední době vyvíjel?

Terorismus lze označit za nelegitimní násilný akt, jehož hlavní motivací je získat publicitu a napravit politické křivdy. Na rozdíl od války nerespektuje žádná pravidla umožňující (alespoň teoreticky) vést spravedlivou válku. Motivy teroristů mají spíše psychologický ráz - chtějí vyvolat psychologický či politický tlak. Jejich strategií je podnítit strach u veřejnosti, jež (takto vyvedená z rovnováhy) může tlačit na stát, aby vyhověl kladeným požadavkům (Carruthers 2000: 166).

Hovoří za vše (zdroj: ABUAARDVARK.TYPEPAD.COM)
Hovoří za vše (zdroj: ABUAARDVARK.TYPEPAD.COM) 

Dle Carrutherse je publicita nutnou podmínkou toho, aby mohl terorismus vůbec existovat. To je tedy důvod, proč teroristé potřebují média, resp. publicitu. Příčinu vzájemné přitažlivosti médií a terorismu (války) je možno spatřovat rovněž v jejich souběžném technologickém vývoji. Masová média podobně jako zbraňové systémy, příznačné pro moderní formy konfliktů, vděčí za svou současnou podobu plodnému období vynálezů v devatenáctém století. Nová snímací technika do značné míry čerpala z vojenského výzkumu (Carruthers 2000: 5).

Ještě donedávna (začátek 90. let) však byli teroristé pokládáni za zločince, kteří nemají mít ve zprávách místo a jejichž mediální prostor by se měl omezit pouze na popis základních informací o jejich zločinech (Carruthers, 2000). Zohar Kampf a Tamar Liebes (2013) si všímají změny charakteru terorismu a jeho mediálního pokrytí a tvrdí, že do začátku 90. let jsou teroristé chápáni jako vnitřní jev daného národa, jako jeho vlastní problém. V té době rovněž existovala silná vládní kontrola toho, do jaké míry se teroristé objevovali v médiích, a média sama vytvářela vlastní směrnice k omezení výskytu zpravodajství o terorismu.

Avšak díky transformaci novinářské profese vlivem nových technologií, rostoucí konkurenci (více kanálů) a snaze uspokojit diváky a udržet jejich pozornost došlo k rozvoji tzv. nepřetržitého zpravodajství. Důsledkem čehož je, že novináři se naopak snaží hledat teroristy, aby ukázali jejich tvář „za zprávami“ (behind the news), aby porozuměli jejich motivům, prostředí, názorům, a aby to vše představili publiku, které se dožaduje podrobných informací (Kampf, Liebes, 2013: 75- 80).

Změnu ve vnímání terorismu médii lze přisoudit rovněž ekonomickému rozměru současné žurnalistiky. Mediální produkty jsou specifické tržní komodity, jež podléhají podobným zákonům trhu jako jiné výrobky – klíčové je, aby se kupovaly. U médií, kde plyne hlavní zisk od inzerentů, se prodává předpokládaná sledovanost diváků. Mediální text proto musí splňovat určité podmínky prodejnosti, což terorismus činí (Carruthers 2000: 3).

Foto: Média se globalizovala (zdroj: AL-SHORFA.COM)
Foto: Média se globalizovala (zdroj: AL-SHORFA.COM) 

Zajímavý názor na danou problematiku zaujímají Stuart a Zelizer, podle nichž jsou teroristé doslova „hvězdami“ (superstar) populární kultury (Stuart a Zelizer 2004: 150). Tito autoři tvrdí, že terorismus získal v médiích nový rozměr, a to zejména po útoku z 11. září 2001, který byl spouštěčem války v Iráku. Změna oproti minulosti tkví v tom, že terorismus začal být oceňován jako další pravidelný, exkluzivní a ustálený zdroj zpravodajství pro média.

Stuart a Zelizer rovněž uvádějí hlavní důvody změny teroristů ve hvězdy (superstar) ve smyslu jejich narůstající popularity a vyhrazeném prostoru v mediálním zpravodajství. Tím prvním důvodem jsou tzv. „breaking news“, tedy nepřetržité vysílání zpravodajství během útoku, při němž není místo pro zásahy editora a vzniká prostor pro proniknutí teroristů do vysílání.

Stranou jde mnohdy také profesionalita reportérů. Ti místo toho, aby se distancovali, respektive zaujali k událostem patřiční odstup a nadhled, se například během útoků z 11. 9. přidali na stranu veřejnosti a spolu s ní sledovali zmatenou, překvapivou a šokující podívanou a vyslovovali jméno hlavního viníka tohoto teroristického útoku Bin Ladina, aniž by v tu chvíli byla tyto informace potvrzena.

Druhým důvodem je změna mediálního prostředí, kdy se postupem času začaly do celého světa rozšiřovat zpravodajské zdroje z arabských televizních stanic (Al-Arabia, Al-Jazeera a dalších), které zprostředkovávaly mediální zpravodajství o teroristických útocích, a ve kterých se objevoval empatický postoj k některým teroristickým akcím. Zajímavým jevem zde je i to, že paralelně s posílením mezinárodní sítě médií se internacionalizuje také terorismus – což zpětně dává důležitost příběhům o teroristech a jejich aktivitách.

Třetím a posledním hlavním důvodem výše nastíněné změny v přerodu teroristů v „superstars“ mediálního zpravodajství byla zvyšující se tendence personalizovat politiku (na čemž mají vinnu hlavně média). Když média někomu přikládají status celebrity, stírá se rozdíl mezi kladným a záporným hrdinou. Ostatně to, jestli bude na hlavního hrdinu pohlíženo kladně či záporně, pak záleží na publiku. Každopádně mediální pozornost a sledovanost se obvykle zvyšuje tehdy, je-li celebrita padouchem (terorista).

Čtěte vpravo dole - chudák nadějný student opuštění rodinou propadl islámu (zdroj: THEDAILYBEAST.COM)
Čtěte vpravo dole - chudák nadějný student opuštěný rodinou propadl islámu
(zdroj: THEDAILYBEAST.COM)
 

Z hlediska mediální prezentace teroristů je třeba zmínit jev, který se v mediální prezentaci terorismu nezřídka objevuje (a to nikoliv pouze ze strany arabských či muslimských médií), a který ve svém důsledku může vést ke zmírňování dopadů terorismu a relativizaci nebezpečnosti tohoto fenoménu. K tomu jevu dochází tehdy, jsou-li pachatelé teroristických činů vykreslováni jako oběti osudu. Důvody jejich činů jsou hledány v psychologických motivech či rodinném zázemí a odpovědnost je přesunuta z pachatele k vnitřním i vnějším důvodům, nad kterými nemá kontrolu.

Vytváří se tak soucit mezi divákem a protagonistou příběhu – teroristou. Posilování této vazby (soucit), důraz na silnou roli náhody (osudu), přesun odpovědnosti na vnější zdroje, pak ústí v to, že takto prezentovaný terorista nemá háv zločince, viníka, ani toho, kdo způsobil utrpení. Podobně laděné mediální příběhy pak vyvazují teroristy v konkrétním čase (když se o nich píše nebo mluví) z jejich konkrétních činů, a to má za následek, že se stávají hvězdami populární kultury.

Shrňme si tedy na závěr, proč je terorismu (válka i obecně násilí) oblíbeným mediálním tématem. Zdůrazníme tři momenty. Tím prvním je trží charakter mediálních produktů, dále pak zájem publika, který ovlivňuje výběr mediálního tématu a společný technologický původ moderní formy válčení (z níž terorismus povstal) a masových médií.

Použitá literatura:
1) CARRUTHERS, S. The Media at War. London: Macmillan Press, 2000.
2) McNAIR, B. (2004). Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál.
3) KAMPF, Z. and LIEBES, T. (2013). Transforming Media Coverage of Violent Conflicts: The New Face of War. Palgrave McMillan
4) STUART A., ZELIZER, B. (2004). The PR of Terror. In: Stuart, A (ed.): Reporting War. New York: Routledge. 

 autor: Petr Burda

Foto: Média se globalizovala (zdroj: AL-SHORFA.COM)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN