O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Češi se ještě nedávno chovali stejně krutě jako Islámský stát. A kdykoli se to může opakovat

 04. 06. 2015      2 komentářů

Aktuální vydání časopisu Týden otevírá sakra nepříjemnou věc, a to zvěrstva páchaná na českých Němcích v roce 1945. Ne ojedinělé, nýbrž masové, davové. V čele s komunisty, kolaboranty – novými komunisty, ale také chlapci ze Sokola. My se tu pohoršujeme nad islamisty, ale nepohoršujeme se tak trochu sami nad sebou?

rovensko
Foto: V Rovensku pod Troskami dva dny po skončení války Sověti spolu s obyvateli města bez soudu postříleli rovných 365 německých civilistů

Že Němci a jejich spojenci páchali za války zvěrstva, o tom není pochyb. Blíží se výročí vyhlazení Lidic, o koncentračních táborech se ví a říká vše, točí další a další filmy. Tak trochu – snad i neférově právě vůči našim západním sousedům – to celé vyznívá v otázku: Jak je možné, že tak civilizovaný národ mohl takovou hrůzu rozpoutat? Jako by snad jen těch pár vybraných národů Osy bylo něčeho takového schopno, jejich populace tvořena z 90 % sadisty. Hloupost, samozřejmě.

Střih do dnešních dnů - pohoršujeme se zde druhým rokem nad Islámským státem, že napíchávají hlavy oponentů na kůly a dokonce ničí starověké památky (někdy to vypadá, že těch památek je větší škoda než lidských životů). Barbarství si vysvětlujeme zaostalostí těchto národů či lépe myšlenkami proroka islámu (proto si sem také nechceme pouštět ty, kdo před fundamentalisty z oněch krajin prchají přes Středozemní moře).

Vážení, hlavně, že jsme si zametli před vlastním prahem. Nu kdepak, nezametli, takže když se teď náhodou Brno omluvilo za pochod smrti odsunovaných německých obyvatel, tak to Škromach a nejen on okomentovali stylem: Měli jsme němčoury radši postřílet. Možná ano, bylo by to o dost humánnější, než je utýrat, mrzačit...

Časopis Týden vůbec poslední dobou šťourá do historie, o níž se zde nemluví, ba se popírá. Nejprve, s blížícími se oslavami osvobození, to byla problematika znásilňování českých žen vojáky Rudé armády. A teď nejen znásilňování německých žen týmiž vojáky, ale také našimi lidmi, dále ovšem lynčování německých sousedů těmi nejtrýznivějšími způsoby, za něž by se nemusela stydět inkvizice.

Pověšeni za nohy, pod nimi rozdělán oheň, pečeni zaživa. Uvláčeni tažením po dlažbě. Biti a ubiti při návratech z nucených prací. Na zemi pod širým nebem v internačním táboru na stadionu, kam stráže v noci ochotně pouštějí stovky rudoarmějců i tuzemských ožralců se „vydovádět". V centru českých metropolí, vážení. A tisícihlavými davy. Jedné Němce dokonce rozvášnění čeští vlastenci upálili přirození. Srovnejte s líčením Denise Mukwege, nositelem Nobelovy ceny, africkým lékařem, který léčí poranění žen po řádění tamních radikálů.

Není náhodou, že podněcovači těchto zrůdností byli především čeští kolaboranti, kteří se snažili zamaskovat své selhání vstupem do Revolučních gard a KSČ. Ostatně byli to pak titíž, kdo mučili politické vězně v 50. letech. Mimochodem, když se nyní slavil Den dětí, někteří šli položit věnce na hroby těch, které byly vzaty s matkami do vazby a byly tam utýrány (viz reportáž z ďáblického hřbitova).

Ale pozor, jedna věc jsou tihle sadističtí lídři, druhá věc jsou jejich přisluhovači a vděčné publikum (ne náhodou byly v historii oblíbenou zábavou mas gladiátorské zápasy či popravy). Zeptejte se svých rodičů, prarodičů, co skutečně viděli, nikoli co jim potom vnucovala propaganda. A čeho se možná sami dopouštěli? Zvláštní pomyšlení, když pouštíte v tramvaji sednout devadesátiletého staříka a nevíte, jestli byl vězněm nebo soudcem (ten druhý by zasloužil srazit se schůdků, ale to bychom byli jako oni).

Každopádně – jestli se shodneme, že už za války byla naše společnost na hony vyspělejší, než jsou ti barbaři z Islámského státu – kde se v ní bralo totéž barbarství? Kdo zná film Experiment, resp. skutečný pokus, podle něhož byl natočen a který se právě snažil vysvětlit myšlenkové pochody osvětimských bachařů, ten tuší. Z toho ale plyne jediné – jsme stejní a kdykoli hrozí opakování. Čest výjimkám – pro hlubší uvědomění naší zranitelnosti nákazou zvanou barbarství lze doporučit také knihu o evropských událostech dvacet let starých Dobří lidé v dobách zla.


Video: The Experiment / YouTube

Komentáře

Mireczech

11. 06. 2015

Proč to nesmyslné srovnání s Islámským státem? Tehdy byli lidi frustrovaní II. sv. válkou. Což je sice neomlouvá, ale je to zcela jiná situace v porovnání s IS. Jejich víra bude stejná bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou ve válce. Resp. oni jsou ve válce pořád. Jejich neustálý hněv jim dává energii k tomu, chovat se jako barbaři vůči všem, kteří nevyznávají islámský fašismus.

Czenek

04. 06. 2015

Ať už byl ten hypotetický devadesátiletý stařík vězněm nebo soudcem, tak o správnosti jeho sražení ze schodů lze vážně pochybovat. Možná prostě měl jen smůlu a byl na špatné straně barikády - kdyby totiž byl na druhé straně, možná by z vězně byl soudce a nebo ze soudce vězeň. Jak to tak vypadá, tak všichni lidé jsou stejní a jsou jen loutkami okolností.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN