Chovanec a jeho spojenci „pistolníci“. Pár poznámek k článku M. Fendrycha na Aktuálně.cz

 08. 02. 2017      kategorie: Novely zákonů, služba a kariéra    

Možná jste dnes zaregistrovali článek „Pistolníci všech druhů, radujte se. Stali jste se spojenci státu Chovanec, hurá!“ a stejně jako mě vás zaujalo, o jakou barvitou směsici dojmů se jedná. Nebo jste jej nečetli, ale zajímá vás, jak se na majitele zbrojních průkazů dívá „zbylá populace“. Nejprve jsem napsala pár poznámek přímo autorovi komentáře panu Fendrychovi. Ale proč se nepodělit s našimi čtenáři?

Námětů, jakýchsi argumentů, je v textu přehršel, vlastně přemýšlím, jak vůbec shrnout, o co v něm panu Fendrychovi asi jde. Je to velmi reprezentativní přehlídka typu „co všechno spolu souvisí, když se řekne…“ Což samo o sobě autorovi textu nevyčítám, vlastně jde o pozitivum. Horší je, jaké domněnky pak zaznívají, pročež nemůže dojít k jejich syntéze a čtenář si musí nutně klást otázku: „Co chtěl básník říci?“

Takže asi takto: Námětem je novela ústavního zákona, kterou se chce ministr vnitra pokusit obejít připravovanou směrnici EU, která by nikoli nepatrně zasáhla do práv majitelů střelných zbraní. Jelikož Evropská unie nesmí zasahovat do otázek národní bezpečnosti, tak někoho vpravdě geniálního napadlo, že pokud civilisté držící střelné zbraně podepíší „závazek“ bránit s nimi v případě potřeby republiku, nebude pro ně unijní regulace platit.

Pan Fendrych v tom však spatřuje na prvním místě snahu ČSSD získat voliče, protože držitelů zbrojních průkazů je u nás asi čtvrt miliónu. Neříkám, že toto nemůže být jednou z motivací ministra Chovance, ale všichni se zbraněmi opravdu ohrožení směrnicí EU, které znám, inklinují ke konzervativním hodnotám, tedy politické pravici. Jako první si je rázným postojem proti připravované směrnici získali Svobodní (a je škoda, že téma nezvedá ODS, s výjimkou Jany Černochové). Každopádně, Chovancovu snahu mohou kvitovat, ale těžko by kvůli ní volili ČSSD.

Dále pan Fendrych rozebírá video, kterým se Chovanec pokusil vysvětlit záměr novely. Říká v něm, že ozbrojený občan je spojencem státu. Všichni tomu rozumíme, akorát pan Fendrych se pouští do přemítání o povaze státu. Já s ním souhlasím, že stát jsme my, občané. Samozřejmě, že podrobeno přísné výrokové logice, nemůže být fyzická entita občan spojencem abstraktní entity stát. Ale jde přeci jen o slovní obrat, jehož smyslu rozumíme.

Čemu nerozumím je to, proč tedy pan Fendrych (v duchu předchozího varování před přivlastňováním státu mocnými – „stát jsem já“) naopak nad návrhem novely nejásá. Zneužití státu, jeho odcizení občanům, přeci brání druhý dodatek americké ústavy. Ten garantuje právo na vlastnictví zbraně jednak zapojením občanů do obrany země, jednak mocí občanů vrhnout vládu, která by si jejich stát hodlala přivlastnit, tím občany porobit. Není náhodou, že všechny totalitní režimy a diktatury občany odzbrojovaly. Tak proč nevetknout do ústavního práva záruku i u nás?

Nakonec se pan Fendrych obává vytvoření nesourodé skupiny nevycvičených samozvaných obránců vlasti a pořádku. Že přeci nelze každého ozbrojeného občana stavět jakoby na roveň s občanem, který vstoupil do Aktivní zálohy. Protože, podle pana Fendrycha, občana nelze povolat. V tom se samozřejmě mýlí, branná povinnost tu platit nikdy nepřestala, dokonce i pana Fendrych lze při mobilizace povolat. V souvislosti s tím mě napadlo: Kdysi jsem se snažila dopátrat, kolik útočných pušek Sa-58 si AČR nechala pro případ mobilizace. Technicky vzato by při ní bylo potřeba, aby si občané přinesli zbraň vlastní.

V souvislosti s ozbrojenými občany si pan Fendrych klade ještě další otázku: „Čtvrt milionu spojenců bude chránit "měkké cíle" (to jsme my třeba na nákupu, cestou do školy, v autobuse, na ulici), chránit vlast? Bez toho, že by byli speciálně vycvičeni a pravidelně cvičeni, že by prošli psychologickým výcvikem, který by je učil ovládnout strach v obřím, dosud nezažitém stresu atd.?“

Je škoda, že úvahu (o tom stresu) dál nerozvádí, je zajímavé, jak rozděluje na „my“ a „oni“, což o lecčems svědčí… Každopádně jsem mu do e-mailu napsala: „Přiznejte si, že pokud byste seděl ve vlaku, kde začne cestující kosit nějaký magor, tak budete rád, že vedle Vás sedí člověk s pistolí a snad ji použije. Navíc většina civilních držitelů zbraní z nich má nastříleno mnohem více než policisté (kteří v Brodě vzali roha).“ (PS: Vím, že to policisté neslyší rádi, ale dokud nebudou adekvátně vystrojeni, vyzbrojeni a vycvičeni, nebude se jejich šance efektivně zasáhnout příliš lišit od ozbrojeného civilisty.)

Pan Fendrych nakonec dospívá k závěru, že návrh na změnu ústavního zákona není motivován zhoršenou bezpečnostní situací, ale zhoršenými volebními preferencemi ČSSD. Já osobně věřím, že kromě nich stojí za tím vším i obyčejný selský rozum a respekt před občanskými právy. A nemohu si nakonec odpustit pousmání nad nejblbějším Fendrychovým argumentem ze všech, že přeci bezpečnostní situace nemůže být zhoršená, když klesá počet trestných činů. Nenapadá mě problematičtější statistika, především ale ústavní zákon o bezpečnosti státu nemá co dočinění s ne/nahlášenými vykradenými sklepy, nýbrž s tím, co se děje v celé Evropě. A toho si i pan Fendrych musel všimnout.

Vlastně si myslím, že mu muselo být zřejmé, jakou snůšku povrchních domněnek dal dohromady, dokonce musí sám pociťovat jisté rozpory mezi tím, co si myslí a cítí. Stačilo napsat titulek „Nemám rád Chovance“. Na to má každý nárok. Ale proč si ti jeho „my“ (neozbrojení civilisté) mají číst snůšku pitomin, která je burcuje proti těm „oni“, kteřížto jsou zodpovědní, slušní, bezúhonní držitelé zbrojních průkazů, investující peníze a čas do toho, aby sebe, ale i ostatní, mohli efektivně bránit? To může dělat Lojza, ale neměl by to dělat profesionální novinář.

Úplně nakonec mě ještě napadlo, zda ten text o nepořádku ve vlastní hlavě nenapsal pan Fendrych naopak proto, aby zvýšil sledovanost Chovancova videa, umístěného rovněž na Aktuálně.cz, tudíž ministra vnitra takto naopak podpořil. Pokud je to takové PR naruby, pak si dovolím podotknout, že namlouvat každou větu v jiné části kanceláře nebo balkonu, je opravdu inovativní počin hodný Oscara, asi začnu Chovancova videa sledovat pravidelně :-D