O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Fakta o helmách, které nakupuje AČR (pokračování): velmi podezřelé řešení

 06. 01. 2019      0 komentářů

K textu o helmách AirFrame pro výsadkáře se sešly podnětné reakce. Avizoval jsem v něm, že se pokusím rozebrat i otázku nákupu přileb pro zbytek armády. Trvalo to delší dobu, během níž se (při vojskových zkouškách) vyjevila zásadní fakta, která dokreslují, že se tu odehrává další průšvih. Rozuzlení může mít dvojjediné – buď se to celé vystornuje, nebo se nové helmy zavedou, ale ať tak či onak, řada vojáků si raději (bohužel tak nějak tradičně) pořídí vlastní helmu.

Připomeňme si, co od počátku nehraje

V srpnovém článku redakce Hlavu si chraň! Armáda České republiky obměňuje přilby, zvolené modely ale budí rozpaky se objevila informace, že nové helmy pro AČR má dodat STV-Group, která v tomto sektoru nemá výrobní zkušenosti, avšak zakázku získala díky ceně kolem 8000 Kč za helmu, což je sotva polovina toho, na kolik vycházejí modely zaběhnutých světových výrobců.

Jako by nestačila slova tiskového mluvčího ministerstva obrany o tom, že levných přileb může aspoň nakoupit více, pozoruhodného je na zdůvodnění zadání této zakázky daleko více. Nové helmy právě procházejí vojskovými zkouškami a podle fotodokumentace, kterou jsem měl možnost vidět, na nich na první pohled budí rozpaky dvě věci – řešení potahu vzor 95 (jen pruh) a uchycení řemení (lepené přes vývrty na šrouby).

Připomíná to před lety připravovanou dodávku přileb ARGUN, které bylo třeba „opravit“ (!), což je u balistiky technologický oříšek. Tehdy naštěstí došlo k ukončení spolupráce a odstoupení od smlouvy. Tentokrát jsem však zaregistroval názor, že Generální štáb chce plnit sliby (priorita vybavení vojáků osobní výstrojí), a tak tlačí, aby helmy zkouškami prošly, za každou cenu. Ach jo.

Co se (zase) pokazilo

Obecně se řadu let nedaří dvě věci. Předně svěřit definování parametrů pořizované výstroje a výzbroje těm, kdo s ní pak zachází (ba závisí na ní jejich životy). Ministerští nákupčí a takzvané expertní týmy z řad plukovníků od stolu by mnohdy neobstáli v debatě s „obyčejným bigošem“ ani pět minut. Zadruhé, zabránit kamarádšoftům a zřejmě i korupci… nebo jak jinak si vysvětlit absurdity v zadáních výběrových řízení?

STV-Group, jak již bylo řečeno, helmy nevyrábí. Ale trh s výstrojí je lákavý. Tak proč se v něm nezkusit etablovat jako… Cože to AČR zrovna poptává? Jo, helmy… Není důležité na tom hned vydělat, ale vyhrát výběrové řízení, a tak se uvést jako firma do daného segmentu. Což lze s nejnižší cenou. Na tom není nic až tak špatně, ale …Od někoho se jistě dají helmy levně sehnat, rozumějte nikoli extraligové, ale třeba bude stačit liga (okresní přebor by přeci jen neprošel ani v AČR). Takové „ligové“ helmy vyrábějí třeba Bulhaři, Chorvati…

Aktuální situace má ale háček – buď se ti, kdo měli možnost zasahovat do požadavků na dodávku, mezi sebou nedohodli, anebo se naopak snažili až moc. Jedno, druhé, nebo mix obojího, vedlo k zakomponování norem ČOS (české obranné standardy), které jsou již od 90. let tradiční příčinou zrušených výběrových řízení či skluzů v dodávkách prakticky čehokoli pro naši armádu (nejvíce se podepsaly na mnohaleté neschopnosti nakoupit tak elementární věc, jakou jsou uniformy).

Takže pro helmy se objevily těžko realizovatelné požadavky na způsob jejich maskování, přezek jen a pouze XY typu, pevnosti řemení v tahu… Leckoho to odradilo už na počátku, leckdo by s tím potíže neměl (ale zase ta cena), pro STV-Group však údajně „žádný problém“. Tedy jen do okamžiku, kdy se řešení přeneslo na subdodavatele. Pamatujete na Babicovy dobroty? „Dejte tam kečup nebo tatarku, jak kdo má rád.“ Helmy na vojskových zkouškách působí, že můžete řemení chytit na šroub nebo chemoprenem, jak libo. Leccos už zadavateli došlo, tak činí výjimky. To se smí, něco nadefinovat do výběrového řízení, pak z toho výherci slevit? Ano, asi bohužel „smí“.

Kritizovat umí každý, dále si tedy dovolím okomentovat problematiku přileb konstruktivně…

1) Objektivní technické požadavky na helmy

Osobně se domnívám, že tato otázka by měla hrát prim, přestože se v našem resortu obrany najde dosud značné množství vlivných osob, které to tak nevidí. Dále vypíchnu několik parametrů, které považuji za klíčové z uživatelského hlediska armády (policie a její úderné jednotky budou mít samozřejmě jiné požadavky, protože mají jiné taktické postupy a definují jiná ohrožení).

  • Balistická ochrana:

Standardem je minimálně NIJ IIIA (výběrově možnost navýšení na NIJ IV přidáním aplikací). Musí se ovšem přihlížet k hmotnosti, protože by někdo mohl namítnout, že pětikilový Ulbrichts by byl nejlepší přilbou. Do toho spadá již v prvním dílu článku popisovaná plocha balistického pokrytí, která – i když budeme mluvit o přilbách různých producentů za předpokladu stejného výkroje – se může lišit i v řádech stovek cm². A pak již, rovněž minule zmíněný, Blunt Impact (BI), tedy odolnost pro případ pádu na týlní oblast, jejímuž testování se však nevěnuje téměř nikdo, jakkoli riziko takového úrazového děje je vysoké.

  • Konfigurovatelnost

Možnost využití příslušenství při zajištění 100% funkčnosti. Možnost využití jedné platformy pro různé jednotky, jen při změně výkroje, sestavy, doplňků.

  • Multifunkčnost – jedna platforma nabízí s použitím příslušenství různé druhy ochrany dodáním balistických doplňků (např. přilba s vysokým výkrojem);
  • navýšení balistické ochrany uší;
  • navýšení balistické ochrany spodní čelisti;
  • navýšení balistické ochrany očí;
  • navýšení celkové balistické ochrany použitím Apliqué
  • a kombinace výše zmíněných.
  • Prověřenost:

U nových producentů (pokud vůbec jsou producenty, nikoli jen překupníky) lze jen těžko předpokládat, že jejich výrobky budou okamžitě výborné. Prověření výrobci jsou na trhu dlouhou dobu a jejich výrobky se průběžně vyvíjí na základě získaných bojových zkušeností.

  • Kompatibilita:

Možnost pevného a bezpečného připojení/uchycení doplňků jako NVG, nahrávací zařízení, strobo atd. Plus standardní nabídka komponentů a adaptérů pro jiné prostředky využívané při operacích.

  • Hmotnost:

Viz první bod, je třeba uvažovat hmotnost a balistickou ochranu jako dvě vzájemně (sic ne přímo úměrně závislé) proměnné. Současně však bazírovat na +-100g je hloupost, a proto tento bod řadím až na toto místo (což je jistě jedna z věcí, v níž by se mnou nákupčí – aspoň podle zadání pro dané výběrové řízení – jaksi zásadně nesouhlasili).

Co se týče aplikace kritérií výše na různé výrobce, pro úplnost sdělím své dělení, jakkoli je pochopitelně subjektivní… kvalitní a spolehlivé řešení: Revision, OpsCore, Team Wendy, M-Tec – proč se nemohou jednou koupit už pořádné přilby pro naše vojáky od těchto zavedených firem, od kterých berou prakticky všechny státy NATO? Proč zase musíme jít naší specifickou českou cestou a v konečném důsledku ohrožovat naše vojáky? Pod čarou: CryePrecision, 3M, Ulbrichts, Schuberth, Marsarmor, Šestan-Busch (pravděpodobný skutečný dodavatel přileb pro AČR přes STV-Group?).

helmet_6_resize_md

2) Nepraktická praxe výběrových řízení Ministerstva obrany ČR

Nakolik jsou „zásadně“ důležité takové věci jako barva nebo potah? Jak rozlišit, kdy jsou požadavky na místě, nebo jen bábovičkou úředníků, kteří si potřebují obhájit nepostradatelnost své maličkosti na pískovišti?

Trvání na ČOS, jehož součástí je i nastavení maskovacího vzoru 95, je bohapustý nesmysl, který hovoří pouze o tom, že pokud je zmíněn, tak jde velmi pravděpodobně o případ nekalé soutěže. Tímto požadavkem se obvykle (až automaticky) vyloučí všichni, až na jednoho účastníka řízení. Požadavek na maskovací vzor 95 u přileb naštěstí není a nikdy nebude, protože bychom tak byli první armádou na světě, která tlačí svůj (ke všemu nevhodný maskovací vzor) na přilby. Pro tyto případy mají stačit návleky, které jsou a) levnější, b) variabilnější, c) zaměnitelné. Většina výrobců dodává základní barvy NATO + Multicam vzor.

Zpět k ČOS. Absolutní nesmysl, pokud nemám podíl v české firmě. Pokud výrobek splňuje NATO normy, je vhodný i pro Armádu České republiky. Tedy pokud někdo netrpí bludem, že česká armáda hraje ve světě prim. Naštěstí, většina ČOS vychází ze všeobecných norem. Naneštěstí, máme i ČOS, které osvědčení zahraniční výrobci nejsou schopni získat, anebo jsou, ale to za předpokladu masivních finančních výdajů na testování svých výrobků, tudíž navýšení ceny.

Pokud je pravda, co jsem vyslechl o požadavku na závěsný/zadržovací systém u nových přileb, opět platí, že trvání na určitém zastaralém patentu bezpečnostního odtrhu v době, kdy plastový spínací systém je vyráběn se stejným záměrem a v podobném rozsahu, pak tedy s velkou pravděpodobností jde o další nahrávku preferovanému dodavateli.

Závěrem…

Barva, potah, přezky, ČOS… to vše NEjsou nezbytné ingredience, ze kterých jde udělat výborný koktejl zvaný balistická přilba. Právě naopak. Dokud tento koktejl budou jako pejsek a kočička míchat lidé, kteří nemají základní znalosti a většinu svých neznalostí nahradí urputným copy/paste z technických specifikací, tak nás čekají pouze „úspěšné“ tendry jako ten současný.  

A zásadní otázky na závěr: Kupujeme tedy balistické přilby pro naše vojáky, aby je co nejvíce chránily při co nejlepších užitných vlastnostech? Nebo jen náš Generální štáb potřebuje mít v políčku přilby odškrtnuto „splněno“? Nechť si na to každý odpoví sám.

helmy přilby ačr tendr zakázka korupce armáda stv group

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací