O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Proč a jaké potřebuje AČR pásové obrněnce (2): Situace AČR

 05. 12. 2018      0 komentářů

Tento text plynule navazuje a zakončuje úvahu o historické i budoucí úloze a charakteristice bojových vozidel pěchoty (zde), a uzavírá ji zasazením do aktuálního českého kontextu. O tipování, kdo se stane v AČR nástupcem BVP-2, jde až v poslední řadě, jakkoli celá řada jiných článků tím začíná. 

Jak je na tom Armáda České republiky 

Naše armáda dosud disponuje BVP-2 sovětské konstrukční školy, která jsou jednak stísněná (zvláště pro vojáky v balistických vestách – nosičích plátů), což má dopad na rychlost nástupu/výstupu, především veskrze neodpovídající požadavkům na moderní boj.

Tragickým mementem jejich balistické „neochrany“ se stala nehoda během výcviku v roce 2016, kdy jedno BVP zasáhlo jiné, v důsledku čehož byli zmrzačeni dva vojáci, jeden zemřel. A to došlo k zásahu cvičnou municí, nikoliv bojovým granátem (následky raději nedomýšlet).

Ve spolupráci české a dvou slovenských zbrojovek sice byla v roce 2013 představena  možná modernizace na BVP-M2 SKCZ, jenže konstrukce sovětských vozidel dost dobře neumožňuje implementovat do nich dostatečnou ochranu proti minám a IED. Při vší snaze se modernizovanou verzi podařilo dostat jen na zhruba poloviční odolnost ve srovnání s dnes nejbezpečnějšími bojovými vozidly PUMA. Jinými slovy, projekt BVP-M2 SKCZ lze považovat za mrtvý.

bvp-2 afghanistanzdroj: army.cz

Stran využití BVP je třeba brát v potaz všechny možné typy nasazení a konfliktů, tedy jak domácí (teritoriální obrana), tak (a především) zahraniční mise. Tedy boj v ploché pustině, v horách i ve městě, proti tankům a jiným BVP, stejně jako třeba ke kontrole ozbrojeného davu…

AČR v roce 2008 nasadila v Afghánistánu čtyři BVP-2, po dvou letech je stáhla a poslala na místo nově nakoupená kolová obrněná vozidla PANDUR II 8x8 (rovněž 4 kusy), která sice nějaké uplatnění měla, ale jednak za cenu drahého dovybavení, jednak hrozilo, že jejich hmotnost nevydrží tamní mosty. Většinu patrol tak naši vojáci absolvovali v zapůjčených amerických vozech kategorie MRAP (Mine-Resistant Ambush Protected), konkrétně modelech MAXXPRO, nebo upravených HMMWV. 

Ta byla vyvinuta po zkušenostech z Iráku, jsou určena pro provoz na „silnicích“ a jejich konstrukce je – jak už název kategorie napovídá – podřízena především ochraně proti minám a IED. Problematická je jejich výška a pochopitelně jsou určena k přepravě, nikoli k boji. AČR do mise nasadila i draze koupená a dnes pomalu zapomenutá obrněná vozidla DINGO a IVECO – opět, nemají palebnou sílu, ani srovnatelnou balistickou ochranu.

pandur-v-akci

zdroj: army.cz 

Pokud jde o obrněná vozidla PANDUR, jejich kategorizace je přinejmenším zavádějící - dle výrobce se jedná o víceúčelový obrněný kolový transportér, dle AČR o kolové BVP(?). Jejich hlavní zbraní je (jako u BVP) 30 mm kanón, přepraví včetně obsluhy 14 osob – v tomto smyslu plní historickou definici BVP uvedenou v prvním dílu článku (sic).

Většinu z nich, bezmála 100 kusů, má k dispozici 4. brigáda rychlého nasazení. Naopak zastaralými BVP-2 je dosud vybavena 7. mechanizovaná brigáda (ta zahrnuje i tankový prapor, přičemž otázka náhrady tanků T-72 M4CZ je neméně palčivá už řadu let).  

Co a proč potřebuje naše armáda 

Toť otázka… Úvahy o žádoucí velikosti, struktuře a výzbroji armády se v tomto miléniu mění až turbulentně, a to nejen u nás. Požadavky vzešlé z druhé světové války trvaly během války studené půl století, zřejmě i proto, že k masivnímu přímému střetu nedošlo.

Nové poznatky přinesla až – ovšem krátká a jednoduchá – válka v Perském zálivu, kde poprvé měřily sílu západní a východní technika. Konflikt v bývalé Jugoslávii se týkal především východní techniky a z hlediska mírových spojeneckých sil jsme s ní, v podobě „ÓTéček“ a „BéVéPéček“ vystačili rovněž.

Zásadní přehodnocení ("všeho", nejen úlohy BVP) si vyžádaly až asymetrické konflikty v Iráku a Afghánistánu po 11. září, případně situace v Gruzii, nejnověji pak v Sýrii a samozřejmě na Ukrajině.

640px-Damaged_Iraqi_BMP-2zdroj: Wikipedia

Zatímco ještě před pár lety z politických i odborných kruhů zaznívalo, že v Evropě konflikt nehrozí a naše armáda je svého druhu expediční sbor, který si zajišťuje ochranu spojenců z NATO účastí v zahraničních misích, které se toho času odehrávaly (vlastně odehrávají a jen tak neskončí) právě na asymetrických bojištích, po událostech na Ukrajině došlo k obratu směrem k teritoriální obraně.

AČR by musela obnovit široké spektrum přestárlé výzbroje tak či onak. Posílit mechanizované složky, obměnit BVP, je logické. Klíčové je, aby se neprosadila tuzemská tradice "ode zdi ke zdi". Naše armáda potřebuje řešení do jisté míry univerzální, zároveň však nerezignující na kvalitu. Zvláště pro malý stát by mělo platit, že není tak bohatý, aby si kupoval levné věci. 

Jaké, které, čí BVP? 

Tak jako vždy to bude velká vojenská/technická/ekonomická zakázka, zdaleka nejdražší  za mnoho let, jež bude určovat funkčnost pozemních sil AČR na dalších několik desetiletí. Bude pravděpodobně spojena s mnoha problémy – realizačními, podezřeními z korupce, plněním časového harmonogramu, vlastně s pochybnostmi všeho druhu, včetně toho, zda víme, co vlastně chceme a jak daleko do budoucnosti vidíme.

Jistě, nová BVP, ale jaká – jsou nová a „nová“? Každé jiné než BVP-2 bude nové, ovšem... Bude nám záležet na palebné síle, velikosti výsadku, jeho bezpečnosti? Na ceně, popřípadě jenom na ceně? Na možnosti posílit domácí obranný průmysl, tedy i jeho výrobní linky a know-how tím, že dodavatel bude vozidla kompletovat v ČR? Nebo na schopnosti vozidla se vyvíjet dalších 30-40 let a tím plnit i výše zmíněné?

BVP mixzdroj: army.cz

Při psaní tohoto článku, studiu podobných na toto téma, mě zaujal jeden názor, a sice Davida Khola (vydal text „Budoucnost bojových vozidel pěchoty“ na Militarybox.cz):

„Je zřejmé, že tento trend (pozn. další vývoj BVP) se České republiky, resp. Armády České republiky dotkne jen omezeně. AČR si musí svá nová BVP vybrat již nyní, nějaké přílišné oddalování jejich akvizice je zcela nesmyslné. AČR si proto může vybírat jen ze současných, dnes vyráběných BVP. Nově zakoupená BVP, ať již bude vybrán jakýkoliv typ, budou sloužit velice dlouho, určitě několik desetiletí, a budoucí vývoj je ovlivní jen částečně.“ 

Zmíněné měřítko „budou sloužit velice dlouho“ je klíčové, protože kdy zas naše armáda dostane od vlády zelenou BVP modernizovat? Předpoklad je za 30 až 40 let, možná 50 let, BVP1/2 jsou technologií ze 70/80 let a jejich fyzická obměna je plánována na léta 2022-2025. Totéž lze očekávat u jejich nástupců.

Z tohoto pohledu a ze současné nabídky – CV90, ASCOD, PUMA a LYNX – vyvstává samozřejmě dilema: První dvě BVP spadají konstrukčně do přelomu 80. let minulého století (stejně jako BVP-2), jsou tedy užívány dlouho a mnoha armádami, ví se, co od nich čekat (ale rovněž již nečekat). Druzí dva obrněnci jsou hi-tech odpovědí na požadavky konflitků tohoto milénia, tudíž ale LYNX byl představen nedávno a žádná armáda jej ještě nezavedla, úvodní zaváděcí potíže s vozidlem PUMA si právě odbývá Bundeswehr (sic je patrně reálným zdrojem oněch potíží především spolkové ministerstvo obrany).

Všechna nabízená BVP mají své klady a nevýhody a určitý potenciál, dost možná je tedy žádoucí více než na ně pohlížet do budoucího vývoje bojových nasazení. Predikovat je na dalších 30 let. Zda bude klíčová přeprava co nejvíce vojáků, nebo je nahradí automatizované systémy. Jestli budou údernou silou tanky a BVP v jejich sledu, nebo bude třeba rychlých a razantních zákroků realizovaných jen obrněnci. Zda mohou být nasazeny masově, takže musí existovat varianty vyprošťovací, průzkumné, velitelské, nebo se více vyplatí taktika "udeř a uteč" (a co nepotřebuješ, to tam nech). A tak dále, a tak podobně.

Je škoda, že AČR nekomunikuje především analýzy budoucího využití (má-li je, ovšem), místo toho se zde poměřují kanóny či dojmy, v jakém sedadle pro výsadek se vojákovi méně otlačí zadnice. 

...Né že by to nebylo důležité... Úplným závěrem, pro zajímavost i dokreslení: Zdaleka nejde jen o představivost ministerských úředníků a vojenských důstojníků stran budoucího bojiště. Jeden z důvodů stísněnosti BVP-1 a BVP-2 je totiž i tak prostý fakt, že průměrná výška odvedence v 60. letech byla něco přes 170 cm. Koho by tehdy napadlo, že průměrný český muž bude v roce 2018 měřit 180 cm?

bvp-2 ačr tendr přehlídka

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací