O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Psycholog a veterán radí: Partnerská příprava do mise

 11. 10. 2015      0 komentářů

Voják slouží tam, kde ho armáda potřebuje, to je fakt, se kterým se musí smířit jak on sám tak i jeho rodina. Zahraniční mise je jedna z těchto situací, která není sice natrvalo, ale i tak je psychicky náročná pro obě strany. Ono šest měsíců je přeci jen dlouhá doba, po kterou se stane mnoho událostí. Jak se na tuto situaci připravit? Lze se vůbec na takovéto odloučení připravit? Toto jsou velice těžké otázky a jednoznačná odpověď nebude jednoduchá.

Pokusím se tímto článkem popsat situace a také možná východiska jak tento těžký čas přežít. Neumím říci, zda se dá na toto všechno připravit na 100 %, ale můžete najít řešení různých situací dříve, než nastanou, a tak možná zařídit vše tak, aby ani nenastaly. Nehledejte v tom univerzální pravidlo, ale spíše možnosti, jak se s tím lépe vypořádat.

Před misí

Nejprve si udělejte takový rozbor činností, které máte doma na starosti. Stačí jednoduchá tabulka ON=, ONA=. Například po dobu jednoho měsíce si pište vše, co děláte. Ale ne jen to, pište si i aktivity, které děláte společně. Je důležité tomuto seznamu věnovat pozornost. Čím detailnější seznam budete mít, tím lépe můžete předejít nečekaným situacím.

Pokud máte tento seznam hotový, sedněte si s partnerkou či partnerem a pečlivě si ho přečtěte a ještě jednou prodiskutujte. Teď přijde to nejtěžší zjištění, vše co dělá jeden partner, v době jeho nepřítomnosti musí zvládnout druhý partner! Berte to jako ve firmě, také musí být jasný systém zastupitelnosti v dobách dovolených…

Během mise

Nyní bych se rád soustředil na jednotlivé strany v situaci, kdy se letadlo „odlepí“ od ranveje. Opět se jedná pouze o nástin určitých činností, které mne nyní napadly.

Partner, který odlétá do mise:

Nastává situace, na kterou byl po celou dobu cvičený. Napětí, vzrušení, očekávání, splnění snu apod. Je s partou lidí, se kterými spoustu věcí zažil a spousta věcí ho právě teď čeká. Musí se během letu připravit na to, že jakmile vystoupí z letadla, bude jeho životní součástí balistická ochrana a zbraň – a to téměř všude. Po vystoupení z letadla už nepřemýšlí o věcech, které jsou doma, nyní musí plnit úkoly a rozkazy. Činnosti jako placení složenek a podobně jsou téměř k smíchu v porovnání s tím, jaké nástrahy ho čekají na jeho novém působišti.

První dny probíhá předávání a přebírání operačního úkolu. Jedná se o psychicky náročné období. Končící vojáci už nechtějí tolik jezdit mimo základnu a už se těší domu. Je zde spousta napjatých situací. Jedni „opotřebovaní“ chtějí mít už klid a nemyslí na nic jiného než na domov a druzí se postupně zapracovávají do přidělených úkolů. Člověk si ani neuvědomuje, že je pryč z domova a především, že bude pryč opravdu dlouho. Napíše domu mail, že dorazil, nebo pokud je možnost, tak zavolá. Je se všema kámošema a konečně si vyzkouší vše, co se doma naučil. Nic není výcvik ani hra, vše je tvrdá realita, kde se za chyby tvrdě platí! Celý den a celou noc je v ohrožení života, nikdy neví, kdy a odkud „něco přiletí“. Nevím, zda slovo strach nebo stres to dostatečně vysvětlí - s těmito dvěma veličinami musí voják v misi umět pracovat. Dalšími nepříjemnými stresory jsou „špatné“ zprávy z domova. Je velice frustrující, když si čtete v mailu špatné zprávy a nemůžete s tím nic udělat. Navíc máte před sebou ještě pět měsíců služby!

Partnerka, která zůstala doma (beru v úvahu, že většinou zůstává doma žena):

Z letiště se vrátí domů a tam nikdo, co je horší, že bude sama dalších šest měsíců. Když pošle sms, žádná odpověď, volat nemá ani smysl. Možná zítra přijde nějaké info, jak dorazil. Zítra to je hodně dlouhá doba, snad se mu nic nestalo – strach, nejistota. Co budu dělat, pustí televizi, ale nevnímá ani oblíbené pořady. Vzpomene si, jak se kvůli nim občas hádali a přijde jí to banální a směšné. Jde se ven projít – sama, vrátí se domů – sama, udělá si jídlo a večeři – sama, jde si lehnout – sama, ráno vstává – sama. Tohle bude teď po dobu půl roku. Na vše bude sama, vše ze seznamu v kolonce ON bude muset řešit sama. Když jí bude zle, nemá nikoho, s kým by si o tom promluvila, pokud není na blízku dobrá kamarádka. Teď přijdou myšlenky, co když… To je další kapitola. Hlavně ať se nestane něco co má na starosti partner.

Jak se tedy na tuto situaci připravit?

Můžete si postupně předávat kompetence z vytvořeného seznamu. Vyzkoušet si různé situace „co když“. Mít kolem sebe okruh přátel, kteří pomohou. Setkávat se s manželkami a partnerkami, které jsou ve stejné situaci a mluvit o tom. Sdílet jednotlivé nezdary a rady. „Nemálo lidí si myslí, že jít v této situaci k psychologovi je ponižující. Z vlastní zkušenosti vím, že když za mnou přišla manželka vojáka, který byl na misi, tak nevěděla, co má říkat a jen seděla a mlčela. Po chvíli začala rozplétat se slzami v očích nit stesku, nezdarů a potíží. Po dvou hodinách monologu odcházela s pocitem, že ten „kámen“ na chvíli odhodila a cítila se mnohem lépe. Někdy možnost vypovídat se je tím nejlepším, co můžete udělat, jen najít toho správného, kdo bude naslouchat.“

Sále si myslíte, že se na tuto situaci dá na 100 % připravit?

Po návratu

Jeden z největších šoků! Oba se těší jeden na druhého, až budou zase spolu a vše bude jako dřív. Jenže uplynulo půl roku! Najednou si vůbec nerozumí, z mise přijel někdo úplně jiný. Naopak doma se všechno změnilo a on si připadá jako cizí a nepotřebný. Z prvotního nadšení rozmrzelost, zklamání a hledání, co se stalo a kde je chyba, vlastně u koho je ta chyba. Vzniknou podobné situace a konflikty jako například tato:

„Ty nevíš, čím jsem si prošel, buď ráda že jsem doma a nech mne chvíli žít.“ – Nechce však připustit, že to čím si prošla partnerka, bylo stejně náročné jako jeho mise.

Pak přijde situace, kdy je partner zase pryč s kámošema, protože mu doma nikdo nerozumí a partnerka je opět doma sama. Oba přemýšlí, co se stalo a oba nevědí jak dál, cítí se zranění.

Dalším šokem jsou přátelé. Vzpomínám si, že po návratu jsem byl překvapený, když jsem potkal staré známé a místo toho jak se máš, se zeptali: „Tak co, kolik sis přivezl žoldáku?“ Přehodnotíte okruh svých přátel.

Vše se změní, jeden partner má své šrámy z bojových operací a druhý ze samoty a strachu. Bohužel ani jeden ani druhý neumí najít společnou řeč, aby opět začali budovat svůj vztah. Nic nebude jako dřív, vždy se něco změní.

Tento článek jsem psal s přihlédnutím na extrémní situace, aby si oba partneři uvědomili, co je čeká. Nedovolím si tvrdit, že to takto může být u všech, velice záleží na osobnostech obou partnerů, na jejich zkušenostech, schopnosti komunikovat a chtít konstruktivně řešit svojí situaci.

Přeji všem vojákům, kteří jsou nyní na misi, aby se v pořádku vrátili. Přeji všem manželkám, aby s úsměvem na tváři přežily nepřízně osudu a samoty.

Autor pracoval v armádě jedenáct let, absolvoval zahraniční misi, dostudoval a z řadových funkcí se propracoval až do kabinetu ministra obrany, až se cítil připraven na přechod do civilní kariéry. Kromě dobré pozice v nadnárodní firmě vede soukromou terapeutickou praxi, v níž je připraven podpořit ty, jejichž potíže a obavy sám dobře zná... Více zde.

 autor: Jakub Kureš

žena vojáka

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN