„Slušný člověk by takovou práci nikdy nedělal“, napsal blbec o městské policii.
Je donebevolající, jak se část spoluobčanů dívá na práci městských a obecních policistů. Vidí v těchto strážcích pořádku podřadné, otravné, ba škodící „sekuriťáky“. Pravděpodobně proti strážníkům brojí ti, kdo parkují jako dobytek, dělají nepořádek, držkují a z mnoha dalších důvodů dostávají pokuty naprosto právem. Nabízíme 4 důvody, proč jsou strážníci naopak fajn!
1. Městská/obecní police existuje v ČR skoro čtvrt století, je symbolem demokracie.
Za „totáče“ tu byla jen státní policie, resp. VB a STB. Pravda, kvůli naplňování politických zadání se do jisté míry zdiskreditovaly, zejména ta druhá. Přesto si nikdo nedovolil zpochybňovat jejich autoritu, to až dnes, v demokracii a bezbřehé svobodě, jsme svědky napadání policistů, slovního i fyzického. Přitom se pomoci nejen státních, ale i městských, policistů domáhá každý, od zjištění, že mu někdo vykradl sklepní kóji, až po situace, kdy je v hrožení jeho život.
Od totalitních manýrů, tedy té negativní stránky, měly policii po Sametové revoluci oprostit jednak personální prověrky, jednak zřízení právě obecní/městské policie, jež bude pod přímou kontrolou zástupců občanů volených na nejnižší lokální úrovni. Dál už jsou jen Spojené státy, kde se v některých okrscích volí napřímo šerif, podobně jako starosta. Ostatně obecní šerif tam je ctěnou osobou, a ač to nepraktikuje, mohl by s klidem říci: „Já jsem tady zákon“.
Naproti tomu Češi se vyznačují tím, že tento princip, byť u nás zprostředkovaný, dosud nepochopili. Až na výjimky jim vadí jakýkoli zákon, a proto i ten, kdo dohlíží na jeho dodržování. Ze zřejmě historicky podmíněné (a na nové generace bohužel neoprávněně přenášené) zkušenosti zde vyrostl nešvar zpochybňovat jakoukoli autoritu (ostatně učitelé by mohli vyprávět) a porušovat jakákoli, byť zcela logická a morálně opodstatněná, nařízení. … Takže se strážníky, resp. zprostředkovaně se starostou, máme komunikovat, jejich jednání můžeme do značné míry ovlivnit, ovšem právě proto je pak musíme respektovat.
2. Měšťáci „jsou jen botičkáři“.
Toto je nejzřejmější forma deklasování a odsouzení městských a obecních policistů. Protože nasazují tzv. botičky na kola špatně parkujících automobilů. Zamyslel se snad někdy takto „postižený řidič“ nad tím, že parkoval jako prase? Ve snaze ušetřit si pár kroků do prodejny nebo na úřad neváhal rozrýt trávník, zablokovat chodník pro matky s kočárky, zatarasit místo invalidovi, nebo dokonce ohrozit bezpečnost chodců, když omezil jejich viditelnost pro ostatní vozidla tím, že svůj vůz přirazil na doraz k přechodu?
Dvanáct let jezdím a parkuju po Praze bez jediného problému. Přijde mi totiž zcela normální plánovat cestu podle toho, jaké jsou v cílové lokalitě parkovací možnosti. Není mi líto dát drobné za placené parkoviště nebo použít MHD. Kdo toho schopen není, je línej nebo hloupej. Jistě, i mně se stalo, že jsem narychlo potřebovala odstavit vůz nevhod. Tak jsem vždy kroužila kolem bloku tak dlouho, až jsem potkala příslušného okrskáře…
Na svůj zdvořilý(!) dotaz jsem vždy buď dostala doporučení, kde je (nebo aspoň před chvílí bylo) vhodné parkovací místo, případně rovnou nabídku: „Pokud je to jen na chvíli, nechte svůj vůz zde, vyčkám u něj/budu si jej pamatovat, pokutu nedostanete.“ Jsem si zcela jistá, že kdykoli vyhledám právě u strážníka radu a pomoc, poskytne mi ji. To je jeho poslání. A kdyby mi přeci jen řekl: „Tady stát nemůžete“, tak se podle toho samozřejmě zařídím. Co také jiného, když zákon a vyhlášky hovoří jasně?
3. Měšťáci pokutují „cíleně a za banality“ – nikoli, pokutují podle práva a přesto s rozvahou.
Strážníci jen a pouze vymáhají zákon. Když nějaké jednání zákon porušuje, nejde obvykle o banalitu. Pravdou je, že v minulých letech se některé větší obce a menší města rozhodly zaplnit radniční pokladnu příjmy z pokut za překročení rychlosti. Kousek za značku nainstalovaly radary a správu této agendy svěřily právě obecní/městské policii. Už z toho ovšem plyne, že to nebyl vychytralý plán samotných strážníků.
A na druhou stranu, zcela objektivně, kde jinde a jak jinak může dostat průchod zcela oprávněný zájem místních občanů učinit obec krásnější a bezpečnější? Zvolili si politickou reprezentaci, která neváhala využít zákonné možnosti, aby vybrala peníze třeba na stavbu dětských hřišť. Co je na tom špatného? Špatný je přeci pořád jenom ten, kdo se do obce, kde mohou bezelstně křižovat silnici bezbranné děti, řítí jako pirát. Místní řidiči o radaru vědí a cizí řidiči zase vědí, že za značkou s názvem obce se jezdí 50 km/h. Kde je problém?
Navíc měla jsem možnost i v Praze poznat vynikají starosty, kteří úkolovali strážníky třeba takto: „Prosím o shovívavost pro řidiče, kteří pro objektivní důvody nedostatku parkovacích míst umísťují vozy v kolizi s předpisy. Neohrožují-li tím zcela zjevně bezpečnost účastníků provozu, řešte věc domluvou. Naopak si neberte servítky vůči čuňatům, která na chodníky plivou žvýkačky, odhazují nedopalky a neuklízí exkrementy po svých psích miláčcích, takové pokutujte, za to chceme postavit nová hřiště.“
4. Měšťáci „buzerují ty slušné, na šmejdy si netroufnou“.
Právě městská policie – a budu dál hovořit o pražské, s níž mám mnohaleté zkušenosti – svého času disponovala lepším vybavením a snad i erudovanějšími lidmi, než ta státní. Co práce odvedla při povodních! Ale také se pravidelně vydávala do problematických lokalit, kterým se dnes v souvislosti s muslimy v jiných evropských metropolích říká no-go zóny. Ty pražské se vyskytují v zahrádkářských koloniích, kolem nádraží, v ukrajinských ubytovnách…
Strážníci sem nejen chodili, ale také jednali s místními „obyvateli“ vždy slušně, ačkoli zde nejednou zadrželi hledanou osobu nebo odnesli kojence narozeného v přístřešku. Státní policie by sem nešla, popřípadě právě jen za doprovodu měšťáků, rozhodně by PČR oproti nim nedokázala provést zákrok tak nějak v klidu jako právě ti, kdo jsou zde často a i s takovými „místními“ komunikují. Jinou typickou fuškou pro strážníky je rozhánět hospodské rvačky, převážet opilce na záchytku… to není nic pro slabé povahy, ba naopak.
V neposlední řadě, strážníci vždy ochotně na požádání asistují revizorům MHD. Černí pasažéři jsou totiž neuvěřitelní bitkaři. Opět zcela nepochopitelně neváhají sdílet se spoluobčany své zážitky o tom, jak si někdo dovolil chtít po nich jízdenku – a neměli-li – tak vymáhat pokutu. My všichni slušní, kdo si lístky a tramvajenky kupujeme, tak v jejich ceně připlácíme i na šmejdy, kteří se vozí bez placení. Takovým bychom my sami měli „dát do držky“ a ne se, proboha, ještě rozčilovat, že jejich „lidská práva“ (kde se, sakra, v Listině, píše o právu na dopravu?) jsou narušena legitimováním strážníky?
Takže zpět k nadpisu – když někdo napíše „slušný člověk by takovou práci nikdy nedělal“, tak je to absolutně hloupé. Jestli pak to ale nenapsal nějaký nezaměstnaný, který považuje za slušné především válet si doma šunky? Napsal to rozhodně pěkný ubožák. A městským a obecním policistům všechna čest.
