O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Zpověď ženy vojáka: Sama doma s miminkem, manžel na misi

 27. 03. 2019      0 komentářů

V programu Army Woman / Zpověď ženy vojáka AČR se snažíme upozornit na nelehkou úlohu žen, jejichž osudy jsou svázány s armádou, ať už v ní přímo slouží, nebo se „za ni provdaly“ prostřednictvím vztahu s vojákem. Je na místě si takových žen vážit, ale rovněž podporovat je, aby se nebály sdílet své zkušenosti, a tak se podporovat navzájem. Proto si vážíme následující zpovědi…

Když můj manžel odjel na misi, zůstala jsem s osmiměsíčním miminkem sama. Tehdy jsem si myslela, že mi nejvíc pomůže rodina. Jak strašně jsem se mýlila, si uvědomuji až dnes.

Nemůžu říct, že by mi moje rodina napomohla – občas, asi jednou měsíc, pohlídali nebo povozili v kočárku. Jinak se na malou jezdili koukat jednou až dvakrát týdně. Ale upřímně – když má přijet návštěva, znamená to ještě naklidit, pohostit. A kromě toho, že návštěva a záskok jsou různé druhy účasti, tak povídat si s rodiči je… no povídat si s rodiči.

S manželovou stranou rodiny byly vazby ještě slabší. Ač jsem se snažila jim dceru jezdit „ukazovat“ nebo je zvát k nám minimálně jednou za týden, jejich zájem opadal čím dál víc. Možná to bylo tím, že se stali prarodiči od jejich druhého potomka, kdo ví?

Nicméně, dospěli jsme do bodu, kdy manželovi rodiče sice kupovali malé plno oblečků, cukrátek atd., ale k nám už jezdili jen na rychlé kafe nebo na oběd. Sotva člověk sklidí nádobí, už je zase sám. Tedy samy.

Nakonec mi nejvíc pomohla nejlepší kamarádka, která k nám jezdila každý týden! Nepotřebovala jsem pomoct s domácími pracemi, ani aby za mě někdo hlídal vlastní dítě – potřebovala jsem oporu, potřebovala jsem si pokecat! Potřebovala jsem někoho, kdo mi řekne: Jsi dobrá, jak to zvládáš!

Ale teď k sobě buďme, holky, upřímné: Co jsme čekaly? Vojáky jsme si vzaly MY! My jsme jim slíbily, že to zvládneme. A taky že jo! Každá z nás nakonec zjistí, že největší oporu najde sama v sobě!

 

Pozn.: Děkujeme autorce za sdílené své zkušenosti a na její přání nezveřejňujeme její identitu. Budeme moc rádi, když se i Vy podělíte o své zkušenosti. Ať už otevřeně na FB Zpověď ženy vojáka AČR, nebo s garancí anonymity na podpora@spolekvlcimaky.cz.

army woman zpověď ženy vojáka spolek vlčí máky sama s miminkem manžel na misi

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací