O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záležíPodporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterányVýzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Do vzduchu nepatří lidé, kteří se nedokáží rychle a správně rozhodovat

 18. 09. 2022      kategorie: ROZHOVORY    

Nenápadná víska Bezděkov, jen malý kousek od Žatce v severozápadních Čechách, ukrývá skvostné muzeum letectví. O jeho vzniku, letcích a historii létání jsme si povídali s Františkem „Frankie“ Blahoutem, zakladatelem Leteckého muzea Korea – Merkur.

 

Když jsem poprvé vstoupila do prostor muzea, po vřelém přivítání Františka Balhouta jsem velmi brzy pochopila, proč tento milý a sympatický srdcař stál u zrodu právě leteckého muzea a nikoliv třeba muzea poštovních známek. Nadšení, obrovský kus dobře odvedené práce a nevyčerpatelné znalosti na každého zapůsobí hned po překročení prahu skromné budovy.

 

Ale i tak se zeptám: Proč právě letecké muzeum? Kdo jsou lidé, kteří za ním stojí, a jaké je jeho poslání?

 

Ta „skromná“ budova, ve které se letecké muzeum nachází, mi prostě zbyla po mnohaletém podnikání. Pak už jenom přišel nápad, že ji můžeme zaplnit něčím, co nás baví. Po svém vstupu do spolku Letci – Žatec, kde jsou organizovaní nejen bývalí příslušníci 11. stíhacího leteckého pluku, jsme vzpomínali na zaniklé letiště Korea a nápad přišel tak nějak automaticky. Kamarádi vytáhli ze skříní, sklepů a půd vše, co nějak souviselo s bývalým letištěm. Pak přišel covid, při kterém jsem se zamkl do muzea a tvořil. Vždy v rozvolnění přišli na pomoc kamarádi z leteckého spolku a ty jejich „krámy“ dostaly řád a fazónu.

 

Letoun Mig-21, nejdéle létaný typ na našem letišti, ale nikdo na půdě nenašel, takže jsme si ho zapůjčili z Vojenského muzea ve Kbelích a od podzimka bude dominantním exponátem našeho muzea. V současné době si ho mohou návštěvníci prohlédnout v hangáru na letišti Macerka, kde probíhá usilovná renovace. Především díky obětavcům nejen ze spolku Letci – Žatec, ale i přátelům, podnikatelům a firmám, mohlo naše muzeum vzniknout, včetně realizace renovace právě zmiňovaného letounu trupového čísla 4411, který se tím vlastně po mnoha letech vrátil zpět „na základnu“ do Žatce, jen tentokrát do muzea.

 

František Blahout letectví

 

Nejenom ukázky letecké techniky a příběhy pilotů jsou součástí našich expozic, které jsme připravili pro návštěvníky. Také propagace letectví a příprava mladých budoucích pilotů je náplní činnosti lidí, kteří se provozu muzea věnují.

 

Měla jsem možnost prohlédnout si tematické expozice věnované různým událostem v historii létání a válek. Můžete některé přiblížit? Proč si podle Vás zaslouží pozornost?

 

Jsem přesvědčený, že žádný stát nemůže správně existovat bez znalosti své historie. Letectví je ve vývoji lidstva relativně mladá disciplína, něco málo přes jedno století. Jeho rozvoj je však velice dynamický a díky němu se dostáváme i do kosmu. Mapování rozvoje letectví je předmětem našich sbírek. Začátky akrobatického létání od roku 1920 a jeho vývoj až do současnosti ukazuje ojedinělá výstava Králové vzduchu.

 

Expozice československých pilotů ve službách RAF je zapůjčena od jednoho z členských prvků Českého svazu letectví a je mimořádná tím, že ji vytvořili samotní bývalí letci RAF. Poválečný špionážní letecký příběh U-2 Incident, dovezený samotným Gary Powersem Jr. z Cold War Museum ve Washingtonu, D.C., vypráví o mezinárodních vztazích z období studené války mezi západem a východem. V současné době je to velice aktuální téma, které ukazuje na nedostatečnou schopnost vzájemné komunikace politiků.

 

Hlavní částí našeho muzea je historie samotného letiště Korea, které bylo součástí rovnováhy mezi západem a východem v již zmiňovaném období. Každý, nejen politici, by se měli poučit z historie, aby nedocházelo k tomu, co potkalo Evropu a svět v poslední době. Proto si historie v podání všech muzeí, nejen našeho, zaslouží pozornost návštěvníků.   

 

V muzeu je k vidění Zeď cti, věnovaná československým pilotům působícím za

2. světové války v perutích RAF. Není náhoda, že jste na vzpomínce na tyto hrdiny nebe spolupracovali i s Tomem Dolezalem, synem pilota Oldřicha Doležala, přezdívaného „Starý mazaný lišák“. Co Vám tato spolupráce přinesla?

 

S Tomem Dolezalem jsme byli v kontaktu hlavně přes Pytláka (pozn. red.: Josefa Říhu) z milovického a později i žateckého leteckého spolku, který se opravdu intenzivně věnuje historii letectví. Požádal jsem ho o pomoc při pátrání po pilotech, kteří po návratu z britských RAF perutí do Československa byli po roce 1948 doma perzekuováni. Rozhodli se tedy Československo opustit a teprve po roce 1989 byli rehabilitováni. Převážná většina z nich ano, ale na druhé straně zeměkoule jich bylo několik desítek, kteří svůj život dožili v Austrálii a na Novém Zélandu. Těm jsme chtěli předat při příležitosti 100. výročí založení Československého svazu letců pamětní medaile. Tom Dolezal dokázal z archivů v Anglii vyhledat všechna jména československých letců působících v RAF, kteří odešli za oceán a za kterými jsme se mohli na opačnou polokouli naší země vydat. 

 

Jako dcera svého otce, nadšeného modeláře pro letadla 2. světové války, jsem zajásala nad Vaší cennou sbírkou. Vzpomínám si, jak tatínkovi stavebnice vozil kamarád z NDR. Vy jste ale modely Spitfire, Hurricane, Mustanga, Messerschmittu, Focke-Wulfa a spousty dalších ikonických strojů získali jinou cestou.

 

První expozicí našeho muzea, otevřeného v roce 2020, byla právě sbírka předmětů z bývalého sídla československých letců RAF v hotelu DUO v Praze na Proseku. Sbírka by skončila zabalená někde ve skladu ve Kbelích, a tak jsme požádali o její zapůjčení, aby měli možnost návštěvníci muzea zhlédnout opravdové dobové skvosty vojenského letectví. Její součástí byly právě i modely válečných letounů anglických, německých a amerických. Téměř v každém leteckém klubu pracuje modelářská sekce. Na nich začínají ti nejmenší a učí se znát nejen jednotlivé letouny, ale i teorii fyziky atmosféry neboli aerodynamiku a také, proč se vlastně letoun udrží ve vzduchu. Na sbírku válečných letounů navázali modeláři našeho spolku a podstatně ji rozšířili i o proudové letouny nedávné historie a současnosti. Pro nejmenší máme připravené i nejjednodušší skládací modely a žádné děcko z našeho muzea neodejde bez podobného dárku. 

 

Letecký oblek

 

Když jsme u letců 2. světové války, nemůžu nezmínit Vaši cestu do australské buše a pátrání po československých pilotech a jejich rodinných příslušnících v rámci projektu EXPEDICE SOUTHERN CROSS. Splnila tahle mise Vaše očekávání, a co bylo cílem?

 

Expedice Southern Cross byla pouze první částí uctění památky československých letců ve službách RAF. V roce 2018 jsme se s kamarádem Pytlákem vydali do Austrálie a na Nový Zéland pátrat po těchto letcích. Bohužel jsme se setkali již pouze s potomky. To nám však nebránilo v tom, abychom v roce 2019 zorganizovali akci Czechoslovakian Heroes Tribute v australském Brisbane, kam jsme pozvali potomky těchto letců ze všech koutů světa, a za účasti českého a slovenského velvyslance  jim předali in memoriam pamětní medaile Českého svazu letectví. Všechny letce jsme uctili i tím, že jsme umístili dvě pamětní desky s jejich jmény v Czechoslovakian country clubu v Brisbane a v Queenstown na Novém Zélandu.

 

Návštěvou nás poctil i tehdy již devadesáti šesti letý Australan ve službách RAF Laurie Woods, který jako jediný letec obdržel nejvyšší letecké vyznamenání DFC za pouhý jeden let, kdy jako navigátor sedl místo zraněného pilota za řízení bombardéru Lancaster a doletěl s ním z Německa zpět do Anglie. Po našem návratu proběhlo několik besed na školách pod názvem Wonambi day, na kterých jsme vyprávěli nejen o expedici, ale i o životě dětí v Austrálii. V našem muzeu může každý získat brožurky nebo videa z těchto akcí.

 

Při mé návštěvě v muzeu jsme od Vás do KNIHOVNY MARTINA MARCINA dostali spoustu zajímavých knih o létání. A jednu, kterou jste sám napsal, o stíhacím pilotovi Janu Voráčovi. Kniha začíná mottem „Letectvo patří těm, co se neposerou. Osud míchá karty, my je hrajeme. Náhoda je průsečík několika zákonitostí.“ (Charles Bukowski). Zmínil jste, že tahle myšlenka je i Vaším vyznáním. Čím je zajímavý osud tohoto letce? V čem Vás motto spojuje?

 

Motto knihy včetně slova, které nepatří zrovna do učebnice českého pravopisu, je zvoleno záměrně. Nemá pohoršovat, ale vyjádřit stav, pro který je toto slovo příznačné. Bůh lidem nedal křídla, a tak jsme si je dali sami. Do vzduchu nepatří lidé, kteří se nedokáží rychle a správně rozhodovat, tedy zahrát co nejlépe kartami, které jim osud rozdal, i když to nemusí být jenom esa.

 

Dvanáct příběhů, kdy Hans Voráč málem přišel o život, ale osud to nedopustil, doplňují další příběhy a vyprávění stíhacího pilota, který byl vedoucím akrobatické šestky Migů-21, které létaly v sestavě „křídlo na křídlo“. A z této sestavy se nehnuli ani při nejnáročnějších akrobatických figurách. Když tuto náročnou sestavu zhlédl na jednom leteckém dnu sám František Fajtl a piloti akrobatické šestky si po vystoupení k němu přišli pro podpis, pilotní legenda jim odpověděla, že oni se musí podepsat jemu, protože to, co předvedli, nikdy neviděl.

 

Knihu jsme napsali spolu, dnes je Hansovi 92 let, stále má bystrou mysl a máme si o létání co povídat. Jeho mottem knihy se řídím i při svých cestách po světě. Při cestě přes Atlantik na plachetnici, při slézání činných sopek ve středomoří nebo ledovců na Novém Zélandu, při životě v australské buši mezi domorodci nebo zlatokopy, tam všude se z toho prostě člověk posrat nesmí, i když se kolem vás „čerti žení“ a příroda vám ukazuje svoji sílu a moc. Ale nikdy vás nenechá ve štychu, když se k ní chováte podle jejích pravidel.   

 

V muzeu jste všichni bývalí vojáci, stíhací či akrobatičtí piloti. Své zkušenosti, znalosti a úctu k našim hrdinům se snažíte předat i „leteckému potěru“ v JUNIOR PILOT KLUBU, klubu s nevšedním patronem. Pro děti pořádáte i spoustu zajímavých akcí. Můžete nám tuto velmi záslužnou činnost přiblížit?

 

Junior pilot klub vznikl z iniciativy Aeroteamu Vsetín. A protože jsem si vzal za své v rámci svazu i muzea práci s mládeží, pro Čechy jsem převzal zastupování zmíněného Aeroteamu. Spolupracujeme i ve tvorbě leteckého simulátoru a dalších aktivit. První úspěšnou vlaštovkou v Junior klubu byl žatecký devítiletý Honzík Liška, který jako první získal stříbrný juniorský odznak a v dubnu letošního roku po splnění létání na trenažéru i zlatý odznak. Ten mu předával patron našeho JPK, mistr světa Red Bull Air Race, Martin Šonka.

 

Se školami a domy mládeže spolupracujeme již od roku 2019, kdy bývalí stíhací piloti učili mládež nejen teoretickou přípravu, ale i samotné létání. Každý rok projde námi nebo akcemi pořádanými spolkem a spolupracujícími organizacemi několik stovek dětí a mládeže z celé republiky. Pořádáme pro ně v muzeu nejenom soutěže o bezplatný vstup do JPK ale i samotnou výuku létání. Také pořádáme ve spolupráci s AČR praktické ukázky vojenské letecké záchranné služby na letišti v Panenském Týnci, ukázky výsadkářů na letišti Macerka, vlastní dětské dny např. ve spolupráci s postoloprtskými hasiči. Na těchto akcích si získává velkou pozornost dětí kabina Migu-21, do které mohou usednout. 

 

Muzeu se za dva roky jeho existence podařilo získat spoustu zajímavých exponátů. Ať už do vlastnictví či na zápůjčku. Na co byste zájemce o létání rád pozval? A na jaký „kousek“  jste obzvlášť pyšní?

 

V současné době jsem asi nejpyšnější na letecký simulátor, který se nám s kamarády podařilo vytvořit v průběhu jednoho roku. Létali jsme již od začátku vzniku muzea, ale spíše formou hry na televizní obrazovce. V současné době už máme k dispozici téměř opravdový kokpit letounu, kde může létat jak posádka, tak i pilot stíhačky. Nemůžeme se rovnat profesionálním simulátorům. Muzeum vytváříme z vlastních prostředků, bez dotací, ale mezi amatérskými simulátory jsme hodně vpředu. Také létání ve virtuální realitě je velkým tahákem, to už se týká především létání těch pokročilých a hlavně dospělých návštěvníků na proudových letounech L-39 Albatros, Mig-21 a Mig-29, což byly letouny našeho letiště Korea. Můžeme si tedy dovolit létat bez jakýchkoliv poplatků pro návštěvníky. Nejoblíbenějším je simulátor právě mezi dětmi, které si většinou opravdu poprvé v životě vyzkouší řídit letoun. Třeba jim to přiroste k srdci a letectví se budou věnovat ve svém dalším životě.

 

Mi-24

 

Hned po simulátoru jsou ve velké oblibě kabiny letounů L-29 Delfín, L-39 Albatros a Mig-21. Při usednutí do kabiny může každý prožít pocit pilota sedícího pod překrytem kabiny, se spoustou opravdových ovládacích prvků a budíků, které musí znát pilot nazpaměť. Málokdo věří, že je možné si vše zapamatovat. Pořídit si na památku vlastní fotografii v letecké přilbě jako pilot letounu, je při dnešních mediálních možnostech velice lákavé.

 

Pýchou našeho muzea je expozice Tygří letky. Její historie začíná již v roce 1937 a tygří hnutí přišlo do Česka po sametové revoluci. V tygřích letkách bývalých západních leteckých vojsk byli soustředěni elitní piloti každé země. První Tygří letka v Česku vznikla právě na letišti Korea v Žatci. Po svém prvním vystoupení v anglickém Fairfordu v roce 1991 byli naši piloti přijati mezi světové Tygry, s nádherným příběhem nejlepšího pilota na Mig-29 Václava Vaška, který si můžete v našem muzeu vyposlechnout. Celé muzeum Korea je protknuto příběhy pilotů a v tomto smyslu bylo i koncipováno.

 

Vy jste, Františku, pilot a bývalý vojenský letec. U rychlosti, i když v jiné formě, jste ale zůstal, a to nejen díky příspěvkům do časopisu pro letecké fandy, Flying revue.

 

Musím podotknout, že nejsem vojenský pilot, pouze bývalý vojenský letec. Mezi letce patří i veškerý pozemní personál zajišťující to, aby se letouny udržely ve vzduchu a aby byl pokud možno jejich let bezpečný. V patnácti jsem toužil být pilotem, ale při zdravotní prohlídce ve Střešovické nemocnici mi při mém nadměrném vzrůstu a podprůměrné váze posudkový lékař oznámil, že mohu leda tak „šacovat helikoptéry“. Takže jsem skončil u meteorologické zabezpečovací služby a dokonce jsem se i na ČVUT věnoval disertační práci právě o bezpečnosti letového provozu z hlediska určování minim dohlednosti pro dopravní letouny.

 

Touhu po rychlosti jsem si uspokojoval jízdou v rychlých závodních vozech a od letadel jsem přes 30 let utíkal do světa rally. Jako reprezentant Československa a později ČR, jsem musel létání odsunout na vedlejší kolej. Po ukončení kariéry profesionálního závodníka před několika málo lety, jsem se k letounům vrátil díky kamarádům z našeho bývalého letiště. Už jako civil jsem odlétal jako pilot pár desítek výcvikových hodin na malých vrtulových letounech a asi jako spousta leteckých nadšenců zkusil i malý proudový letoun L-29 Delfín. Poté přišlo na řadu naše letecké muzeum, kterému se v současné době věnuji na plný úvazek. Pokud tedy pominu to, že mi kus toho závodění v krvi zůstalo a dělám instruktora rychlých automobilových „supersportů“ a budoucích závodníků na evropských okruzích F1.    

 

Příspěvky do prestižního leteckého časopisu Flying Revue jsem dával jako předseda redakční rady Českého svazu letectví s kamarádem Pytlákem. Později za naše muzeum i další akce pořádané svazem, už dělá příspěvky nový předseda Pytlák. V propagaci letectví má tento časopis nezastupitelnou roli a také v našem muzeu lze získat pár čísel nebo jeho předplatné.

 

Je zřejmé, že Vaše výše zmíněné aktivity a neobvyklé zaměstnání, Vám ubírají mnoho času. Vaše paní musí mít svatozář. Podporuje Vás v těchto projektech? Podílí se na nich?

 

Ano, vzhledem k tomu, že je to krásná a chytrá blondýnka, tu svatozář skutečně nad její hlavou pozoruji. Ona je navíc i můj anděl strážný, protože při mých výpravách do světa myslí úplně na všechno. Já mám vždy zabaleno za pět minut, i když odlétám na delší dobu ať už na moře, nebo do buše. Vždy najdu v pravou chvíli v báglu věc, kterou nutně potřebuji, a kterou jsem si sám nezabalil. Další podporu už cestovatel a dobrodruh potřebuje pouze v tom, aby se měl kam vrátit. A to já mám. Pochopitelně, že na nějakou tu umírněnější výpravu se vydáme spolu. Třeba v Austrálii viděla vše, co musí člověk při návštěvě tohoto kontinentu vidět. Na lodě ale sedá pouze na ty největší výletní. Přece jenom je pro ni mořská nemoc velká potvora. A v automobilových závodech to řešíme tak, že vždy po ukončení jízd na okruhu zavolám, že jsem se neomlátil o svodidla.   

 

Františku, děkuji Vám za velmi zajímavý rozhovor a přeji hodně štěstí a úspěchů ve Vaší záslužné práci. Leteckému muzeu pak přeji spoustu spokojených návštěvníků.

 

Za Spolek VLČÍ MÁKY připravila Martina Marie Horová

 

František Blahout

 

František „Frankie“ Blahout, Letecké muzeum Korea – Merkur

  • bývalý vojenský letec
  • člen vedení Českého svazu letectví
  • organizátor Expedice Southern Cross a Czechoslovak Heroes Tribute čsl. pilotů RAF
  • spisovatel, cestovatel, dobrodruh, zlatokop a mořeplavec
  • vedoucí Expedice Australia 2005 s Tatrou 805 po stopách přírodovědce Dr. Bauma
  • instruktor na okruzích F1
  • autor článků pro časopis Flying Revue
  • průvodce leteckého muzea Korea - Merkur a instruktor na leteckém simulátoru

 

Více o muzeu a pořádaných akcích se můžete dozvědět zde:

Letecké muzeum Korea - Merkur | Facebook