Menšiny a jejich úloha v bezpečnostní politice: Rovnost (díl 4) | OzbrojeneSlozky.cz

V České Republice platí Listina základních práv a svobod, kde je zakotvené právo na sebeurčení. Tato platná norma zakazuje sociálně utláčet či jinak diskriminovat jakoukoliv menšinu.

I proto je důležitý imperativ na vládu naší země, aby každodenně dbala na soulad mezi většinovou populací a všemi menšinovými společnostmi, které se nachází na našem území. Navíc, pokud je náš stát součástí severoatlantické civilizace, pak jakákoliv diskriminace menšin by mohla znamenat ostrakizaci nejen příslušného premiéra, nýbrž i celé země. A to nikdo nechce.

Proto musí mít každý občan ČR rovné příležitosti bez ohledu na svou minoritní příslušnost. Pro úplnost je třeba dodat, že nesmí být diskriminována ani většinová společnost.

Podíváme-li se do historie, každé území mělo problém soužití s různými menšinami, dokud se nestalo společensky homogenním. Úspěšným příkladem tvorby homogenní společnosti ze samých menšin jsou USA. Dnešní většinová společnost je tvořena potomky přistěhovalců. A dnešní přistěhovalci musí přijmout hodnoty USA, aby se stali plnohodnotnými občany a měli volební právo. Ale i v historii samotných USA lze nalézt stinné stránky menšinové politiky a to vůči původnímu etniku. Dnes již takové chování možné není a USA jsou příkladem hodnotově sjednoceného státu.

Získání volebního práva na základě přijetí hodnot státu je jednoduchým a přitom důležitým pravidlem. Tím právě USA předcházejí riziku, že voliči budou lidmi s žebříčkem hodnot nesouladným se zájmy USA.

Na evropském území byly neúspěšně vyzkoušeny tři základní modely integrace menšin. Německý etnicko-exkluzivistický model, tzv. ius sanguis (právo krve), nepočítá s žádnou menšinou natrvalo, nýbrž pouze dočasně za účelem pracovního pobytu. Dotyčný má status hostujícího pracovníka (gastarbeiter), jenž se má po skončení pracovního závazku vrátit do země původu.

Naturalizace zosobněná trvalým občanstvím byla vyloučena. Následně tento mechanizmus selhal na obezličce, kdy hostující zaměstnanci doporučovali zaměstnavatelům přednostně příslušníky své rodiny a klanu. Tím se do země dostaly celé rodiny příslušné k jiným kulturám, jejichž členové žili a pracovali v Německu po dvě generace bez jakékoliv integrace.

Foto: Německo se začleněním gastarbeiterů zprvu nepočítalo (zdroj: MZ-WEB.DE)

Změna přišla v roce 1990 s novým cizineckým zákonem, který umožňuje získávání německého občanství přistěhovalcům a jejich dětem. Tím se však nevyřešil problém splynutí populací. Proto vznikla nutnost přihlášení se k většinovým hodnotám. V současnosti je v Německu povinný naturalizační test s částí jazykovou a kulturní.

Před zavedením tohoto testu se od roku 2008 ve spolkové zemi Bádensko-Würtenbersko prováděl ústní test (gesprächsleitfaden), kterým měli úředníci ověřit loajalitu přistěhovalců k německým kulturním hodnotám. V daném pohovoru se pokládaly otázky: „Někteří lidé si myslí, že židé jsou zodpovědní za všechno zlo ve světě a dokonce prohlašují, že stáli za útoky z 11. září v New Yorku. Co si o tom myslíte?“, „Představte si, že Váš dospívající syn přijde za Vámi, oznámí Vám, že je homosexuál a že plánuje žít s jiným mužem. Jak zareagujete?“ nebo „ Co si myslíte o tom, když si muž v Německu vezme za manželky dvě ženy najednou?“. Tento otázkový pohovor byl široce odsouzen nejen z úrovně EU, ale také od představitelů muslimské komunity.

Druhým přístupem je francouzský asimilační model, který uplatňuje plnou změnu kulturních a morálních hodnot na hostitelský stát. Francouzským heslem bylo, že „národ musí být jediný a nedělitelný“. S cizinci se počítá na dobu neurčitou za podmínky, že zcela přijmou francouzské hodnoty. Jako asimilační nástroj byly používány armáda, školství, občanské spolky a politické strany. Tento model byl kritizován za diskriminaci.

Nicméně, Francie je dnes známa pro své zákonné zákazy nošení burky a niquábu (šátky zahalující obličejovou část hlavy) pod pokutou až 15 000 euro. Tedy, byť je model asimilace oficiálně opuštěn, některé jeho prvky stále trvají a trvat budou.

Britský pluralistický model, známý jako multikulturní, usiloval o společné soužití různých menšin a rozvíjení menšinových kulturních hodnot při respektování zákonných omezení (tj. zákaz ženské obřízky, polygamie, trest zohavením apod.). Cílem bylo obohacení domácí britské společnosti o nové vzorce chování. Postupem času však většinový žebříček hodnot přestával být dominantním v záplavě nových kultur.

Pro nastolení jednotné společnosti Velká Británie zavedla státo-občanskou přísahu, v ní je obsažena věrnost královně, Spojenému království, respekt k demokratickým hodnotám, občanským povinnostem a úcta k zákonům. Dále je nutná znalost anglického jazyka. Poté je možné usilovat o občanství.

Zvláštním případem je Nizozemí, kde je velmi výrazná hodnotová odlišnost mezi původními Holanďany a příchozími převážně muslimy. Místní úřady v roce 2007 zavedly integrační zkoušku s ukázkou DVD filmu, v němž jsou prezentovány liberální hodnoty nizozemské společnosti v jejich krajních podobách. V tomto filmu jsou obsaženy ukázky homosexuálního chování a jeho prezentace na veřejnosti, jsou zde nudisté a asertivní ženy.

Tento film má odradit konzervativní muslimy od žádosti o nizozemské občanství. Navíc si žadatel o občanství musí tento DVD film zakoupit za 50 euro. Již předchůdce této integrační zkoušky, tzv. naturalizační test, v délce trvání 4 hodin, měl za následek pokles žádostí o nizozemské občanství o cca 70% (rozdíl mezi lety 2002 a 2004).

Americký model „tavícího kotle“ (melting pot) znamená přijetí společných hodnot při zachování původních tradic a zvyků. Tento model se osvědčil, neboť vytvořil jednotnou společnost z mnoha kulturních zdrojů. 

Z výše uvedených integrační postupů se pro jednotnost společnosti a minimalizaci menšinových problémů na daném území jeví americký model tavícího kotle jako nejlepší.

Princip tavícího kotle se jevil jako správný - ale mezi bělochy budou brzy dominovat Hispánci
(zdroj: NUKINGPOLITICS.COM) 

Neúčinnost multikulturního přístupu akcentovaného zejména v 90. letech 20. století dokazuje vysoká míra segregace menšin v západních společnostech. Tento fakt svého času potvrdili kancléřka Angela Merkelová a následně Nicolas Sarkozy s Davidem Cameronem, tj. představitelé tří největších zemí EU. 

Populační růst některých menšin může v budoucnu změnit status menšiny na většinu cestou demokratických voleb a pomoci dnešním menšinám k dominantnímu postavení ve státě. A naopak, z dnešní vládnoucí většiny se vzhledem k nízké porodnosti posléze stane menšina. Tento stav nastává v případě velké nerovnosti v porodnosti jednotlivých komunit.

Pokud současné trendy budou trvat další tři generace, pak například běloši nehispánského původu ztratí v USA populační většinové postavení. To samé se může v průběhu několika generací stát současné většinové křesťanské populaci ve Francii a Německu.

Dle informací Pew Studie (www.pewforum.org) bylo v roce 1990 ve Francii 568 tisíc občanů hlásících se k muslimské víře. V roce 2010 takových Francouzů bylo 4,7 milióny. V procentuálním vyjádření jde o nárůst z 1% na 7,5% všech Francouzů. V sousedním Německu bylo v roce 1990 cca. 2,51 milióny muslimů, v roce 2010 pak 4,12 milióny občanů muslimské komunity. V procentech jde o růst z 3,2% na 5,0% všech obyvatel země.

Taková expanze jedné menšiny má nejen své příčiny, ale i své následky. Jako příčinu nelze hodnotit pouze demografický nárůst muslimské subpopulace. Imigrace pro nově příchozí znamená příslib lepšího života a bezpečí, pro hostitele pak očekávání, že nebudou muset vykonávat tzv. podřadnou práci.

Pokud budeme odhadovat budoucí reakci většinové společnosti, musíme vzít v úvahu ekonomickou situaci. Bude-li se státům západní Evropy i nadále ekonomicky dařit, budou třecí plochy mezi většinou a právě touto menšinou v pozadí veřejného zájmu. Ale pokud budou evropské státy i nadále ztrácet technologickou převahu (a vůči USA a Izraeli ji už ztratili), pak můžeme očekávat přehodnocování státní imigrační a menšinové politiky, jakož i mezilidské třenice formou občanské neposlušnosti, oboustranně nábožensky motivovaných útoků a v krajním případě vystupňování sociální suprese.

Převzetí státní moci jakoukoliv menšinou s výrazně odlišnými hodnotami má ještě jeden dopad. Jelikož je ČR součástí Evropské Unie a Severoatlantické Aliance, které se sdružují a reálně fungují na základě stejných hodnot (konsenzuální rozhodování Severoatlantické rady NATO a postoje uvedené v textu již ratifikované Lisabonské smlouvy EU), pak nová vláda propagující jiný žebříček hodnot nevycházející z křesťanských evropských tradic může docílit odtržení od těchto struktur s následným podvázáním ekonomického výkonu státu, životní úrovně občanů.

Foto: Přišli z ekonomických důvodů - ale neváhají propagovat nastolení středověku
(zdroj: JER-JERSPLACE.BLOGSPOT.COM) 

Dále tento stav může způsobit opětovnou emigrační vlnu a v konečném důsledku i přiřadit území ČR k jiné civilizaci. Pravděpodobnějším scénářem v našich zeměpisných šířkách je další fragmentace území.

Jako příklad si můžeme vzít libovolný okres či kraj na území EU, kde by muslimská samospráva demokratickým způsobem uchopila moc. Její další rozhodování pak může postupně inklinovat k jejich zvykovým vzorcům chování, tj. s koránem a islámským právem šaría. A to bude jablkem sváru.

Centrální vláda nesmí připustit jakýkoliv výrazně jiný žebříček hodnot a jakékoliv jiné právo, než to, které platí na území daného státu. A k vymáhání centrálního práva musí použít všech dostupných nástrojů, tj. měkkých i tvrdých, od přesvědčování po policii a armádu. Příklad muslimské menšiny si můžete představit s jakoukoliv jinou menšinou nesdílející evropskou morálku a postoje.