Nová budoucnost dělostřelectva… ve světě a v Česku
Od 90. let se říkalo, že dělostřelectvu zvoní hrana, posledních pár let se zase říká, že je třeba vrátit mu až výsostné postavení (artilérie jako královna bojiště). Bohužel někteří dělostřelci si myslí v návaznosti na dříve řečené, že oni velí operacím, nikoliv příslušný velitel, respektive že dělostřelectvo je samostatnou zbraní. Někde mezi tím se potácí česká armáda, která podlehla první doktríně, teď zase vzývá tu novou, ale jasnou vizi nemá. Hlavně musí jednoznačně sjednotit systém velení a řízení, jehož dělostřelectvo, ale i ostatní druhy zbraní nebo průzkumných prostředků, jsou součástí.
Dvě doktríny pro dvě bojiště
Předně není pravda, že by se celý svět po tzv. Studené válce, neřku-li již po druhé světové válce, odklonil od dělostřelectva. Východní armády spoléhaly více na něj a protivzdušnou obranu, kdežto tehdejší státy NATO na své vzdušné síly. Rusko nebo Čína rozvoj dělostřelectva nepřerušily ani v 90. letech.
Obě operace v Iráku a také v Afghánistánu spoléhaly na ničení nepřátelských cílů drtivou leteckou a raketovou převahou. Pro asymetrické bojiště je vysoce efektivní. Jakkoli ji, bohužel, nemohly ocenit mnohé spojenecké jednotky pod nepřátelskou palbou, když na palebnou podporu od letectva čekaly kolem čtvrt hodiny, zatímco dělostřelecká podpora – pokud byla k dispozici – reagovala již za dvě minuty. (dělostřeleckou podporou jsou míněny děla/houfnice minomety i raketomety) Výhodou dělostřelectva je, že spočítá dle zadání palebné prvky a vede palbu, nemusí čekat na optimální počasí jako letectvo.
Foto: USMC s houfnicí M777 (zdroj: Pixabay)
Když se rozhořel konflikt na Ukrajině, probíhal veskrze tradičním frontovým způsobem. Rusko poskytlo separatistům pokročilou techniku i s vycvičeným personálem. A tak 11. července 2014 byly dva ukrajinské prapory zdecimovány během tří minut, když jejich polohu zjistily ruské drony a následovala salva z raketometů Grad. Taktika byla jasná – zničit nepřátelské drony (rušením či palbou), realizovat plošné ničení cílů raketomety (především ničení živé síly) a poté hlavňovým dělostřelectvem ničit zodolněné nebo speciální cíle s nutností přímého zásahu a/nebo speciální munice.
Tehdy se západní státy probraly. Američané spustili program Long-Range Precision Fires, kupují například další raketomety M142 HIMARS, modernizují stávající MLRS, chystají zařazení dělostřeleckých jednotek z úrovně brigády k menším útvarům (právě po vzoru Rusů).
Foto: 120 mm minomet vz. 82 (zdroj: Flickr AČR)
Dělostřelectvo je dnes především sofistikovaný systém
Na dnešním bojišti nelze prostě jen rozmístit kanóny a přestřelovat se s nepřítelem. Dostřel a kadence, které můžeme vnímat jako jakési silové disciplíny, sice nadále hrají roli, ale ještě podstatnější jsou přesnost, mobilita, průzkum, elektronický boj. A neleze opominout schopnost vedení odvetné (protibaterijní) palby, tedy pokud někdo vystřelí, jak rychle je detekována palebná pozice a vedena odvetná palba – obvykle se jedná o minuty.
Systém řízení palby dělostřelectva je patrně nejucelenější a nejsložitější, s jakým se na bojišti setkáte. Tedy obecně vzato… AČR dodnes oficiálně používá uzavřený systém ASPRO. Vlastně bylo české dělostřelectvo prvním druhem vojska, které se automatizace dočkalo, jenže – možná právě proto – se tento systém v praxi už pár let nepoužívá vzhledem k jeho zestárnutí a nemožnosti jej efektivně modernizovat.
Oficiální software dokonce vznikl ještě před zavedením Windows (program PVNPG-95 na současných počítačích ani nespustíte). Ve Vojenských rozhledech 2/2017 se dokonce můžeme dočíst, že toto „vyřešili“ někteří tvůrčí příslušníci vlastními „utilitami“ v programu Excel, které běží jen na té správné verzi MS Office. O překonání těchto problémů marně usilovaly dva projekty z dílny Univerzity obrany.
Takže nový systém řízení palby je naprosto nezbytný, a to už zhruba deset let. Do povědomí veřejnosti tato skutečnost pronikla asi až v loňském roce. Od té doby jsou tuzemským čtenářům známé přinejmenším systémy ODIN a TOPAZ, protože se o nich často píše v souvislosti s AČR (ať už se o nich doopravdy uvažuje, nebo neuvažuje). Do rejstříku by bylo záhodno přidat i americký AFATDS, který nyní prochází modernizací.
Je zvláštní, že do seznamu 19 modernizačních projektů AČR (zveřejněných po nástupu gen. Opaty do funkce náčelníka generálního štábu) se nový systém nedostal. Investice v hodnotě kolem jedné miliardy korun, která se tvářila, že je již na spadnutí, se buď dál plánuje poněkud tajně, nebo se možná armáda rozhodla přeci jen počkat, až si ujasní nové houfnice a minomety, případně raketomety a bezpilotní průzkumné prostředky nebo pozemní dělostřelecké pozorovatelny (na podvozku BVP), které na „TOP listu“ jsou.
A dělostřelecký „hardware“?
Základem dělostřelectva řady armád jsou pásové samohybné houfnice, mezi nejlepší na světě dnes odborníci řadí německou PzH 2000 nebo jihokorejskou K9 Thunder. Poláci mají z výše uvedených dvou houfnic „poskládanou“ houfnici 155 mm KRAB, Slováci šli svou vlastní cestou a provozují houfnice DIANA.
Foto: ShKH 77 (zdroj: Flickr AČR)
Jejich alternativou jsou „děla automobilní“. Odtud zkratka DANA – Československo tento druh zavedlo první, tzn. kolové houfnice. Ty AČR potřebuje místo ShKH DANA vz. 77 a nabízí se jak její modernizované verze (nejen od CSG, ale i slovenské ZUZANA 2), tak celá plejáda dalších, rovněž umístěných na podvozku TATRA, jehož průchodnost je s pásy srovnatelná. Jmenujme AGM na podvozku BOXER/Tatra nebo MAN, T5 CONDOR, ATMOS 2000, CAESAR nebo ARCHER. Na tento podvozek může přijít i PzH 2000. Zmiňme i polský KRYL (jeho název by v Česku vlastenecky rezonoval.)
Pak zde jsou minomety, jednak přenosné (v AČR ANTOS 60 mm a vz. 82 120 mm) a pak samohybné. Náhrada 120 mm PRAM na podvozku BVP patří do seznamu modernizačních projektů AČR, bylo by možné nové věže umístit jak na kolová vozidla PANDUR, tak na nová pásová BVP (až budou vysoutěžena). Například finské AMOS a NEMO by jim mohly slušet. Poláci mají 120 mm RAK.
Foto: 120 mm samohybný minomet PRAM (zdroj: Army.cz)
Bolavým místem pro AČR jsou raketomety. Dnešním trendem je využívat různé typy raket, včetně laserově naváděných. My dnes nemáme žádné. RM-70 byly sice zastaralé, ale funkční. Přesto místo modernizace došlo před pár roky k jejich vyřazení a prodeji. A v modernizačních záměrech nadále chybí – myšleno v předloňském seznamu. Ve světě jsou k dispozici velice moderní, účinné a flexibilní MORAK (mají Slováci), GradLAR nebo HIMARS/MLRS 227 mm a další. U polských sousedů můžeme vidět 122 mm LANGUSTA. AČR o nich uvažuje, ale až …. Snad a někdy, tedy opět žádné koncepční řešení s jasným plánem použití, zařazení, investic a termínu pořízení.
Foto: Ze cvičení, raketomet v popředí RM-70 již AČR nemá (zdroj: Army.cz)
Jediné, v čem Češi předběhli své možnosti, jsou nakonec (nikoli v poslední řadě) radiolokátory. Naši dělostřelci mají ARTHUR, který ovšem operuje do dvakrát větší vzdálenosti, než kam dostřelí naše houfnice. Podle trajektorie střely zaměří nepřátelské dělo a v tomto směru jde o klíčový prvek celého systému.
Vždyť v tzv. Válce v Zálivu vyřadili Američané přesným zaměřením a palbou většinu jinak skvělých iráckých kanónů po jejich prvním a jediném výstřelu). A totéž se odehrálo ve válce na Ukrajině, kdy Ukrajinské dělostřelectvo bylo okamžitě zaměřeno, palbou raketometů zdecimovány nechráněné obsluhy tažených houfnic D-30 a pak přesnou palbou hlavňového dělostřelectva (děla, houfnice, minomety) zničena technika a bojová a velitelská postavení.
Do kategorie důležité pro navádění palby patří i drony, z nichž se naopak dva (malý a střední) dostaly na seznam modernizačních priorit. Zde je na místě pečlivá rozvaha, protože jde o politicky podporované téma a cenově dostupnou technologii, takže nákup by se jevil snadný, na druhé straně jsou to právě drony, které bývají úzce navázány (dodávány) přímo se systémem řízení palby (zmiňme TOPAZ a drony FlyEye).
Foto: Sada mini UAS FlyEye (zdroj: WBGroup)
Též na Ukrajině se jednalo o „válku“ dronů, tedy nepřátelské drony zarušit nebo nad nimi převzít kontrolu, tím oslepit protivníka a následně pomocí vlastních dronů vést precizní palbu na dříve nebo nyní drony zjištěné cíle.
Zpět k počátku: Kde je nějaká aktuální vize českého dělostřelectva?
Prošli jsme téma „horem – dolem“, ač stručněji, než by si zasloužilo. Vždyť jde o celý druh vojska! Můžeme se shodnout, že AČR potřebuje nové samohybné houfnice (nemůže si dovolit kolové i pásové, ale kolové na podvozku TATRA jsou přeci jen asi nejvýhodnější), a zároveň vzhledem k poznatkům z posledních konfliktů by bylo trestné pořizovat houfnice/děla/minomety, jež nejsou automatizované a obsluha musí sesednout a doufat, že odvetná palba nebude přesná – bohužel s vysokou pravděpodobností bude…
Pokud list modernizačních projektů pokračoval v nějaké neveřejné verzi dál za číslo 19, bylo by dobré vědět, kde se nachází návrat raketometů, a zda jsou houfnice/kanonové houfnice řešeny jako maximálně mobilní, nebo budeme počítat ztráty dělostřelců pobíhajících kolem kanónu, když přijde odvetná palba. Lepší by bylo vystřelit několikrát co nejrychleji a ještě rychleji odjet na jinou pozici.
Samozřejmě počítáme (určitě?) s tím, že budeme bojovat proti rovnocennému protivníkovi, nekupujeme houfnice jako Dánové pouze pro jejich expediční jednotky, které se s rovnocenným protivníkem v oblasti dělostřelectva nesetkají.
Pozitivně lze číst i jisté zklidnění stran pořízení systému řízení palby dělostřelectva – přestože jeho stav je (de facto od roku 1996?) tristní, pořízení nového jen sotva proběhne uváženě a správně, dokud se aspoň trochu nevyjasní kontury a časové horizonty pro nové houfnice a minomety (vůbec nemusí jít jen o potenciál modernizovat ShKH 77 se zachováním ráže 152 mm pro potřeby záloh, jak se často zmiňuje).
Otázkou je, kde se pořízení tohoto systému nachází na vyčerpávajícím seznamu „priorit“ AČR. Ale i tak je nutno říci, že se jedná o komplexní systém, tedy houfnice kompatibilní s NATO (155 mm), houfnice záloh (DANA 152 mm), minomety, raketomety (pokud někdy budou), průzkumné prostředky a též propojení na další systémy nebo druhy zbraní. Nelze střílet z houfnic a minometů, když ve stejném prostoru nízko prolétávají letadla nebo vrtulníky apod. Vlastní ztráty nejsou povoleny!
Foto: 13. dělostřelecký pluk (zdroj: Army.cz)
Vlastně, hlavní neznámou je, jaká je vize dělostřelectva AČR. Přesněji, aktuální/aktualizovaná vize. Zakončeme citací z Koncepce výstavby AČR 2025, kterou schválila vláda v roce 2015, takže jako taková by formálně měla mít větší váhu, než příloha tiskové zprávy médiím (sic):
Dělostřelectvo dosáhne schopnosti přímé a všeobecné palebné podpory vojsk na požadovanou vzdálenost dostřelu 40 km a přesného koncového navedení střel na cíl. Bude dosaženo schopnosti přesného zjišťování a vyhodnocování cílů a výsledků palby. Schopnost přímé palebné podpory minometnými jednotkami bude rozšířena zavedením moderních samohybných minometů. Dojde k vytvoření jednotného systému automatizace řízení palby dělostřelectva a minometných jednotek kompatibilními se systémy velení, řízení, komunikace, zpracování dat, zpravodajství, sledování, specifikace cílů a průzkumu. Po roce 2020 bude nutno rozhodnout o pořízení raketometů.
Citace výše je velice stručná a otázkou je, jaká bude realizace. A zejména, zda program modernizace dělostřelectva je v kontextu s celým programem výstavby AČR, aby (opět) se nezmodernizovalo něco, a pak se nezjišťovalo, jak to za značné peníze propojit se zbytkem systému.
Takže znovu úplně na začátek, ba prapočátek: Jaká je koncepce výstavby AČR na dalších 30-50 let? Vskutku armáda ví, co chce? A vědí občané této země a jejich politici, jakou chtějí armádu?
