Vězeňská služba se tváří, že napravuje. Ha, ha…
Tomu se snad ani nechce věřit – nedávno se pořad Máte slovo soustředil na enormní počet recidivistů. Šéf Vězeňské služby, který v něm také vystupoval, je buď neuvěřitelně naivní, nebo alibistický. To platí i pro zřizující Ministerstvo spravedlnosti. Jestli se nechcete rozčílit, nepouštějte si to. Ale věnujte pozornost následujícím postřehům...
Někdy od 60. let je znám koncept sekundární deviace. Ve zkratce – když vás společnost označí jako patologickou osobu, tak se jí stanete. Obecně se totiž všichni vpravujeme do rolí, které od nás společnost očekává. Metaforou života je divadlo – hrajeme role rodičů, dětí, šéfů, podřízených atd. Taky role grázlů. Být odsouzen, to je cejch – okolí s k vám chová jako ke šmejdovi, tak vám nezbude, než jím být. To zas souvisí s Thomasovým teorémem – pokud si lidé nějak situaci interpretují, stává se reálnou ve svých důsledcích.
Foto: Přeplněné věznice recidivisty, kterým náš systém nejen nepomáhá, ale dokonce brání se napravit
Byly o tom napsány tuny knih a studií, ve zkratce to laicky a přitom geniálně vystihuje evergreen Olympiku – S lzy tvý mámy šedivý. Většina zemí na západ od nás na to reagovala, upravila své vězeňství a také dosahuje kýžených výsledků. To jenom u nás je tato oblast – od ministrů spravedlnosti po bachaře – plná zarputilých zpátečníků. A co z toho máme? Přeplněné věznice recidivisty, kterým náš systém nejen nepomáhá, ale dokonce brání se napravit.
Trestá se neúčelně
Trest odnětí svobody je u nás dlouhodobě nadužíván. Má plnit tři funkce – (1) izolace zločince nebezpečného společnosti, (2) jeho přinucení k nějakému režimu a v jeho rámci obsahu (pracovnímu, vzdělávacímu) za účelem resocializace, a (3) v neposlední řadě skutečně potrestání omezením osobních svobod – jakkoli to už je trochu samoúčelná pomsta, v některých případech je na místě. Jenže co se děje reálně?
Ve vězení kolikrát končí i pachatelé neúmyslných a nedbalostních činů. Proboha, proč? Jaká z předchozích premis je tím naplněna? Je to akorát selhání soudců a vůbec trestního zákona. Kdy je v plánu překonat středověká východiska trestání? Když někdo někoho srazí autem, neměl by snad být ponechán na svobodě, bez veřejného záznamu v rejstříku, aby mohl mít dobrou práci a z výdělku tomu, koho zmrzačil, doživotně přispívat k invalidnímu důchodu? Podobně otci neplatící alimenty – on si opravdu někdo myslí, že z vězení nebo po něm, když vyjdou ven s dalšími dluhy, ty alimenty budou platit a doplatí?
Vězeňský program – kroužky akvaristiky a malování
Podíváte-li se na webové stránky jakékoli české věznice, vzbudí ve vás téměř dojem rekreačního zařízení či školního internátu. Takový výběr volnočasových aktivit! Může někdo doložit studii, jak vězně napravují banální kroužky? Nic proti nim, ale na prvním místě musí být vzdělávání a práce. S čím mají většinou problémy? Finanční gramotnost, finanční gramotnost, finanční gramotnost! A pak právní povědomí, právní povědomí!
Jakmile někomu zbývají 3 měsíce do propuštění, má nastoupit přípravný program. Denně nácvik finanční, právní, sociální, mediální/počítačové gramotnosti a pracovní. Osnovy by bylo možné napsat z fleku - rámcově půjčky, spoření, pojištění..., pracovní právo, systém sociální podpory, náležitosti spojené s vedením domácnosti/nájmy, inkasa... jak napsat CV, jednat při pracovním pohovoru atd. Vězňům je třeba dát ke srovnání letáky supermarketů a pak je tam i vzít, stejně tak je naučit odolat všelijakým zprostředkovatelům půjček... A kdo nesloží závěrečný test, ven nejde (ano, vězení může mít i funkci ochranitelskou – ne společnosti před vězněm, ale vězně před tím bordelem venku).
Stejně nutné je vězně re/kvalifikovat. Jsou-li ve vězení na více než šest let – tedy předpokládané propuštění na podmínku po třech – tak vyučení, pokud už vyučení jsou, tak maturitní nástavba. Při kratší době půlroční rekvalifikace z nabídky oborů adekvátní poptávce na trhu práce. Klidně jako program odpolední či večerní, přes den mají vězni pracovat, viz dále.
Práce a dluhy
Vězni chtějí pracovat, ne že ne. Už proto, aby zahnali marnost a nudu. Ale práce pro ně často není. Je třeba dávat firmám lepší pobídky a také posílit dozor tak, aby mohl doprovázet i problémovější vězně na externí pracoviště. Vyplatí se to. Zároveň ale není možné, aby měsíční výdělek pracujících vězňů tvořil stokoruny. Jedna věc je odečíst jim náklady na výkon trestu, jiná ale to, že jejich práce je prodávána hluboko pod tržní cenou. Snese to srovnání s otroctvím, buď na tom neférově rejžuje stát, nebo získávají neoprávněnou tržní výhodu takové firmy.
S tím, že vězni mnohdy nemohou pracovat a obecně jsou izolovaní, se v drtivé většině případů pojí jejich prohlubující se zadlužení. Náklady soudního řízení, uložená náhrada škody, předchozí dluhy – to vše je zapotřebí zmrazit, tj. zastavit úročení v okamžiku, kdy je dotyčným znemožněna ekonomická aktivita, tudíž splácení. Jinak jsou trestáni dvakrát – pobytem za mřížemi (nyní většinou zbytečným, protože nic smysluplného nedělají a nenapravují se) a k tomu ještě potížemi, když brány věznice opustí. Za chvíli se tam vrátí třeba kvůli tomu neplacení alimentů.
Odloučení, zázemí, následná péče a výpis z rejstříku
S tím úzce souvisí naprosto nepochopitelná izolace vězňů od jejich okolí. Návštěvy jednou za půl roku, balíky jedno za půl roku, telefonování jednou za uherský rok zda-li vůbec atd. Jestli je šance, že jim někdo pomůže začlenit se do normální společnosti, tak ne bachaři, ale rodina. Ta k nim musí mít přístup! Proč nejsou návštěvy každé dva týdny? Telefonní budky volně na vězeňských chodbách, samozřejmě monitorované? Je umožněno psát dopisy – ano, protože to bylo už ve středověku a dokonce v koncentrácích. Taky je po vězních někdo čte, tak to by snad mohl spíš poslouchat ty hovory.
Když pak vězni vycházejí na svobodu, nemají se mnohdy kam a ke komu vrátit. A neexistuje žádný adaptační proces, kdy by dostali na první tři měsíce místo na ubytovně, stravenky a umístěnku do zaměstnání. Naopak jsou ponecháni svému osudu, slétají se na ně exekutoři, stará parta, každý zaměstnavatel chce vidět výpis z rejstříku trestů i pro pozici metaře. Jakým právem, když ten člověk si to odseděl – svůj dluh společnosti splatil, jak se říká (jakkoli je to tedy blbost, ten skutečně teprve splatit má)?
Pokud povolit žádat výpis TR, tak jedině na základě písemného požadavku zaměstnavatele, který specifikuje danou pozici a s ohledem na ni se uvádí trestán/netrestán. Myšleno na pozici vychovatele ve školce se uvede zneužívání dětí, ale už ne finanční zpronevěra. Ta se naopak ukáže ve výpisu pro banku na post úředníka na hotovostní přepážce. Ale proč by mělo KFC někoho odmítnout, protože seděl za neplacení alimentů? Atp.
PS – pár postřehů
Starověké, středověké i to islámské právo šaría jsou v určitých aspektech vlastně lepší – důraz je kladen na náhradu škody. A na jednoduché tresty s okamžitým účinkem – spráskat a vyhnat z města. Samozřejmě záleží, za co trest následuje. Každopádně vězení v dnešní podobě je výdobytkem novověku, a sice „výdobytkem" v mnoha ohledech krutějším a kontraproduktivnějším.
Pachatele trestných činů je nutné rozdělit. Na normální – s přirozenou vlohou být slušní – ty nezavírat. Na mírně vychýlené – s dispozicí stát se slušnými – ty případně zavírat za účelem nucené resocializace, následně začleňovat. A na patologické – bez vlohy se stát slušnými – tam je buď na místě doživotní izolace (nemá cenu je pouštět), anebo/proto vlastně humánní trest smrti. Bavíme se o klinicky zjištěných psychopatech.
Nakonec, řadoví příslušníci vězeňské služby jsou víceméně jen dohledem-dozorem. Mají těžkou práci, musí zachovávat korektnost a někdy se u toho nenechat sejmout, všechna čest. Měl by se pro ně zajistit systém, kdy budou zabezpečeni tak, aby mohli „na place" být po omezenou dobu a pak si odpočinout (příliš mnoho z nich končí s lahví v ruce). Problémy, na něž je poukazováno v článku, jsou především v politicích, funkcionářích, úřednících a vychovatelích. Posledním jmenovaným se s ohledem na plat nelze úplně divit, ale také to nelze nechat být.
Video: Olympic - Slzy tvy mamy / YouTube
