O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Kdo je vítězem konfrontace strategické komunikace – USA či Írán?

 29. 01. 2020      0 komentářů

Události uplynulých dnů vztažené k politické a bezpečnostní situaci v regionu Blízkého a středního východu lze hodnotit i z pohledu vzájemné konfrontace strategické komunikace USA a Íránu.

Signifikantním incidentem byl v této souvislosti útok amerického bezpilotního prostředku na íránského generála Kásima Sulejmáního, při kterém byl jmenovaný generálmajor elitních jednotek Kuds íránských revolučních gard zabit dne 3. ledna 2020 v blízkosti iráckého Bagdádu.

Samotná eliminace významného íránského vojenského velitele a také následná vojenská odezva Íránu formou raketových útoků na dvě americké vojenské základny v Iráku determinovaly vývoj v oblasti cílené strategické komunikace obou zainteresovaných státních aktérů, tedy jak USA, tak rovněž i Íránu.

Přístup osobou aktérů popisovaného proxy-konfliktu k řešení vlastní strategické komunikace směrem k soupeři a ke světové veřejnosti generuje velké množství otázek a zcela jistě nelze označit za jasně vymezené a konzistentní poselství.

Je však zcela zřejmé, že k útoku na generála Sulejmáního došlo v souvislosti s celou řadou aspektů jeho činností na Blízkém východě, respektive v kontextu historických i současných událostí, které z něho udělaly cenný cíl a následně mučedníka.

Hodnota cíle je první charakteristika, která stojí za bližší hodnocení. Generál Sulejmání byl v prvé řadě voják, navíc v hodnosti generála, zastávající funkci velitele iránských jednotek operujících mimo území Iránu. Zároveň však i osobou s vysokým společenským kreditem jak ve veřejném životě a kultuře iránské společnosti, tak v mocenské struktuře iránského vedoucího aparátu.

Šlo tedy rozhodně o „high profile target“ jehož eliminaci zaznamenal velký okruh sociálních skupin, včetně celé íránské armády, a podstatný základ pyramidy íránské společnosti. Ostatně to následně potvrdil i průběh smutečních obřadů a masové rozloučení s jeho ostatky.

Druhou charakteristikou úderu na generála Sulejmáního je ekonomie použití síly. Necháme-li stranou obtížně odhadnutelné úsilí zpravodajských orgánů při sběru a vyhodnocování zpravodajských informací vedoucí k výsledné lokalizaci vozidla, ve kterém generál Sulejmání v poslední chvíli seděl, jde v podstatě o řízení jednoho bezpilotního prostředku a navedení nesené výzbroje. Nepoměr použité kinetické sily vůči následným důsledkům a síle psychologického účinku je obrovský.

Mezinárodní a domácí prestiž, jistota a stabilita íránského režimu a celé íránské společnosti byla oslabena a narušena. Sta tisíce lidí v regionu a zprostředkovaně přes média na celém světě, bylo zneklidněno a soustředilo svoji pozornost na íránskou odpověď. Írán jako země se dostal pod celosvětový tlak.

Třetí charakteristikou úderu je způsob jeho zveřejnění a medializace. První kdo útok na generála Sulejmáního zveřejnil, byla administrativa USA. Podobných útoků bezpilotním prostředkem však provedly USA v zahraničí již nespočet; např. na čelní představitele hnutí Taliban v Afghánistánu, Pákistánu a ISIS v afrických zemích i v Iráku.

Toto oznámení se však od ostatních lišilo právě důležitostí zasaženého cíle. Záměrně bylo zdůrazněno, že útok byl proveden na přímý rozkaz prezidenta USA, respektive bylo mediím předloženo podrobné zdůvodnění, co generál Sulejmání představoval, jakou měl hodnotu, za čím vším stál a jak ohrožoval zájmy USA.

Administrativa USA získala výhodu nastavit rámec další komunikace tím, že přišla první se svojí verzí události a odklonila tak pozornost médií k iránské odpovědi. Irán se opět dostal pod tlak očekáváním brzké odpovědi do světových médií.

Ze samotného přístupu obou aktérů je zřejmé, že ani jeden svými činy prozatím neusiluje o klasické konvenční zničení svého protivníka, nicméně v kontextu samotné geneze dílčích událostí na obou znepřátelených stranách lze z určitého pohledu již hovořit o vedení hybridního konfliktu s určitými parametry psychologické války.

Zda a jak kvalitativně je vedení související strategické komunikace efektivní pro jednotlivé aktéry, nelze jednoduše zhodnotit. Pohledy hodnotících subjektů se v této souvislosti mohou velmi zásadně odlišovat, a to zejména ve vztahu k samotné interní atribuci analytiků.

Cílem tohoto příspěvku proto není klasifikovat jednotlivé faktory a možné konotace do striktně rozřazených pozitivních či negativních skupin, ale naopak poskytnou čtenářům přehled zásadních indikátorů a otázek, jež mohou následně formovat bezpečnostní a politický vývoj (včetně zahraniční politiky) USA a Íránu. Je nutné v této fázi doplnit, že níže uvedený výčet není nikterak konečný a mnozí ze čtenářů naleznou zcela jistě další souvislosti determinující bezpečnostně-politický vývoj.

  • Můžeme explicitní vyjádření USA o zacílení na dalších cca 52 íránských strategických míst považovat za nástroj vyjednávání či spíše odstrašení?
  • Směřoval íránský protiútok pouze k potvrzení schopností relativně přesně zasáhnout vlastními raketovými prostředky požadované cíle v zahraničí nebo šlo o reciproční útok stejného významu proti americkým cílům se záměrem ničení živé síly?
  • Bylo zabití íránského generála Sulejmáního záměrným vojenským činem provedeným výhradně k posílení strategické komunikace prezidenta Trumpa (tzv. komunikace činem)?
  • Lze zabití íránského generála Sulejmáního odůvodnit a akceptovat jako likvidaci teroristy?
sulejmání usa írán psychologická hybridní válka
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací