O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Svět podle armádních právníků: Armáda už začíná platit, ale historicky první spor zdržuje 9 let!

 19. 12. 2016      0 komentářů

V roce 2007 se na poměry tehdejší armády odehrál v Přerově jeden nevýznamný spor, který nakonec otevřel jednu z nejznámějších armádních kauz, které kdy novodobá armáda řešila. Jde o řízené okrádání vojáků v činné službě nezákonnými rozkazy, v jejichž důsledku docházelo ke krácení mezd. Kauza se dotkla mnoha tisíců vojáků jako poškozených a stovek velitelů, kteří nezákonné rozkazy vydávali.

Vše započalo na podzim toho roku, kdy jsem sloužil s kpt. Petrem Havalou, kapitánem vrtulníku W-3A Sokol, službu v pohotovosti SAR a zaznamenal celkem emotivní telefonní rozhovor. Petr se přel s náčelníkem štábu plk. Kytlicou o to, zda nám k poměrně velkému množství nařízených pohotovostí na pracovišti může přidávat ještě i hodiny z fondu 150 hodin bez nároku na odměnu. Kapitán Havala už tehdy tvrdil, že nám velitel nemůže svévolně – bez zdůvodnění, proč tak činí – nařizovat ani hodiny do 150 ani pohotovost na pracovišti. Když naštvaně dopadlo sluchátko do vidlice telefonu, tak mi v uších zněla poslední věta: „Budu si na Vás stěžovat!“ Následně se Petr otočil, podíval se na mě a jednoduše se zeptal: „Jiří, jak jsi daleko s těmi konzultacemi s právníky?“

Odpověď byla jednoduchá: „Jsem si jistý, že máme pravdu, důležitý zájem služby nenastává, když si velení vzpomene.“ Oba při vědomí výroků plk. Kytlici, který prohlásil, že pokud se rozhodne, tak nás domů nepustí a bude nás točit v normální pracovní době a pohotovosti na pracovišti klidně týden v kuse, jsme věděli, že tak už to dále není možné ustávat. Oba jsme tušili, že jde o životní rozhodnutí, které nám změní život od základu.

Tím se odstartovala celá kaskáda událostí, které končily rozpuštěním jednotky a odchodem erudovaného leteckého personálu do civilu. Spor má poměrně zajímavý vývoj a ještě dnes není v našem případu dořešen (pozn. redakce: o jiném případu, nedávno ukončeném ve prospěch vojáků, jsme psali zde). Postup armády proti nám se dá pojmenovat krátkým příměrem – co si nevysoudíte, to vám nedáme.

Níže je uvedena chronologie sporu, který svojí bohatostí dokazuje, co vše si může dovolit státní úředník, krytý státními institucemi a státem placeným právním oddělením.

1.

První žaloby byly podány na podzim v roku 2007 přímo na okresní soud v Přerově, protože jsme měli strach, že je útvar ztopí. Soud zkonstatoval, že není věcně příslušný tuto žalobu projednat z důvodu nevyčerpání všech možností, které nám zákon 221/1999 Sb., o vojácích z povolání ukládá. Stížnost byla soudem přeposlána kompetentnímu orgánu, a to veliteli VÚ 4574 Přerov, kterému v té době velel plk. Jaroslav Braun, nadřízený jmenovaného náčelníka štábu.

2.

Posouzení stížnosti velitelem VÚ 4574 a vydání zamítavého rozhodnutí. V dalších rozhodnutích byla vždy použita stejná právní argumentace, která se odvolává na směrnici velitele vzdušných sil. Pro zajímavost mohu jako důkaz nesmírně arogantního přístupu armády uvést jedno tvrzení ze zamítavého stanoviska: „Pokud žadatel“ (tedy pilot nebo palubní inženýr) „něco konal v době pohotovosti na pracovišti“ (tedy kontinuálně se připravoval na vzlet, který byl povinen vykonat do deseti minut od pokynu ke vzletu), „konal tak v rozporu s dikcí zákona“. Jinými slovy, nařízením pohotovosti na pracovišti se piloti, dle představ velení, měli přestat připravovat ke vzletu.

3.

Následovalo odvolání na Společné síly v souladu se zákonem ve lhůtách stanovených zákonem, a to do 15 dní od doručení rozhodnutí. V okamžiku, kdy bychom, byť o jediný den, překročili zákonem stanovenou lhůtu 15 dní pro odvolání, došlo by k nabytí právní moci rozhodnutí a spor by se zastavil.

4.

Vydání rozhodnutí velitelem společných sil gen. Halaškou, kde je potvrzeno rozhodnutí velitele VÚ 4574 plk. Brauna Jaroslava v plném rozsahu. Opět uvedu perličku z rozhodnutí: „Pokud se generál rozhodne, tak ON Pers. 2/2005, vydaný nadřízeným stupněm Sekcí personální Ministerstva obrany, pro něj není právně závazné“ (jedná se o nařízení, zabývající se jednotným výkladem ustanovení hlavy čtvrté zákona 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb. – výkon a doba služby.) Vojenští právníci tak popřeli právní sílu nařízení svého nadřízeného stupně a zároveň se v rozhodnutí pozapomněli vypořádat s důkazy předloženými protistranou. A zapomněli, že byť nařízení není právně závazné, nevylučuje nezákonné jednání velitelů, pokud ho nerespektují.

5.

Na jaře roku 2008 následovala žaloba na náhradu ušlé mzdy k okresnímu soudu v Přerově. Dle našeho názoru už v této době docházelo k porušování elementárních právních zásad pro vedení správního řízení ze strany armády. Odvolací orgán nerespektoval námitky, důkazy nás stěžovatelů a nijak se s nimi nepopasoval. Po půl roce bylo soudními úředníky řízení zastaveno z důvodu věcné nepříslušnosti soudu a byla nám poskytnuta lhůta na podání žalob ke správnímu soudu. Stalo se tak u správního soudu v Praze na podzim roku 2008, v té době nás již pro komplikovanost sporu zastupovala advokátní kancelář Mgr. Bc. Ivo Nejezchleb z Brna.

6.

Rozhodnutí správního soudu v Praze jsme se dočkali v prvním pololetí roku 2011. Dle odůvodnění rozsudku soudem je zřejmé, že vojenský správní orgán nerespektoval naše argumenty a nevypořádal se s předloženými důkazy. Zároveň soud upozornil, že armáda v rozhodnutí nerespektuje zákony a své rozhodnutí také nijak neodůvodňuje stávající právní praxí. Soud zrušil rozhodnutí nadřízené stupně a věc vrátil armádě k řešení.

7.

Zhruba 3 týdny po zákonné lhůtě tří měsíců velitelství společných sil Olomouc, tentokráte už rukou generála Hynka Blaška, vydává jednoduché rozhodnutí, ve kterém ruší rozhodnutí velitele útvaru 4574, nyní již vedené plk. Šebestou (dnešního velitele letectva) a vrátil mu jej zpět. Od této chvíle je patrná snaha armády, respektive správního orgánu na stupni útvar koordinovaného právním oddělením GŠ, manipulovat správní řízení.

Poté už totiž vše probíhalo jak dle příručky „Jak obcházet zákony ČR“. Armáda už spor přestala diletantsky podceňovat a počala měnit strategii. Za povšimnutí stojí, jak se právní mašinérie, placená z peněz daňových poplatníků, otočila proti vojákům, kteří poukázali na nezákonné rozkazy velení, a zcela ignorovala podstatu sporu – tedy ony nezákonné rozkazy. Problém v té době již metastázoval do systému velení natolik hluboko (pochybilo v něm tolik velitelů), že bylo zjevné, že kauza bude nesmírně komplikovaná a složitá.

8.

Spor byl podán k ombudsmanovi pro naprostou bezmoc poškozených proti zvůli vojenských orgánů. Podnětem k ombudsmanovi (podrobný popis zde) jsme dosáhli toho, že se konečně rozhoupal nadřízený stupeň a (pod tíhou poměrně velkého množství soudních rozhodnutí z jiných sporů kolem pracovní doby), zrušil rozhodnutí podřízeného stupně a věc mu vrátil k přepracování. To už spor opustil Přerov, který byl mezitím zrušen, a přešel na velení letecké základny Sedlec u Náměště nad Oslavou pod vedením dalšího velitele v řadě.

9.

Od toho okamžiku, tedy od podzimu 2015, až do dnešních dní jsme neobdrželi rozhodnutí prvního stupně, který je nečinný již skoro rok. Na to, že jsme se započali s armádou přít v roce 2008, je to úctyhodná doba, než armáda připustila, že je něco v systému velení špatně. Údajně je rozhodnutí na cestě, ovšem dle rozhodnutí ve věci obdobné u našich kolegů z Plzně je zjevné, že armádní právníci na GŠ budou opět dělat vše proto, aby zneužili jedinou větu ze soudního rozhodnutí, kteréžto ani nebylo vyneseno v naší věci, a zcela ignorovat celkovou argumentaci soudů ve věci důležitého zájmu služby, aby mohli škody ve sporu minimalizovat.

Tedy krátit naše požadavky a dále zvyšovat naše finanční zatížení platbami za další právní úkony. O ignoraci úroků z prodlení ze zadržené mzdy či dorovnání rozdílu mezi pohotovostí na pracovišti a mzdou nelze v tomto stádiu sporu vůbec hovořit. Spor s vysokou pravděpodobností armádní velení opět dotlačí k dalšímu soudu a platí to, co jsem uvedl na počátku tohoto dlouhého příběhu – co si nevysoudíme, to nám armáda nezaplatí. Bez ohledu na právo a výklad zákonů daný soudy.

10.

Tento nekonečný příběh je v tuto chvíli ve stádiu podané předžalobní výzvy ohledně nečinnosti služebního orgánu a je podána žádost o zaplacení újmy za nesprávný postup služebního orgánu, především za nedodržování zákonem stanovených lhůt. Armáda již dala advokátní kanceláři na vědomí, že ve věci koná.

Závěr bez konce

Výše napsané spoluutváří již deset let životy původců tohoto sporu. Cirka 11 lidí z přerovské jednotky SAR, které tehdejší velení rozmetalo. Byť velení ještě chvíli Sokola v Přerově ponechalo, místo nás nastoupili piloti z Prahy…

Celá anabáze může pomoci otevřít oči mnoha vojákům postižených zvůlí resortu. Je to příběh plný nerespektu, jak k zákonům této země, tak především k nám vojákům, kteří resortu věřili pohádky o tom, že zákony a předpisy jsou páteří armády a jejich dodržování je otázkou cti vojáka. Bohužel, dnes je všechno relativní. I celkem jasně formulované zákony.

cache

 autor: Jiří Kohout

sar kohout soud armáda pohotovosti

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN