Útoky na denním pořádku? Zvyknout si? A co takhle bojovat a zvítězit?! | OzbrojeneSlozky.cz

Noviny a týdeníky už jsou zase plné komentářů, které nám podsouvají, že si máme na masové vraždění zvyknout. Opět ožil apel na tzv. izraelizaci společnosti, novinkou je teorie, že jde vlastně o návrat k normálu, protože svět přeci je krvavý a krutý, jen Evropa byla vlastně deviantní. OK...

Vrcholem je sluníčkové pojetí, podle něhož jde pořád o výjimky, je třeba zdůraznit, že pachatelé mají deprese a byli vystaveni společenské diskriminaci, někteří přeci nejsou migranti z aktuální vlny (ale už druhá generace), skutečnost, že volají „Alláhu akbar“ je naopak marginalizována. Samozřejmě je toto uvažování zcestné, úmyslně manipulující, takže nemá smysl jej nadále rozebírat.

Co naopak je hodno pozornosti, jsou ony teorie popsané v úvodu, které se objevují v médiích kritických, lze říci protiimigračních, z pera komentátorů, kteří to myslí se zachováním evropské, chcete-li křesťansko-judaistické, civilizace dobře. Přesto není možné s nimi souhlasit.

Psali jsme:Reakce na smrt našich vojáků? Ne každé vyjádření soustrasti je upřímné.

„Musíme si zachovat dosavadní způsob života.“

Tohle je mantra, která daleko více zaznívá z úst sluníčkářů, v obecné rovině by se s ní ale mohl ztotožnit každý, protože na první pohled působí tak nějak hrdě a nezdolně. Ve skutečnosti je ovšem v jasném protikladu k doporučením na izraelizaci společnosti (o té viz dále), protože ta je právě změnou životního stylu.

Žít nadále v zaběhnutých kolejích je ale vůbec velmi nebezpečné a zcestné doporučení. Všichni jsme se ve škole učili, že dinosauři vyhynuli proto, že se neuměli přizpůsobit životním podmínkám po zásahu Země meteoritem. Chceme snad být dinosaury? Je to, jako kdyby v domě anglického lorda vypukl v 16:45 požár, ale on trval na tom, že si ještě v klidu vypije svůj čaj o páté.

Ti, kdož demonstrativně nadále navštěvují velká shromáždění lidí, cestují do rizikových destinací, neozbrojí se ani nožem apod., jsou kandidáty Darwinovy ceny. Zřejmě si v duchu říkají: „Hle teroristo, já ti neustoupím.“

Dovolím si takovou drobnou námitku: TERORISTA VÁM NECHCE OMEZIT VÝBĚR DOVOLENÉ, TERORISTA VÁS CHCE ZABÍT!

Psali jsme:Gabčík a Kubiš by žasli, co umožní nejnovější padáky, které nyní pořídila AČR.

„Musíme se naučit s násilím žít, nejlepší je izraelizovat se.“

Naučit se žít s přítomnou hrozbou útoku, to znamená kombinaci několika faktorů. Pomineme-li pasivitu jako variantu nerozumnou, jedná se o jistou připravenost, ba vycvičenost správně reagovat, v kombinaci s navýšením počtů policistů a vojáků v ulicích, větším sledováním a slíděním ze strany tajných služeb. A ovšem také jistou psychickou obrněnost vůči přijímání zpráv o další a dalších obětech, možná smířenost se smrtí, minimálně snášení pohledu na roztrhaná těla.

Tomuto souboru se říká izraelizace. Ovšem pochybuji, že se Židé ve své zemi zaslíbené nějak těší z toho, když v každém Palestinci s igelitkou v plném autobuse musí očekávat sebevražedného atentátníka. Mají-li kam, poposednou si dál, možná se přikrčí za batohem položeným na klíně, kdyby to přeci jen bouchlo a oni přežili, dokáží ostatním poskytnout kvalifikovanou první pomoc. Další u sebe mají zbraně, takže když dojde k útoku, sejmou teroristu ještě před příjezdem policie.

Ne že by mi vadilo, kdyby evropská společnost byla trochu bojovnější, kdyby se od těch nagelovaných mamánků žijících do třiceti s maminkou dalo očekávat trochu víc než čumění do iphonu… Ale že by se nesmělo do mobilu říkat slovo „bomba“, na příjezdech do měst by stály kontrolní stanoviště, při vstupu do každé budovy by se procházelo rentgenem, občas bych procházela kolem mrtvol a dál poklidně lízala svou zmrzlinu… ne, děkuji nechci.

Řešení: Evropa si musí zachovat svůj způsob života, ale je pro to třeba něco udělat.

Je zvláštní, že s tímto postojem ještě nikdo nepřišel. Přitom problém, kterému dnes čelíme, má poměrně zřejmé příčiny a také řešení:

• migraci osob z nekompatibilních kultur – je třeba ji zastavit (však je nás dost, ne že ne)
• nedostatečná integrace těchto osob již přítomných – je třeba jim neustupovat, důsledně je evropeizovat (ostatně s poněmčováním nebo s rekatolizací máme bohaté historické zkušenosti; navíc v jejich zemích jejich pravidla respektujeme, tak naopak to musí jít taky)
• radikalizace muslimů – je třeba kontrolovat kázání v mešitách, nelegální mešity a kazatele vypátrat a zrušit, vracející se bojovníky IS sem nevpustit, muslimy ve vězeních izolovat…

Mimochodem Holandsko už přijalo zákon, kterým islamistům s dvojím občanstvím může to holandské odejmout, pročež je vyhostit, rovněž může odmítnout vstup do země i těm, kdo mají jen holandské občanství, avšak vrací se z bojů na straně IS nebo zkrátka jsou označeni za persona non grata. Takže to lze!

Co je však klíčové, k aktuálnímu nárůstu počtu útoků vedou dva faktory:

• Každý vydařený útok povzbudí ty, kdo o něm teprve uvažují. Proto je nutné na nezbytně dlouhou dobu opravdu mobilizovat všechny síly zpravodajských služeb a bezpečnostních sborů, aby se co nejvíce plánovaných útoků odhalilo a překazilo. Ruku v ruce s tím je třeba pachatele exemplárně trestat, například obnovením trestu smrti za terorismus, nebo pokud se je během jejich řádění podaří zastavit, ponechat je davu k lynčování. Naopak se nesmí tolerovat, že je nějací sluníčkáři ještě omluvají!
• K útokům nabádá IS, útočníci na evropské půdě se mu snaží pomoci, neboť je nyní v defenzivě. Proto je už opravdu nutné IS srovnat se zemí. Snaha vyhnout se zasažení civilního obyvatelstva je zbytečná, neboť jak informují váleční reportéři, ve velkých městech, kde se IS ještě drží, je to i díky podpoře obyvatel, kterým jeho správa veskrze vyhovuje. Kdo chtěl, už utekl, takže tradiční bombardování je zkrátka efektivní a ospravedlnitelné. Potom bude nutná tvrdá okupační správa zhroucených států, žádné předčasné stahování a předávání moci lokálním vládcům (proto tam ten dnešní bordel vznikl).
• V neposlední řadě je nutné konečně zastavit komunikační toky mezi IS a radikály v Evropě. Nedávno jsem četla vyjádření amerického generála, že nejde vypnout v IS internet, neboť by tím jednak byli odstřiženi tamní obyvatelé, jednak by tak zpravodajské služby přišly o zdroj informací. V obou případech je zřejmé, že takové ohledy brát netřeba. Navíc je to absolutní blbost už proto, že v každém konfliktu jako první odstřihnete nepříteli komunikaci. Takže vypnout, vybombardovat, obsadit.

Samozřejmě chápu, že výše nastíněná opatření někomu budou rvát srdce. Mně ale přijde lepší na nějakou dobu omezit lidská práva těm, kdo nás ohrožují, než omezovat ta vlastní a přijmout roli oběti. Ostatně nač jiného bychom celou historii zbrojili a udržovali si technologický náskok, než abychom ubránili sami sebe?

Dějiny mají svůj řád, příroda má svůj řád, chovejme se tedy přirozeně. Ostatně právě tohle je návrat k normálnímu světu – pokud do něj patří krveprolití, tak nikoli jednostranné. Zajímalo by mě, kdy si komentátoři českých novin a politici připustí i tu druhou stranu mince.