Vágní přístup Ministerstva obrany ČR k válečným veteránům… | OzbrojeneSlozky.cz

U příležitosti Dne veteránů minulý týden (11. 11.) naši redakci zaujaly tři věci, hojně diskutované např. ve facebookové skupině Vše o ozbrojených silách. Předně jednotnost vlčích máků v klopách zaměstnanců Ministerstva obrany ČR, dále podoba webu odboru pro válečné veterány a nakonec vystoupení ředitele tohoto odboru v ranním vysílání Českého rozhlasu, avšak v pozici nikoli ředitele, nýbrž vojenského historika. Nebylo nic snazšího, než požádat tiskové oddělení ministerstva o vysvětlení…

Hromadné nákupy vlčích máků ministerstvem obrany

Tradice nošení vlčích máků s blížícím se Dnem veteránů je nejrozvinutější v Británii. Nemít v klopě mák se tam považuje téměř za společenské faux pas. Zastřešující organizace Royal British Legion při distribuci máčků vybírá příspěvky do kasiček a z výtěžku pak financuje programy určené bývalým bojovníkům. K podobnému postupu letos vyzval další organizace Spolek VLČÍ MÁKY (konkrétně oslovil ANLET, ČsOL a SVV), leč marně.

Foto: Británie - vlčí máky pomáhají veteránům (zdroj: TUMLR.COM) 

Psali jsme:S Knihovnou Martina Marcina za hrdinou ze zahraničního odboje

Ministerstvo obrany, namísto aby se také pokoušelo postup sjednotit a tradici uvést do mezí, do nichž patří, postupovalo i letos ve své mnohaleté praxi nákupů vlčích máků od organizace ANLET (Asociace nositelů legionářských tradic), na jejímž webu jsme mimochodem nedokázali dohledat ani seznam akcí konaných ke Dni veteránů. Oddělení protokolu MO zakoupilo 500 kusů v úhrnné ceně 12.500 Kč. Fasovali je pak zaměstnanci ministerstva a účastníci pietního aktu na Vítkově.

Na náš dotaz, na jaké konkrétní projekty tím ministerstvo ANLETu přispělo, jsme odpověď neobdrželi. A ani jsme nemohli, protože se nad tím resortní úředníci nikdy nezamýšleli. Je to dáno tím, že absolutně nechápou smysl oné tradice. Vlčí máky jsou pro ně toliko ozdobou do klopy. Jako si dotáhnou kravatu, než vstoupí před televizní kameru, připevní si prostě 11. listopadu vlčí mák. Klidně by na úřadě mohli rozdávat tímto způsobem mávátka nebo třeba nafukovací balónky.

Foto: Ministerstvo nakupuje hromadně vlčí máky od ANLETu (zdroj: ARMY.CZ) 

Pokud se podíváme na projekty ANLETu, pak to jsou: vydávání časopisu Historický kaleidoskop, pořádání výstav, vydávání historických publikací, udělování ceny Český patriot, výzva k vyzvánění za padlé „Zvon míru“ a nakonec právě prodej vlčích máků. Bezesporu je důležité věnovat se národní historii a podporovat národní hrdost, ANLET je užitečný a uznávaný. Ale snad jen v českém Kocourkově se může stát, že Ministerstvo obrany si nakoupí vlčí máky od organizace, která neprovozuje žádné programy podpory a péče pro válečné veterány!

Psali jsme:Dřevěné vlajky mění nejen osudy veteránů, ale i jejich autora. Kupte si je teď i vy.

Tristní stav webu www.veterani.army.cz

V dalším z dotazů adresovaných tiskovému oddělení ministerstva jsme se tázali na stav webu určeného veteránům. Jeho zastaralá grafická podoba a především skutečnost, že poslední aktualita zde byla ze dne 7. 10. 2013 (!), totiž leccos vypovídá o vztahu resortu obrany k těm, kdo v jeho řadách bojovali. O informace k aktuálnímu Dni válečných veteránů 11. 11. 2014 zde návštěvník nezavadil. A přišla velice rafinovaná odpověď: „Upoutávka na Den válečných veteránů je umístěna na hlavních stránkách MO. Po jejím otevření se zobrazí krátká historie Dne válečných veteránů v ČR, rozkaz ministra obrany k tomuto dni a seznam akcí konaných 11. listopadu 2014. Na hlavních stránkách MO jsou uvedeny také aktuality k tomuto dni. Webové stránky www.veterani.army.cz jsou součástí webových stránek MO,“ sdělila podplukovnice Jana Zechmeistrová. Je to tedy jasné? Informace o svátku veteránů má občan přeci hledat na celoresortním webu, kdeže na webu pro veterány.

A odpověď pokračuje: „Webové stránky veteránů jsou pravidelně aktualizovány a obsahují informace sloužící především k využití válečným veteránům, spolkům a jiným osobám, zajímajícím se o tradice AČR.“ Tak jistě… V zápatí webu vidíme rok 2011. Nejnovější článek pochází z dubna tohoto roku. V odkazech vidíme Vojenský ústřední archiv Praha, jehož web na uvedené adrese už vůbec neexistuje. A tak bychom mohli pokračovat.

Jenže je dost možné, že právě proto z webu za chvíli zůstane pramálo, neboť s neaktualizovanou stránkou aktualit ministerstvo naložilo rázně: „Stránka aktualit byla zrušena, protože je duplicitní k hlavní stránce MO.“ Nabízí se pak ovšem úvaha, proč stránky aktualit nezruší Ministerstvo obrany na všech webech útvarů a jiných organizačních součástí resortu. Pokud by pak skutečně vršilo všechny aktuality na své hlavní stránce Army.cz, alespoň by byla vskutku živá (o kvalitě a relevanci takových příspěvků by se ovšem dalo pochybovat).

Jedinou útěchou tak je, že „Odbor pro válečné veterány řeší v současnosti kompletní přepracování webových stránek.“ S dovětkem, že jarní návrh z oddělení PR odboru komunikace a propagace nebyl akceptován, protože „vedení odboru má o řešení stránek jinou představu“. Ponechme stranou, že vedení odboru, tedy plukovník Eduard Stehlík, tento původní návrh kvitoval. Jeho představa se samozřejmě mohla v čase, kdy web nadále tlí v původní podobě, změnit. Bude nicméně zajímavé vidět konečné řešení, přičemž rozsah grafických layoutů a funkcí resortních webů je tak limitován, že aniž by došlo k mrhání peněz za nějaké zcela nové programování, těžko se konečná podoba může mnoho lišit od navržené.

Eduard Stehlík, jednou a provždy vojenský historik

Nakonec poslední odpověď ministerstva, a sice na dotaz, proč v Den válečných veteránů vystoupil plukovník Stehlík v rozhlasu nikoli jako ředitel odboru pro válečné veterány, ale jen jako vojenský historik: „Ředitel OVV vystoupil v pořadu "Jak to vidí", jehož účinkujícími jsou osobnosti veřejného života. Plukovník Stehlík je do něj zván pravidelně již dva roky jako vojenský historik bez ohledu na to, jakou funkci právě zastává.“ Sice taková argumentace jde proti společenskému úzu, že se lidé navzájem představují svou funkcí a nikoli tím, jaký obor vystudovali, ale budiž. Jenže vysvětlení ministerstva pokračuje: „Jako ředitel odboru pro válečné veterány si však s dramaturgií pořadu dohodl měsíc předem datum svého účinkování právě na 11. 11. 2014, aby mohl Den válečných veteránů, jeho historii a akce k tomuto datu pořádané odpovídajícím způsobem představit veřejnosti.“ Jinými slovy, pan plukovník Stehlík si z titulu své funkce ředitele odboru domluvil vystoupení v rozhlasu, aby tam pak vystupoval ve funkci vojenského historika.

Foto: Plk. E. Stehlík - vojenský historik a aktuálně ředitel odboru pro válečné veterány (zdroj: ARMY.CZ) 

Pokud se vám tato logika zdá normální, představte si následující telefonát: „Haló, tady Miloš Zeman, prezident. Rád bych u vás do vysílání něco řekl na Mezinárodní den zdravé výživy 16. října. Jako kuřák, pijan a cukrovkář druhého stupně.“ (pozn.: Zeman by jindy mohl vystupovat jako zemědělský analytik, ekonomický prognostik… vlastně bůhví o jakou šlo odbornost v Hovorech z Lán.) Ostatně předváděl to už exprezident Klaus, když tvrdil, že některé své přednesy činí jako občan Klaus a nikoli hlava státu. Pan plukovník Stehlík by se ovšem měl zamyslet, zda je jej hodno následovat takové příklady.