„Dokud je reálná šance někoho tam odsud zachránit, udělejme to,“ vzkazuje bývalý voják

 29. 08. 2021      kategorie: ARMÁDA ČR    

Za poslední dva týdny mě oslovila spousta veteránů. Někteří mi jen nahlašovali „své“ tlumočníky, jiní se mnou řešili situaci na kábulském letišti, zatímco s tlumočníky byli sami v kontaktu a snažili se je navigovat do evakuačního letu. V některých případech se to podařilo. Kromě nich mi psalo a volalo stále více lidí, které jsem původně nebrala v potaz. Dříve přesídlení tlumočníci, kteří tam mají rodiny. Češi afghánského původu ve stejné situaci. Rodiny a přátelé českých rezidentů, kteří se už nestihli vrátit komerčním letem. Ty všechny by se měl náš stát snažit zachránit, přinejmenším by to bylo mravné, v některých případech jde dokonce o právní závazek. Vláda zastavila evakuační lety předčasně, slibu dostat zbylé individuálně do letadel spojenců dosud nedostála. Teď se mi ozval jeden z těch bývalých vojáků AČR, kteří se snažili a ještě pořád snaží něco udělat, čehož si velice vážím a dělám aspoň to, oč mě žádá – vydávám jeho otevřenou výzvu vládě. Díky za Vaši službu a vytrvalost. Miroslava Pašková.

Pro celkový kontext nejprve úryvek z e-mailu, který mi pan Hlubuček napsal:

„Jsem bývalý voják a vím bohužel osobně o lidech, kteří pomáhali a byli ve styku s AČR nebo s ambasádou a ještě stále tam jsou a jde jim o život. Podle toho, jak jsme se spolu bavili, tak jsem zřejmě vyčerpal všechny konkrétní možnosti, kam poslat žádost a seznamy jmen lidí, kteří žádají o naši pomoc a evakuaci. Je mi z toho smutno o to více, když slyším a čtu aktuální prohlášení našich politiků, jak jsme to perfektně zvládli a všechny správné lidi zachránili. Nejsem významná osobnost, nemám správné kontakty a další páky, jak někoho přimět, aby ještě jednal, a protože mě ta nečinnost státu ničí a stydím se za to, tak jsem se pokusil sepsat takovou malou soukromou výzvu a teď bych rád s Vaší pomocí a zkušenostmi tu výzvu aspoň doručil k lidem, představitelům našeho státu, kteří mají tu možnost jednat, neboť je stále ještě šance aspoň dalších pár lidí tam odsud zachránit, než Tálibán vše zavře a poslední spojenci opustí Afghánistán.“

Výzva: Pět česko-afghánských vět o víře a svobodě

Dobrý den!

Jako obyčejný občan ČR a především otec od rodiny, bych chtěl tímto požádat všechny vrcholné představitele našeho státu, aby na základě současné situace v Afghánistánu přehodnotili svůj postoj a místo oslavných projevů, vychvalujících kolik bylo v rámci třech českých evakuační letů zachráněno lidí, se i nadále pokoušeli vyvinout maximální úsilí vedoucí k záchraně těch, kteří tam ve zcela zjevném ohrožení života na pomoc ještě čekají a je jedno, zda měli co do činění s českou ambasádou, s AČR, s aliančními partnery či se stali pro Tálibán nepohodlnými díky své angažovanosti v předchozí afghánské vládě, pro své politické názory, pro své vzdělání, pro svou víru, pro svůj etnický původ či jen pro svou odlišnost!

Rádi a s hrdostí o sobě mluvíme jako o malé svobodné zemičce v srdci Evropy, zemi, která si v minulosti prožila podobná traumata, opuštěná a zrazená spojenci, ukrajovaná, okupovaná, vykrádaná a paralyzovaná pod cizí nadvládou! Rádi se hlásíme ke křesťanským hodnotám a demokratickým principům, na nichž je naše společnost postavena, ale nyní, když máme šanci toto prokázat jen tím, že přidáme pomocnou ruku k dílu, tam kde jsme sami působili a pomůžeme lidem ohroženým na životě, zavřeli jsme s oslavnými fanfárami evakuační most a snažíme si sami sobě namluvit, že je splněno a více, že už se udělat nedá, zatímco v Afghánistánu další zoufalí nevinní lidé umírají při čekání na naši nepřicházející pomoc z „nebe“!

Prosím, nedělejme to samé jiným, čím jsme si jako národ prošli v minulosti sami, nezavírejme oči a dokud je reálná šance někoho tam odsud zachránit, udělejme to a neopouštějme potřebné v nouzi, ať už znovuotevřením evakuačního mostu (jsem si jist, že každé vyslané letadlo dokážeme bezpečně zaplnit), případně jiným způsobem, kterým dokážeme evakuovat nejen maximum osob jakkoliv spojených s Českou republikou, ale i ostatní ohrožené, jak nám velí demokratické zásady i křesťanská morálka!

Domnívám se, že to možná ani tolik nedlužíme jim, ale spíše sami sobě, a přestože jsme stát rozlohou malý, tak tímto můžeme sobě i ostatním hrdě ukázat své velké srdce  a obrovskou lásku ke svobodě i to, že to pro nás nejsou už jen prázdná slova!

S  respektem k lidskému životu a s nadějí v to lepší v nás Radim Hlubuček v.r.