Drony pro hasiče - reakce: A kdo by s dronem při zásahu létal?
Náš nedávný článek z rubriky věnované UAV (unmanned aerial vehicles), alias dronům, vyvolal komentáře, za něž jsme skutečně rádi. Jde o to, že jsme představili požadavky amerických hasičů na dron, který by jim pomáhal s prohledáním hořících budov. A od jejich českých kolegů přišly výtky, že něco takového by si při zásahu dovolit nemohli.
Foto: Drony pro hasiče
„Když HZS dorazí na místo požáru (např. bytového prostoru), tak většinou v počtu 4+1 a občas další cisterna v počtu 2+1 nebo 1+1. Během chvilky všichni natáhnou vedení a okamžitě hasí (což je otázka se vším všudy 5-10 min.), během tohoto procesu pracují všichni. A nevím, zda-li by někdo měl čas ještě pracovat s dronem," napsal nám jeden z našich hasičů, který si nepřál být v článku jmenován. Využití dronu vidí jinde: „Na pátrání osob na ploše, při sesuvu půdy, ještě snad při požáru velkých hal, bude dron dobrý pomocník."
O tom, že monitoring místa mimořádné události z výšky je přínosný, tedy asi nepanují pochyby. Stejně jako o tom, že může být proveden v momentě, kdy se k tomu ruce hasiče-operátora uvolní. A že v něm obstojí víceméně standardní drony. Zaměřme se tedy na rozporovaný způsob užití, a to je průzkum uvnitř. Asi by skutečně bylo zdržením vysílat dron tam, kam se hasiči rychleji a relativně bezpečně dostanou fyzicky sami. Při průzkumu bojem zároveň hasí. Kdyby nejprve zahájili průzkum dronem, tak by nehasili.
Foto: Drony pro hasiče
Americké versus české reálie
Americké zadání vývojářské soutěže hasičských dronů odráží tamní zkušenosti. Jednak je valná část rodinných domů z dřevotřísky, takže hoří velice rychle. K požárům vyjíždí více hasičů, nedělají průzkum bojem, nýbrž nejprve průzkum (evakuaci zajišťují tzv. rescue squads) a pak teprve hasí. Určitě lze také říci – s ohledem na velké městské aglomerace – že častěji dochází k požárům výškových budov, kde je třeba prohledat patra nad/pod požárem. Díky kvalitnímu natlakovanému systému hydrantů na ulici i v domech se hasiči snadno napojí na tom patře, kde hoří. Z těchto a jistě i jiných důvodů dron využijí i uvnitř budov.
Počesku - požár dvacetipatrové budovy... Na místo KOPIS (Krajské Operační Středisko) vysílá jednotku HZS (nejspíše 1x cisterna 4+1, velkokapacitní cisterna 1+1, žebřík nebo plošinu 1+1). Dále na místo pošle např. 2 JSDH (Jednotka Sboru dobrovolných hasičů). HZS má na výjezd 2 minuty, JSDH 10 min. HZS na místo přijede po 7 minitách od vyhlášení. Během toho se zatím lidi od JSDH sbíhají na hasičárnu, zatímco HZS zjištuje situaci.
Foto: Drony pro hasiče
Natahuje vedení do 20. patra, hašení z žebříku či plošiny nejde, protože to tam nedošáhne/napojit se v patře nejde kvůli stavu tuzemské hydrantové sítě. Během toho vyjíždějí JSDH a po 18 minutách od vyhlášení přijíždí na místo 10 lidí, kteří pomáhají natáhnout vedení. Během toho všeho je určená skupinka, která zatím obchází spodní byty a vyzývá obyvatele k evakuaci. Některá skupina provádí hasební práce a další provádí evaukaci vrchních pater pomocí vyváděcích masek. Během těchto chvil není žádný člověk volný, aby ovládal drona (připomeňme, že na místě je 9 profesionálních a 10 dobrovolných hasičů). Velitel zásahu nemá ani čas komunikovat s KOPIS, natož se zabývat výstupy z drona.
Co s tím?
Samozřejmě nikdo neříká, aby čeští hasiči nechali vyvíjet drony, kvůli jejiž nasazení by museli vytvořit průzkumné a záchranné hlídky, na což rozhodně nejsou kapacity. Za zvážení by nicméně stálo, zda by každá stanice (alespoň na úrovni C1-C3, v obcích nad 40 000 obyvatel) nemohla mít k dispozici menší dron (komerčně vyráběný, cenově se pohybujeme do 30 000 Kč), schopný letu kolem 10 minut, vybavený kamerou. A sice právě pro případy, kdy se hodí a výrazně usnadní zhodnocení situace. Na krajích by pak mohly být k dispozici i drony velké (schopné operovat min. půl hodiny a nést např. profesionální termokameru).
Foto: Drony pro hasiče
Jinou a stále častěji skloňovanou variantou je pak vytvoření sítě pohotovostních výjezdových skupin – dva operátoři, dodávka, velký a záložní malý dron, související vybavení (obrazovky, kamery a termokamery, chemická čidla...). Dojezd podle vzdálenosti a kapacity – od desítek minut do cca 4 hodin. Tuto službu by mohla nabízet i soukromá firma (zvláště má-li již po republice pobočky s pracovníky drženými v pohotovosti – např. kvůli opravám poruch energie, telekomunikací, plynu apod.). IZS by jí pak platilo paušál plus výjezdy, podobně jako je financována soukromá letecká zdravotní služba. Typicky by skupina jezdila k událostem, u nichž čas už nehraje takovou roli – monitoring požářiště, statické narušení budov, rozmetání trosek aj.
