Historie a současnost péče o veterány v USA (díl 4): Války v Koreji a ve Vietnamu | OzbrojeneSlozky.cz

Po druhé světové válce se Spojené státy nadále soustředily na rozvoj služeb v péči o veterány. Dá se říci, že vstupovaly plně připraveny do války v Koreji. Situace po Vietnamu už byla horší, ale vezměme to postupně.

Rychle rostly především kapacity vojenských nemocnic, kterých bylo v roce 1946 již sedmadevadesát. Vznikaly také studijní programy a školy bojové medicíny. Přesto kapacity v prvních  poválečných letech nestačily. Pro zajímavost – celkový počet zaměstnanců Agentury pro veterány vystoupal k dvaadvaceti tisícům a veteránům bylo k dispozici 721 kontaktních kanceláří. Z tehdejšího ředitele agentury Bradlyho se záhy stal náčelník generálního štábu.

Po vstupu USA do války v Koreji roku 1950 byla dosavadní legislativa rozšířena i na nové veterány, což jim garantovalo po návratu ze služby pracovní uplatnění, resp. dávky v nezaměstnanosti, půjčky na bydlení a obecně celou škálu benefitů populárních mezi veterány druhé světové války. Ovšem ne zcela, protože třeba příspěvky na studium, které jejich předchůdci pobírali až čtyři roky, měli veteráni z Koreje k dispozici jen roky tři. Nový systém podpory jejich vzdělávání náklady nepokryl.

Psali jsme:Proč mají, proboha, čeští policisté pořád tak nízké platy?

Foto: Pro veterány korejské války se veteránské benefity poněkud zúžily (zdroj: WIKIPEDIA.ORG) 

Počet vojenských nemocnic se musel rozrůst na sto padesát, nějaký druh péče nyní potřebovalo denně přes sto dvacet tisíc veteránů, jak dosavadních, tak nových. Finanční kompenzace nebo dávky dostávalo každý měsíc dva a půl miliónu veteránů. Zatímco předchozí vývoj se nesl ve znamení slučování úřadů poskytujících veteránům služby, v roce 1953 došlo naopak k jejich rozdělení na odbory medicíny, benefitů a pojištění. Vláda také musela vytvořit speciální fondy pro výzkum – převážně chronických – zdravotních obtíží veteránů.

Od roku 1958 se vyplácení dávek v nezaměstnanosti rozšířilo, a to i na bývalé vojáky, kteří v bojovém nasazení nebyli. Následujícího roku došlo k reformě penzijního systému, který místo rovných plateb všem zavedl příspěvky odvozené od příjmu, kam se započítával například i plat manželek vojáků. Tento zákon, Veterans´ Pension Act, nicméně rozhodně neplatil retroaktivně a dával veteránům na výběr, zda je pro ně výhodnější nadále pobírat penze vypočtené podle předešlých norem nebo nového systému.

Přestože válka ve Vietnamu vyprodukovala přes šest miliónů veteránů, Kongres pro ně rozsah benefitů výrazně omezil. A to byl pochopitelně problém, protože v důsledku lepší zdravotní péče a schopnosti evakuovat raněné rychle za využití letecké techniky, přežilo více těch, kdo by v dřívějších válkách zemřeli ještě na bojišti. Tito přeživší si ale o to více odnášeli doživotní zmrzačení. Další problém spočíval v tom, že návrat z bojiště do civilního života probíhal během pár dnů. Veteráni utrpěli doslova kulturní šok, cítili se odtrženi a odmítáni ve vztahu k nebojujícím vrstevníkům.

Psali jsme:Nejde o to, zda jsou výsluhy spravedlivé, ale zda jsou funkční

Foto: Rychlá evakuace z bojiště snížila úmrtnost - avšak eskalovala počet zmrzačených
(zdroj: FLORIDAMEMORY.COM) 

Spojené státy ve stejné době čelily hospodářské recesi, takže mezi veterány rostl podíl nezaměstnaných. Vláda reagovala zavedením programů osvědčených v minulosti. Veteráni tak měli nárok na dotované studium – měsíc, později měsíc a půl studia, za každý měsíc služby. Zatímco tohoto systému využila polovina bojovníků v minulých válkách, u vietnamských navrátilců to bylo dokonce 80 %, v přepočtu pět a půl miliónu osob.

Novinkou bylo zapojení komerčních pojišťovatelů, kteří poskytovali krytí deset tisíc dolarů (v roce 1992 to bylo dvě stě tisíc dolarů). Pojištění krylo nejen nasazené vojáky, ale také studenty vojenských škol a kadety ve výcviku či rezervisty z Národní gardy. Další nově zavedený druh pojištění jistil schopnost splácet hypotéku do výše třiceti tisíc dolarů (v roce 1992 už devadesát tisíc). Od roku 1971 byly také vypláceny příspěvky na bezbariérové přestavby bytů a domů.

Jinou novinkou zavedenou již od roku 1967 bylo vyslání pracovníků veteránské agentury přímo do Vietnamu, aby mohli vojákům pomáhat s přípravou na ukončení služby už v jejím průběhu. Telefonické poradenství bylo z Vietnamu rovněž bezplatně dostupné. Plošně byly vojákům nejen na vietnamských bojištích rozesílány informační materiály poštou a dokonce opětovně těm, kteří nereagovali a do benefitních programů se napoprvé neregistrovali. Nakonec od roku 1980 byly pro hendikepované veterány zřízeny ještě speciální kurzy rekvalifikačního charakteru a také k nabytí schopností soběstačnosti a samostatného bydlení.

Specifikým následkem nasazení ve Vietnamu byly zdravotní problémy vyvolané rozprašovaným herbicidem Agent Orange. Od roku 1978 na ně byli veteráni testováni. Jako první byla zjištěna kožní choroba chloracne. Teprve počátkem 90. let byla objevena souvislost mezi expozicí chemikáliím a Hodgkinovou chorobou (nemoc lymfatických uzlin), porfýrií (metabolická nemoc, zvláště jater) a některými druhy rakoviny (orgánů dýchacích cest, ale rovněž prostaty). Od roku 1993 tak těmto veteránům začaly být vypláceny ještě speciální kompenzace.

Foto: Vietnamská válka přinesla veteránům nový problém - nemoci z použití chemikálií (zdroj: SOUTHERNSTUDIES.ORG) 

Vrozené vady (spina bifida) se mohly vyskytnou dokonce u dětí těchto veteránů, a tak se speciální lékařská péče vztahuje od roku 1997 i na ně (speciální dávky dostávalo v tomto ohledu v roce 2001 asi tisíc osob). Zmiňme ještě, že rovněž se zpožděním, a sice od konce 80. let, začaly být vypláceny speciální dávky vojákům, kteří byli vystaveni radiaci, a to jak v souvislosti se svržením jaderných bomb na Japonsko, tak především vojákům přítomným jaderným testům v následujících letech.   

Text vznikl překladem a krácením materiálu VA History in Brief dostupného v originálu zde.