Komentář: Německo překročilo svůj Rubikon a poskytne tanky Ukrajině
Německý kancléř Olaf Scholz dal zelenou darování tanků Leopard, a to jak Německem, tak dalšími zeměmi, které potřebují k takovému kroku licenci právě od německé vlády. Rozhodoval se pod obrovským tlakem – nemalá část jeho voličů sdílí obavy z nakročení k 3. světové válce, jiní horují za logickou a správnou pomoc Ukrajině, další míní, že platí obě teze současně. Poláci či Češi zhusta kritizují Scholze za liknavost, avšak neprávem.
Většina české populace se shodne na tom, že v únoru minulého roku Rusko napadlo Ukrajinu. Méně však sdílí jednotný výklad příčin konfliktu, a pokud už se shodne na příčinách, liší se dál v jejich interpretaci a zarámování. Množství pohledů, výkladů a názorů se line jako červená nit dalšími tématy, až lze říci, že v otázkách rozsahu a forem pomoci už je domácí veřejnost silně rozpolcená.
Totéž platí pro sousední Němce, jenže v jejich případě je tu ještě další faktor, dost možná silnější, a sice dědičné trauma z rozpoutání a vedení 2. světové války. Německý kancléř Olaf Scholz se bezesporu zdráhal poskytnout Ukrajině tanky právě proto, že je to od té doby poprvé, kdy Německo vyšle tanky proti ruskému národu. Přitom doktrína, která byla v Německu po generace vyučována, de facto říká, že je rádo, že v tomto celoplanetárním konfliktu neuspělo, že je vděčné Sovětskému Svazu, že spolu s ostatními spojenci zvítězil nad nacisty.
Bude to tak poprvé za 80 let, kdy budou německé tanky nasazeny v boji proti Rusku. Někdo může německé váhání či zdráhání se s pomocí Ukrajině vnímat jako zbabělost, někdo jiný jako snahu o neeskalaci, či dokonce deeskalaci, konfliktu. Ale berme v potaz, že Němci navíc řeší obrovské dilema, které nespočívá ani tak v dění na Donbasu, jako uvnitř nich samých.
Je to nakonec k zamyšlení i pro nás. Měli bychom otevřeně diskutovat, co chceme jako ČR a také člen NATO v tomto konfliktu dosáhnout, jaký by měl být výsledek této války, jak toho chceme dosáhnout a jakou cenu jsme za to ochotní zaplatit. Ovšem diskusi si zaslouží také to, jak vnímáme Německo, jeho roli v EU, potažmo v NATO. Geograficky sousedíme, kulturně jsme si blízcí, přesto jsou témata, kdy je pro nás nesmírně těžké vžít se do myšlení a pocitů toho druhého. Žijeme v zajímavých časech a ocitli jsme se v situaci, kde neexistují lehká řešení a snadná rozhodnutí, už vůbec ne univerzálně platná, sic pro sousedy.
