Proběhlo poslední rozloučení s armádním generálem v.v. Emilem Bočkem

 04. 04. 2023      kategorie: Novely zákonů, služba a kariéra    

Dne 25. března 2023 nás navždy opustil poslední československý válečný pilot Emil Boček, narozený 25. února 1923 v Tuřanech. Před měsícem mu ke 100. narozeninám gratuloval i britský král Karel III. Poslední rozloučení proběhlo 4. dubna v Brně.

Boček odešel z Protektorátu v 16 letech, aby se mohl připojit k československým vojákům bojujícím za obnovu své země. Prošel náročnou cestu přes Maďarsko, kde byl opakovaně zatčen, ale nakonec se mu podařilo dostat se do Francie, kde se přidal k československé zahraniční armádě.

Prošel výcvikem jako telefonista a byl odeslán na frontu. Jak vzpomínal, byli vybaveni obstarožními zbraněmi na jednu ránu a osmi náboji: „Když jsme odcházeli, šel jsem si pro náboje třikrát.“ Jeho zkušenosti s řízením ho při ústupu přivedly k roli řidiče náklaďáku, kterým odjížděli českoslovenští vojáci z tábora v Agde.

Po evakuaci do Británie se Emil Boček přihlásil k RAF, kde hledali mechaniky. Po absolvování příslušných kurzů byl jmenován mechanikem 1. třídy a pracoval na několika letištích, kde působily československé perutě. Nicméně touha po dobrodružství a nových zkušenostech ho nakonec přivedla k roli pilota u 310. československé stíhací perutě. Letecký výcvik absolvoval v Kanadě a od roku 1944 pilotoval Spitfire. „To byl kočár. Neskutečné letadlo, perfektní letadlo,“ vzpomínal na svůj stroj.

Emil Boček má na kontě 26 operačních letů, při nichž nalétal 73 hodin a 50 minut. Několikrát pohlédl smrti do tváře: „Najednou motor začal vynechávat, nakonec to zdechlo úplně, vrtule se protáčela a říkám: Nedá se svítit, musím z toho vyskočit. Řekl jsem, až přiletím do tisíce feetů (stop), tak do toho kopnu, ono mě to vyhodí a vyskočím. Když je ale listopad, tak se vám do vody nechce, tak jsem si řekl, že ještě chvilku. Byla to skutečně setina vteřiny, chytlo to a přistál jsem na mateřském letišti,“ vzpomínal.

Boček se po válce vrátil do Československa, kde nejprve musel opustit řady armády, posléze mu stát znárodnil jeho autoopravnu, stal se tedy zaměstnancem Mototechny. Těžce nesl ještě daleko horší úděl svých spolubojovníků, a když mohl, tak pomohl. O jeho životě a hrdinství vypráví dokumentární film Nezlomný z roku 2012.

Za své statečné činy během druhé světové války obdržel Emil Boček vysoká vyznamenání, včetně nejvyššího českého státního vyznamenání, Řádu Bílého lva, a nejvyššího britského vyznamenání, Řádu britského impéria.

Aktivní byl i v pozdním věku, v roce 2010 se coby předseda  „Výboru pro postavení pomníku prezidenta Beneše v Brně“ zasloužil právě o tento památník ve Veveří. Své bohaté životní zkušenosti pak předával dalším generacím, vystupoval na besedách a přednáškách a byl význačným představitelem komunity válečných veteránů.

„Musíme si uvědomit, že svoboda není nic samozřejmého. Musíme si ji každodenně zasloužit,“ řekl Boček v jednom z rozhovorů. Sbohem a čisté nebe, děkujeme vám za vaši službu a obětavost. Vaše dědictví nás bude inspirovat i do budoucna.

 Autor: Redakce