Zdravotní rizika spojená s migrací: Hrozí v Evropě epidemie?

 02. 10. 2015      kategorie: Politické vize, koncepce, strategie    

Riziko, že migranti z rozvojových zemí zavlečou do EU nebezpečné choroby, je přítomné, ovšem mluví se o něm málo. Zřejmě i proto, že ve zhroucených státech se přestaly vést statistiky. A tak mohou být obavy z některých nemocí stejně tak podceněné, jako přeceněné. Tento článek se pokusí problematiku představit a realisticky posoudit…

Hygienici nás v souvislosti s migrační krizí spíše uklidňují a mají k tomu dva argumenty. Zaprvé: Z hlediska výskytu nebezpečných chorob jsou větším rizikem příslušníci jiných států, než ze kterých přicházejí migranti. Třeba v Rusku a Číně, odkud k nám míří početné davy rekreantů, se mnohem hojněji vyskytuje resistentní tuberkulóza. Stejně tak na Ukrajině, odkud k nám přicházejí už léta dělníci. A šíří se snad u nás? (Šíří, akorát to není ještě kritické).

Druhý argument: Turisté se pohybují rychle – obvykle letecky – takže pokud by přenášeli nebezpečnou nákazu, může trvat ještě bezpříznaková inkubační doba. Kdežto migranti se sem trmácí dlouhé týdny až měsíce, takže nějaká ta ebola by je skolila ještě cestou. Jenže to třeba pro TBC neplatí. A pozor - u nás se už pět let proti tubeře neočkuje! Nu a Rus nebo Číňan s (mnohem pravděpodobněji diagnostikovanou) tuberkulózou zřejmě nebude holdovat turistice, kdežto imigrant přesouvající se za německými sociálními dávkami a ovšem i kvalitní zdravotní péčí, se na cestu vydá chrchlání navzdory (a i kvůli němu).

V původních zemích běženců je také výrazně vyšší výskyt žloutenky všech typů, záškrtu, černého kašle či meningokokové meningitidy (ta se vůbec nejvíce vyskytuje právě v oblastech, odkud proudí většina uprchlíků). A s výčtem chorob bychom asi mohli pokračovat, otázkou ovšem je, zda má smysl dívat se na dostupné světové statistiky. Problém spočívá v tom, že nikdo nemá přesná a aktuální data – ve zhroucených státech se zhroutily i systémy očkování, zdravotní péče, natož zdravotnických statistik (většina těch, které jsme dohledali, je nejvýše z roku 2011, proto nemá smysl je uvádět).

policisté roušky

Mají policisté roušky a rukavice jen náhodou? (zdroj: Novinky.cz) 

Další problém je, že migranti se mohou nakazit v jiných státech, kterými jen procházejí – prakticky všechny země na východ od ČR vykazují vyšší výskyt všech myslitelných chorob. Přičteme-li k tomu, v jakých podmínkách ti lidé pobývají v uprchlických táborech nebo provizoriích při čekání na převoz pašeráky, je třeba výskyt infekčních onemocnění odhadovat spíše podle klasických bezdomovců v daných krajinách (ten jsme nezkoumali, nicméně podle statistik pražských bezdomovců je prokazatelný výrazně vyšší výskyt respiračních onemocnění, včetně TBC, a kožních onemocnění, včetně svrabu).

Ony podmínky, v nichž se nějakou dobu migranti nutně zdržují, je třeba skutečně akcentovat. Nelze si odpustit vzpomínku na epidemie v koncentračních táborech. Jednalo se zejména o tyfus. Třeba do Terezína se přemístili první zdravotníci již 4. května, záhy musel být hermeticky uzavřen a vězni jej opouštěli až od 30. května. Vztaženo k dnešní situaci, hromadění uprchlíků například u Eurotunelu, kde vznikl improvizovaný tábor bez hygienického zázemí, je donebevolající. A vzhledem k chabým hygienickým zvyklostem těchto osob nelze šíření fekálně přenosných chorob vyloučit ani ve formálních detenčních zařízeních.

Co by nemělo uniknout pozornosti, je také hrozící nákaza volně žijících zvířat – z odpadů, které migranti při svém putování produkují (a že po nich nepořádek zůstává). Rizikové jsou jak jejich fekálie, tak třeba zbytky donesených potravin. Ne nadarmo platí v tomto ohledu v celé EU velice přísné standardy, ovšem na potraviny, které se zde produkují nebo oficiálně dovážejí. Kdo ale kontroluje donášku? A spoléhat, že vše ze zemí s nižším standardem hygieny běženci už cestou snědli? K jistotě to má daleko.

Nakonec si řekněme něco o tom, jak jsou zdravotně prověřeni migranti, kteří se ocitnou na našem území. Tak předně, ti Evropou putující bez zadržení až do vytoužené cílové země (Německo, Francie, Británie, Švédsko) žádným zdravotním vyšetřením logicky neprocházejí. Ti, které se zde podrží zadržet, jsou do 72 hodin podrobeni rentgenu srdce a plic, bakteriologickému vyšetření stolice a vyšetření na pohlavní choroby. Lékař může nařídit i další testy. Takové vyšetření stojí daňové poplatníky asi 6000 Kč.

Co je horší - očkováni jsou jen ti, kdo požádají o azyl a jsou umístěni v tzv. pobytovém zařízení. To proto, že jej mohou volně opouštět. Naopak ti, kdo jsou zadrženi jako ilegálové a pobývají v detenčním zařízení, dosud očkováni nejsou. Problém je, že když jsou po několika týdnech propuštěni s příkazem k opuštění republiky a několika stovkami korun na jízdenku, tak se tudy potulují tak dlouho, než se jim podaří nelegálně překročit hranice do Německa, nebo než jsou opětovně zadrženi. Mezitím mohou přespávat třeba s bezdomovci či se potkávat s krajany. Vláda snad chystá systém, jak je také proočkovat. Levné to rozhodně nebude.

Co říci závěrem?

  • Kdokoli veřejně vykřikuje, že migranti jsou zdravotně silně rizikoví / naopak nijak nezvyšují zdravotní riziko, tak vychází jen ze svých dojmů. Víme jen pramálo o aktuálním výskytu jednotlivých chorob ve zhroucených zemích, odkud většina těch lidí přichází, a těžko budeme vytvářet pravděpodobnosti, čím se nakazí během svého putování. Lze na to usuzovat jen z hlediska starších zdravotních statistik zemí původu, současně aktuálních statistik některých zemí, jimiž prošli – avšak často nevíme, kudy přesně šli, natož jak dlouho a v jakých hygienických podmínkách se tam zdrželi. Lze pouze konstatovat, že pocházejí ze zemí a zřejmě prošli zeměmi, které jsou na tom méně či více hůře než průměrné země EU. 
  • Není pochyb o tom, že do Schengenského prostoru se dostávají i zcela legálně – za obchodem, prací, turistikou – v masovém množství občané všech možných států, v nichž je výskyt řady nemocí (včetně u nás dříve vymýcených) v porovnání s EU vysoký. V tomto směru by stálo za širokou veřejnou diskusi zvážit, zda je rozumné omezovat rozsah či zavádět volitelnost tradičně povinných očkování. Například výskyt TBC, obrny, černého kašle apod. se v posledních letech zvyšuje. Ve prospěch obnovení plošného očkování proti vybraným nemocem hovoří jak zvýšený příliv turistů z rizikových oblastí, tak příliv migrantů, což by mohlo platit i na „alternativní“ rodiče, kteří v posledních letech odmítají nechat děti očkovat. 
  • Migranty je nutné nejen zdravotně vyšetřit, ale i proočkovat. Pakliže se to ilegálů netýká, není možné je ze země vyhostit tím způsobem, že jsou z detenčního zařízení vypuštěni na nejbližším nádraží, aby se odporoučeli sami. Musí být z území státu vyvezeni za karanténních podmínek. Úplně nejlepší by ovšem bylo, kdyby se mezi našimi občany nemohli vůbec pohybovat, totiž kdyby se vůbec nedostali přes naše hranice, ještě lépe přes vnější hranice Schengenského prostoru. Pakliže se v EU těšíme volnému pohybu euro-občanů, tak je irelevantní, zda nějaká epidemie vypukne v Maďarsku, Rakousku či jinde. 
  • Dnešní pasy obsahují biometrické údaje. A všichni to zkousli. Proč není součástí pasu i očkovací průkaz? Pokud chcete se svým psem či kočkou vycestovat do jiného státu EU, tak pro ně musíte mít pas, což není nic jiného, než právě očkovací průkaz, akorát ne žlutý, ale v modrém přebalu s hvězdičkami. Ostatně, všem Čechům cestujícím do Afriky či Asie se důrazně doporučuje celá řada očkování (obvykle je podstoupí, ač si je draze zaplatí). Už tím je vyjádřeno, jak riziková většina zemí světa je. My do nich jezdíme tedy proočkovaní, oni k nám mohou jezdit bez očkování nejen na globální choroby, ale i na ty své „regionální“?

 Autor: Redakce