O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Armáda horko těžko rekrutuje posily, kvalitní a kvalifikované zájemce však odmítá.

 17. 10. 2017      0 komentářů

Při dřívějších stop-stavech a reorganizacích se těm, kdo dostali od AČR košem, dostávalo doporučení, ať vydrží a přihlásí se do služby, až se opět rozproudí nábor. A stovky srdcařů, sic by se právem cítili zhrzeni a zrazeni, to také udělalo a dělá. Jenže ouha, zrovna o ně zájem není. V duchu Stropnického politiky „nenechat dosáhnout na výsluhu“. Je to problém už rok a půl, ale pojďme jej novými poznatky zjitřit…  

Typický případ

Je to už dvacátý dopis, jako přes kopírák, který za poslední půl rok přistál v poště pro Spolek VLČÍ MÁKY, nebo třicátý příběh z těch, které propluly v diskusi na vojenském pochodu či na facebooku? Prostě použijme třeba tento, protože ilustruje všechny:

„Dne 2.10.2017 jsem navštívil Rekrutační středisko Pardubice s žádostí o povolání do služebního poměru vojáka z povolání. Tuto žádost zde odmítli přijmout. Se slovy, že pro mou osobu nemá AČR vhodné služební zařazení. Táži se Vás, jak je možné, že pro občana ČR, který je zdravotnický záchranář, má 11 let praxe na ZZS, 8 let praxe u výsadkového 43. praporu, řidičský průkaz skupiny C (taktéž profesní průkaz řidiče), potápěčskou licenci, zbrojní průkaz, je certifikovaným instruktorem CLS, je trestně bezúhonný a LV má se zdravotní klasifikací „A“ schopen jako výsadkář, nemá AČR vhodné služební zařazení, ať už na pozici zdravotnického záchranáře, řidiče sběrače raněných či řidiče skupiny C atd. Dále mi bylo řečeno, že i kdybych bych měl zájem o jakoukoliv pozici v AČR, bude mi odpovězeno stejnou větou: AČR pro vás nemá vhodné služební zařazení. Jak je možné, že AČR vědomě porušuje zákon 221/1999 Sb.? Jelikož z mého pohledu je toto cílená DISKRIMINACE!“

Není pochyb o tom, že autor tohoto dopisu disponuje vynikající a potřebnou kvalifikací. AČR by ušetřila nemalé prostředky daňových poplatníků, protože dostat na takovou kvalifikaci nováčka, by jen v nákladech potřebných kurzů (nikoli v platu, který bere, zatímco ještě kvalifikaci ani nemá) stálo stovky tisíc korun.

Namítnout lze, že pokud dotyčný byl 11 lez na ZZS a 8 let v AČR, je mu asi (věk neuvedl) 38 let. Pro srovnání, průměrný věk vojáka před šesti lety (novější údaje jsme bohužel nenalezli) byl 37 let. A průměrný věk zájemce o službu v AČR je podle údajů z loňského roku 27 let. Takže asi není na místě tvrdit, že dotyčný je starý. (Zamyšlení nad tím, do jakého věku má a může dnešní voják sloužit, jsme vydali už dříve, např. zde.)

Pokud má armáda stále na mnoha útvarech podstav, pokud má být průběžně (nikoli až si vychová dnešní, beztak sedmadvacetileté „mladíky“) bojeschopná, tak si dnes prostě nemůže dovolit vybírat podle věku. Možná ale autor citovaného dopisu nenarážel ani tak na prostou věkovou diskriminaci, nýbrž na záměrnou diskriminaci těch, kdo již v armádě dříve sloužili…

Co tím ministerstvo obrany sleduje?

Když do vyhledávacího okénka na www.ozbrojeneslozky.cz zadáte heslo Výsluhy, vyběhne vám několik článků, z nichž ten z 12. května 2016 rozpoutal následnou veřejnou a mediální debatu, ba i interpelace poslanců (Seďa, Černochová) na ministra obrany Stropnického a reakce ombudsmanky Šabatové k jevu, který nazýváme NEPRODLUŽOVÁNÍ ZÁVAZKŮ VOJÁKŮM PŘED VÝSLUHOU.

Vzdor všeobecné nevoli a kritice, obavám a znechucení tisíců vojáků, tento jev trvá dosud.

Naposledy jej Ministerstvo obrany ČR vysvětlilo tím, že potřebuje řadami profesionální armády prohnat co nejvíce občanů, sic v kratších intervalech služby, aby tím posílilo obranyschopnost našeho obyvatelstva. Logiku by to mělo, ale pak by asi měla být taková zásadní změna „strategie“ řádně prodiskutována, zanesena v nějaké minimálně vládou schválené a veřejně dostupné koncepci, protože nutně nese i řadu negativ a rizik:

1) Snížení schopností profesionální části AČR, oproti zamýšlenému nárůstu počtů povinných záloh (= bývalí vojáci),

2) sociální a ekonomickou deprivaci odejitých profesionálů,

3) podkopání kompetencí a autorit velitelů (ti mnohdy píší na MO dopisy, že toho či onoho vojáka navrhují na kariérní růst a prodloužení závazku, ale úředníci z Dejvic je ignorují).

V neposlední řadě, na té nejnižší úrovni by pak tento „nový přístup“ měl být upřímně sdělován zájemcům o vstup do AČR, což se na rekrutačních střediscích dosud neděje, tam se lapaným ptáčkům zas a znovu zpívají písně o jistotách služby…

Vysvětlení je stále totéž: Šetřit na výsluhách

Už s ohledem na to, jak se zas a znovu Stropnický, potažmo šéf resortní personalistiky Vančura, za poslední rok a půl vykrucovali, než vůbec dospěli k argumentaci „prohnat profesionální službou v AČR co nejvíce občanů“, platná je s vysokou pravděpodobností (hraničící s jistotou) původní hypotéza o NEPRODLUŽOVÁNÍ ZÁVAZKŮ KVŮLI VÝSLUHÁM.

Ve struktuře výdajů na obranu má existovat jistý poměr mezi výdaji na platy, nákup techniky, údržbu budov atd. Naše armáda má za léta jejího podfinancování (to jsou součty těch nedodržených výdajů na obranu ve výši 2 % HDP – kdy se patláme kolem 1 % přes deset let) obrovský (několik set miliard korun) vnitřní dluh (zejména na technice). I proto, že bývala mnohem větší (a také roste průměrný věk dožití), vyplácí vojenská správa (úřad) sociálního zabezpečení výsluhy velkému počtu osob (je to podobný problém jako se starobními důchody obecně).

Protože dosavadní vláda nebyla vzdor svému programu schopna vojsku peníze dát, nota bene do „správných přihrádek“ (takže Stropnický miliardy na techniku ostudně nevyčerpal a vracel do státního rozpočtu, kdežto s ostatními penězi sotva vyšel), bylo už bezodkladné řešit deficit na straně právě mandatorních výdajů. Ale jak, když se musel začít zvyšovat počet vojáků? Nu ubrat šlo kupříkladu právě na tom, že se zbrzdí výdaje na ty, kdo už dosloužili, resp. teprve doslouží.

Pakliže jsou z AČR vypoklonkování vojáci „včas“, pár let před výsluhou, tak se tím ušetří. Je pak logické, že přestože je armáda objektivně potřebuje, tak se jich nejen zbavila, ale také je nebude nabírat zpět, aby se – nedej bože – k té výsluze dosloužili. A protože už nejde o naivní nováčky, tak jim pak na rekrutačním středisku natvrdo, bez zájmu o jejich praxi nebo zjištění zdravotního stavu, tentokráte upřímně řeknou, že nemají šanci. Není lepšího důkazu.

Diskriminace? Jistě. Humus? Jistě. Zahrávání si s bezpečností státu? Jistě. Svého druhu vlastizrada. Ani ti sebelepší právníci s tím neumějí ovšem bojovat, na to jsou zákony (resp. jejich Stropnického novely) napsané příliš chytře, leda by si -  a to každému tímto doporučujeme – uchazeč pořídil skrytou nahrávku (ze zákona může), na které diskriminační argumenty budou zjevné.

Je třeba otevřít diskusi o smyslu a konstrukci výsluh

Tohle je krajně nepopulární téma pro každého, kdo už výsluhu bere (a zažil její několikaleté, v zásadě ilegální a krajně nemorální, Kalouskovo zdanění), jakož i pro toho, kdo má podepsán závazek tak, že ve výsluhu v jeho intervalu ještě věří. Ale jde o všechny ty ostatní! Totiž, konstrukce výsluh, speciálně tedy těch pro vojáky, je dávno přežitá. Bude třeba ji změnit, lépe dříve, než až to bude hořet natolik, že vznikne další paskvil.

Pokud – a to asi jen tak nebude zvráceno – se profesionální služba v AČR transformuje ve střednědobou, tzn. 6 – 12 let, tak se výsluhy řadových vojáků přestanou vlastně úplně týkat. Už dnes ti, kdo odslouží potřebných 15 let, obdrží výsluhu pár tisíc korun, kdežto z ní tyjí hlavně kariérní důstojníci, kteří mnohdy po pětadvaceti letech ve funkci ještě dosluhují jako občanští zaměstnanci, spojí si výsluhu přes dvacet tisíc s platem přes třicet čistého. Je to častý jev, ale nemá smysl obracet hněv na ně. Spíše upřít pozornost k těm, kdo na druhém konci spektra dali armádě mládí, rodinu, zdraví, dávno jim utekl původní vystudovaný obor, kteří se s předstihem pár měsíců dozvídají, že je armáda už nebude potřebovat a není jim nic dlužna.

V tom případě se výsluhy musí nějak transformovat – třeba na testovanou dočasnou sociální dávku, protože není fér a nikdo si nepřejeme, aby ti, kdo za naši vlast a zájmy našeho státu (a rozhodnutí vlád, které jsme si většinově, žel, zvolili) nasazovali životy, končili na pracovních úřadech, v exekucích, pod mostem. A že s tím ve Spolku VLČÍ MÁKY máme stále více zkušeností - když jsme před lety zahajovali činnost, nenapadlo nás, že postup státu bude tak zlovolný, až se právě tohle stane naší doménou.

Ale nepůjde jen o výsluhy, jde vůbec o navazující systém. Například by dávalo smysl (a také to neříkáme poprvé), aby třeba z tzv. FKSP (Fond kulturních a sociálních potřeb) ministerstvo obrany nepřispívalo vojákům ani tak na fitko a rekreaci, jakož spíše na k tomu zřízený systém pojištění a spoření. Však by stačilo podívat se na programy americké Veterans Agency (U.S. Department of Veterans Affairs) – hlavně nevymýšlet specifickou českou cestu – smysluplné by bylo (po všech těch průšvizích s vdovami bez koruny) vojáky kvalitně a plošně úrazově/životně pojistit, k tomu jim se slušným úrokem spořit, kdy jim ty úspory budou k dispozici, až tedy armáda řekne své sbohem.

To už je ale na jiný článek, který pro vás připravíme.

neprodlužování závazků před výsluhou

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN