O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Historie a současnost péče o veterány v USA (díl 5): Poslední dvě dekády 20. století

 14. 11. 2014      0 komentářů

Od roku 1976 začalo v přístupu k veteránům docházet ve Spojených státech k obratu. Ten spočíval především v tom, že je třeba benefity orientovat na ty, kdo se dobrovolně hlásí do služby v době míru (samozřejmě s rizikem bojového nasazení), namísto na vysloužilé veterány z předešlých válek. Ovšem s tím, že vojáci ve službě si sami dopředu spoří na dobu, kdy armádu opustí.

Tak například vojáci mohli odvádět příspěvky do fondu na vzdělávání, k nimž současně přispíval i stát. O takový program ale nebyl přílišný zájem. Jiným pokusem o reformu v 70. letech bylo přenesení péče o vojenské hřbitovy na jednotlivé státy nebo zapojení soukromých hřbitovů. V druhém případě ale příspěvek na pohřeb putoval jen veteránům, kteří byli nositeli Medaile cti, což se také nesetkalo s pozitivní odezvou pozůstalých.

Pokusy o racionalizaci, nebo upřímně úspornost, systému, byly dány mimo jiné tím, že v dané době zestárli do důchodového věku veteráni druhé světové války. Náklady na starobní penze závratně vyskočily z osmdesáti miliónů v roce 1960 na jeden a čtvrt miliardyv roce 1978. Kongres proto v témže roce zavedl horní hranici, kterou vypočítával z příjmu celé domácnosti. Důsledkem pochopitelně bylo, že řada druhoválečných veteránů neměla na penzi vůbec nárok.

Šetřilo se také na regionálních veteránských kontaktních centrech, která byla primárně určena jen vietnamským veteránům. V roce 1991 se jejich působnost rozšířila na nové veterány konfliktů v Perském zálivu, Panamě, Grenadě, Libanonu a Somálsku. A až v roce 1996 začaly dvě stovky těchto center sloužit všem veteránům, tedy i těm druhoválečným a korejským. Na druhé straně byly reflektovány i potřeby starších veteránů, takže už v roce 1975 začala americká vláda financovat geriatrický výzkum.

Foto: Veteráni konce tisíciletí se rekrutovali z operací v Iráku-Panamě-Somálsku atd. (zdroj: MILITARYPHOTOS.NET)
Foto: Veteráni konce tisíciletí se rekrutovali z operací v Iráku-Panamě-Somálsku atd.
(zdroj: MILITARYPHOTOS.NET) 

Zpět ale k šetření a restrikcím. V roce 1986 Kongres uzákonil, že přístup k bezplatné lékařské péči bude pro veterány testován jejich příjmy. S výjimkou několika preferovaných skupin si tedy drtivá většina veteránů musela začít za lékařské ošetření připlácet. V téže době byly nicméně vyčleněny větší prostředky z rozpočtu pro péči o veterány s mentálním onemocněním a také s AIDS.

Pokud se vrátíme ke vzdělávání, nově měli vysloužilí vojáci nárok na příspěvek tří set dolarů měsíčně po dobu tří let následného studia, ale jen pokud odsloužili tři roky (resp. dva roky a čtyři roky v zálohách nebo šest let v zálohách) a současně si první rok nechali z výplaty strhávat sto dolarů měsíčně.

Roku 1983 vstoupil v platnost zákon Emergency Veterans´ Job Training Act, který měl pomoci nezaměstnaným veteránům korejské a vietnamské války. Vláda přispívala zaměstnavatelům polovinou nákladů na mzdu zaučujícího se veterána, maximálně souhrnnou částkou deset tisíc dolarů. A to po dobu devíti, u hendikepovaných patnácti, měsíců. Současně ale vláda hledala, kde šetřit, takže například v roce 1990 uzákonila, že plný invalidní důchod obdrží jen ti, kdo jsou v důsledku služby po celý následující život zcela nezaměstnatelní.

Pozornost se logicky zaměřila i na vlastní hospodaření Veterans Administration, tedy úřadu obhospodařujícího veškeré programy a benefity pro veterány. Ten svůj nemalý rozpočet a desítky tisíc zaměstnanců hájil faktem, že celá třetina dospělé americké populace měla v té době nárok na nějaký druh veteránských dávek. Prezident Reagan přesto roku 1988 rozhodl, že do budoucna bude tento úřad Odborem pro záležitosti veteránů (Department of Veterans Affairs) jako součást jeho kabinetu. Nadále tak úřad měl tři složky: pro zdravotnictví a výzkum, benefity a správu národních hřbitovů.

Starost americké veřejnosti o veterány nabudily až válečné operace Pouštní štít a Pouštní bouře. Perský záliv vyprodukoval nových sedm set tisíc válečných veteránů, z toho mimochodem 13 % žen. Všem bylo nutné zpřístupnit veteránské benefity, což Kongres uzákonil roku 1991. Jednalo se o penze, zdravotní péči, vzdělávací programy, půjčky na bydlení a podporu v nezaměstnanosti. A rovněž psychologickou podporu uskutečňovanou ve veteránských centrech. Životní pojištění je krylo na sto tisíc dolarů, ovšem stát sám vyplácel pozůstalým padlých vojáků „jen“ šest tisíc dolarů.

Foto: Nový problém veteránů Pouštní bouře - syndrom války v zálivu (zdroj: DALLASOBSERVER.COM)
Foto: Nový problém veteránů Pouštní bouře - syndrom války v zálivu (zdroj: DALLASOBSERVER.COM) 

Veteráni si záhy začali stěžovat na dosud neznámé zdravotní obtíže – únavu, vyrážku, bolest hlavy, svalů a kloubů, výpadky paměti a problém se soustředením, dýchavičnost, nespavost, zažívací problémy a bolesti hrudníku = Syndrom války v Perském zálivu. Zkoumány začaly být vlivy zapálených ropných vrtů, jakož i očkování, které vojáci před nasazením podstupovali, a další faktory. Aniž by byl znám zdroj popsaných obtíží, od roku 1993 začaly být poskytovány speciální zdravotní služby veteránům, kteří mohli být vystaveni chemickým vlivům. O rok později následovaly finanční kompenzace.

Od roku 1992 byly uzákoněny speciální programy pro ženy. Již první světovou válkou, zvláště ve zdravotní službě, jich prošlo pětadvacet tisíc. Druhou světovou válkou už přes tři sta tisíc (2 %), až po výše uvedených 13 % v Zálivu. Přístup k benefitům měly vždy, ale od roku 1994 vznikla speciální veteránská centra pro ženy, aby garantovala, že se jim dostane genderově specifických služeb a péče. Následně vznikala také specializovaná zdravotní centra. Ve stejné době byla ustanovována veteránská centra pro další minority.

Mezi dalšími změnami 90. let lze jmenovat například zpřístupnění půjček na bydlení také pro rezervisty, pakliže odslouží šest let. A dále reorganizaci zdravotnických zařízení spočívající v jejich decentralizaci a zejména opětovném zpřístupnění základní péče všem veteránům. Od roku 1998 mají všichni, kteří se zranili či onemocněli v důsledku služby, nárok na domácí ošetřovatelku po dobu dvou let. Životní pojištění se nově vztahuje na rodinné příslušníky vojáků.

Foto: Na syndrom v zálivu i další lékařské výzvy se vynakládají nemalé prostředky (zdroj: MEDICINE.EMORY.EDU)
Foto: Na syndrom v zálivu i další lékařské výzvy se vynakládají nemalé prostředky
(zdroj: MEDICINE.EMORY.EDU) 

Ve zdravotní péči narostl počet spinálních jednotek, rehabilitačních center pro zrakově postižené, ambulancí pro veterány s psychickými problémy. Od roku 2005 bylo k dispozici 157 nemocnic a 850 klinik. Rozpočet veteránského úřadu se z roku 1930 - osmi set tisíc dolarů pro čtyři a půl miliónu veteránů – dostal na třiašedesát miliard a pětadvacet miliónů veteránů v roce 2005. O současné péči si ale řekneme více příště...

Text vznikl překladem a krácením materiálu VA History in Brief dostupného v originálu zde.

Foto: Veteráni konce tisíciletí se rekrutovali z operací v Iráku-Panamě-Somálsku atd. (zdroj: MILITARYPHOTOS.NET)
Foto: Nový problém veteránů Pouštní bouře - syndrom války v zálivu (zdroj: DALLASOBSERVER.COM)
Foto: Na syndrom v zálivu i další lékařské výzvy se vynakládají nemalé prostředky (zdroj: MEDICINE.EMORY.EDU)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN