O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Prázdninové tipy: Dělostřelecká tvrz Hůrka

 17. 07. 2018      0 komentářů

Před pár dny jsem na internetu zaznamenal informaci, že na dělostřelecké tvrzi Hůrka, která je součástí prvorepublikového pohraničního opevnění, se děje něco zajímavého. Při vyklízení jednoho z jejích pěchotních srubů došlo k nálezu masivního kusu ocelolitinového zbytku podkladového prstence pancéřového zvonu, jenž byl jeřábem vyzvednut a převezen před vchodový objekt tvrze, kde je k shlédnutí.

S tím byla i spojena mimořádná prohlídka objektu a já jako milovník historie, a tím pádem i prvorepublikového pohraničního opevnění, jsem si to prostě nemohl nechat ujít. Ráno jsem vyrazil o něco dříve a stavil jsem se na oběd v "Hostinci u mostu", který leží na břehu vodní nádrže Pastviny – dal jsem si grilovanou krkovičku s opečenou slaninou a skvěle jsem si pošmáknul, takže mohu tuto restauraci jen doporučit. Po dobrém jídle jsem pokračoval v cestě a na tvrz dorazil tak akorát – zajistil jsem si vstupné, došel si na WC – v podzemí totiž nebude možnost, navlékl jsem si dlouhé kalhoty a mikinu, protože dole bude zima. Před vchodem už se hromadí malá skupinka návštěvníků. Průvodce nám odtrhává vstupenky a začínáme…

Procházíme masivními mřížovými vraty a dalšími velkými vraty, které ovšem nejsou původní, ty se zavíraly protizávažím a vážily kolem osmi tun, bohužel se ale nedochovaly. Při projití těmito vraty člověk zažil šok, venku 27°C a po pár krocích vlezlý chlad – teplota kolem 10°C. Začíná výklad, stojíme u velikých informačních tabulí, na jedné je vyobrazena naše 1. Československá republika, vybavuji si jedno heslo našich vojáků, jenž sloužili na opevnění: "Od Jasiny do Aše, republika je naše", v tom ale člověka polije ještě větší chlad, když vidí naši vlast z veliké části obklopenou vlajkou nacistické třetí říše a dalšími nepřátelsky orientovanými státy. Na úvod nám průvodce vysvětluje tíživou politickou situaci, stejně tak jako pro obranu nevýhodný protáhlý tvar naší vlasti. Postupně se dostáváme k našemu pohraničnímu opevnění, které je zde zobrazeno také, jak lehké opevnění, tak i to těžké, v němž se právě nacházíme.

hůrka střílny

Jsme ve vstupním objektu K-Bg-S12a "U Rybníčku" – tento objekt sloužil ke vstupu a zásobování dělostřelecké tvrze Hůrka materiálem, vchod byl chráněn střílnou pro lehký kulomet a pevnostní protitankový kanón, jenž měl postřelovat silnici vedoucí do vnitrozemí. Tyto kanóny ráže 4,7cm patřily mezi nejlepší na světě a dokázaly zničit jakýkoli tank, jímž naši nepřátelé v tu dobu disponovali. Na stropnici objektu jsou pancéřové zvony pro lehký kulomet, proti mřížovým vratům a prvním pancéřovým dveřím se uvnitř nacházela další střílna, v lomené chodbě jsou další dvoukřídlá pancéřová vrata rovněž se střílnou, tento uzavřený prostor sloužil i jako dekontaminační místo při použití chemických zbraní na povrchu, dále se zde nacházel prostor překladiště a svážnice, kde se materiál z nákladních vozů překládal na vozíky úzkorozchodné železnice.

Poté již sestupujeme svážnicí do hlavní galerie (zde by byla přepážka s pancéřovými dveřmi se střílnou) a dále se nacházejí dvě boční chodby 11 m dlouhé vedoucí souběžně s hlavní galerií zpět ke svážnici. Na jejich konci se nachází minová komora – v případě, že by nepřítel prorazil vstup a dostal se na svážnici, byly by tyto komory odpáleny trhavinou a vzniklý zával by nepřítele jistě na dlouhou dobu zdržel, zatímco tvrz by mohla bojovat dál. Dále se dostáváme k filtrovně, kam byl přiváděn vzduch z venčí a ve filtrech čištěn od prachu a dalších nečistot včetně bojových plynů. Následuje strojovna s agregátem a sklad pohonných a mazacích látek, stejně jako chladící vody.

hůrka věci

Pak už vidíme ohromné podzemní sály s kapacitou poloviny dotované dělostřelecké munice 6003 ran pro ráži 10 cm – tato munice sem nikdy dovezena nebyla, protože nebyly osazeny příslušné zbraně. Dále menší skladiště většiny munice pro protitankové kanony 4,7 cm se zásobou 16288 kusů a sklad pěchotní munice ráže 7.92 pro kulomety, kde mělo být 2 156 400 nábojů, dále sklad ručních granátů, světlic, a laborační místnost dělostřelecké munice a dílna zbrojíře.

Cestou míjíme několik kabelových šachet, které zajišťovaly telefonické spojení tvrze, bylo jich několik pro případ, že by těžká dělostřelecká palba nepřítele některé linky přerušila. Nyní přicházíme ke kasárenským sálům, je zde nádrž na vodu s objemem 40 m3. Zde byla kotelna a sklad paliva, ošetřovna, nouzový východ z tvrze, fungoval zde tzv. systém teplé postele, na jednu postel připadali až 3 vojáci, kteří se v ní střídali, osádku tvořilo něco přes 400 mužů a půl rota pěchoty určené pro boj na povrchu tvrze. Dále kasárna poddůstojníku a důstojníků.

V jednom ze sálů byla expozice připomínající naše vojáky, jenž seskakovali do protektorátu, aby se zapojili do boje proti okupantům, byly zde informace o všech provedených výsadcích včetně úkolů a členů oněch paraskupin. Operace Anthropoid – útok na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, velmi silný příběh 7 parašutistů, bránících se v jednom pražském kostele a hlavně jejich slova: "Jsme Češi a nikdy se nevzdáme, nikdy!". Dále výsadky Silver A i B, Bioscop, Barium, Tin a mnoho dalších, dále paraskupina Tungsten, jejíž příběh se do mne vryl ještě hlouběji – na její počest v dnešní době pořádá 43. výsadkový prapor v Chrudimi vzpomínkový pochod na 70 km, který jsem již dvakrát absolvoval. Tato expozice je opravdu silným zážitkem, když uvážíme, že zhruba ze sta vysazených výsadkářů se konce války dožila zhruba polovina.

hůrka výsadky

Pokračujeme dále do výhybny, kde se míjely nákladní vozíky železnice, nechybí zde rovněž dílna na jejich opravu. Procházíme kolem odbočky pod dělostřelecký srub K-Bg-S11 "Na Svahu". Dole se nachází místnost řízení dělostřelecké palby a sklad munice, v samotném srubu měly být v kasematech umístěny 10 cm houfnice, dále kulomety na jejich ochranu a pancéřové zvony, my však míříme jiným směrem. Dostáváme se pod objekt K-Bg-S12 "Na Kótě", kde je rovněž místnost řízení palby a sklad munice, tam měla být vůbec nejtěžší zbraň našeho opevnění – otočná výsuvná dělostřelecká věž pro dvojici 10 cm houfnic s dostřelem až 12 km schopné tak pokrýt plochu cca o 450 km2, celá věž s příslušenstvím měla vážit okolo 450 tun a mela být montována na místě, bohužel se ji nepodařilo včas dokončit.

Jdeme dál chodbou a dostáváme se k asi 50 m vysoké schodišťové šachtě vedoucí až do objektu K-Bg-S10 " U Boží muky" – po spoustě schodů se dostáváme na spodní týlové patro, kde jsou sklady, kasárna osádky, vlastní filtrovna a další místnosti. Následuje patro bojové, kde se nacházely dva zvony pro lehký kulomet a tam měla být také otočná výsuvná kulometná věž, která po změně projektu měla být jen otočná. Nacházejí se zde dvě střelecké místnosti, jejichž výzbroj tvořilo dvojče těžkých kulometů, nebo protitankový kanón, bohužel pancéřové zvony jako na mnoha místech chybějí. Dále je zde také nouzový východ, resp. mohl sloužit i jako nástupový východ pro onu půl rotu pěchoty, vedoucí do diamantového příkopu chráněný lehkým kulometem a střílnou ve dveřích. Zde rovněž máme výklad od průvodce, co všechno se zde nacházelo a co vše se při vyklízení našlo – kupříkladu kotvy spojující zvon s jeho podkladovým prstencem a ohromný kus onoho prstence.

Bohužel zde také naše prohlídka končí. Sestupujeme po schodech dolů a vydáváme se zpět hlavní galerií, svážnicí ven na povrch – dostáváme pořádnou ránu, protože v největší hloubce 58 m pod povrchem je po celý rok konstantní teplota 7 až 8°C, kdežto venku je momentálně 28° C. Na dvoře si prohlížím onen zbytek prstence – je to fakt obrovský kus materiálu, jeho tloušťka a rozměry jsou kolosální.

Na recepci jsem si zakoupil knihu "Mobilizace 1938" ve fotografii. Ukládám si ji do auta, a protože toho všeho ještě nemám dost, vyrážím na kopec "Výšina" navštívit objekty tvrze z povrchu. Jako k prvnímu přicházím k dělostřeleckému srubu "Na Svahu", dále pak srub pro otočnou dělostřeleckou věž "Na Kótě", pak mířím na objekt K-Bg-S13 "U Lomu", jenž je pěchotním srubem a také součást tvrze Hůrka. Pokračuji na pěchotní srub, ve kterém jsme před chvilkou byli - "U Boží muky". Vím, že bych neměl, ale nedá mi to, škrábu se na stropnici objektu, kde usedám a dívám se do údolí, asi takový pohled mohli mít skrze své zaměřovače zbraní naši hraničáři, když čekali nepřítele. Co se asi tak těmto mužům honilo hlavou, těžko říct, v dáli na kopci "Veselka" se ještě nachází izolovaná dělostřelecká pozorovatelna K-S12b "Utržený" – sice není propojena podzemní chodbou, avšak patří k této dělostřelecké tvrzi. Pomalu se vracím zpět a v trávě zakopávám o betonový základ protitankového zátarasu.

hůrka výhled

Stavba této tvrze trvala zhruba 24 měsíců a v různých fázích výstavby zde pracovalo až 600 dělníků. Je to těžko představitelné, co tehdy naši předkové dokázali postavit, kdo to neuvidí na vlastní oči, ten tomu neuvěří. A i když to projdete a uvidíte na vlastní oči, tak stále nebudete moci plně pochopit, jak takovéto dílo dokázali vybudovat. Tato tvrz při plném vyzbrojení a zásobení měla vydržet až několik týdnů tvrdých bojů. Avšak Mnichovskou dohodou se veškeré budování opevnění zastavilo, protože jsme veškeré pohraničí odstoupili.

Během okupace Němci většinu zvonů a dalších kovových prvků opevnění vytrhali a roztavili, no a na této tvrzi si udělali zkušební polygon – testovali zde odolnost našich pevností konvenčními zbraněmi nebo třeba speciální podkaliberní střelou "röchling" či výbušným plynem. Po válce hrůzná devastace opevnění pokračovala – za minulého režimu Národní podnik Kovošrot zničil další stovky objektů, ve většině případů protiprávně. Devastací našeho opevnění jako by byly zašlapány i vzpomínky na dobu, kdy naše vlast byla samostatná a svobodná, a jako národ jsme byli hrdí, drželi spolu a společně jako národ jsme se nebáli nikoho a ničeho. Bohužel, ty časy jsou již dávno ty tam.

hůrka testy

A devastace trvá i dnes, asi nejhorší za poslední dobu byl šílený nápad jednoho studenta architektury z Brna, jenž diamantovým lanem uřízl kus krásně zachovalého objektu LO vz.37 – prý tak tvořil umění.  Objekt označil za architekturu určenou k zabíjení. Viděl jsem na jeho webu, obecně plného lží a dezinformací, grafickou vizualizaci řezu celého pěchotního srubu napříč oběma patry. To je něco šíleného, a ještě šílenější je, že vedení jeho vzdělávacího ústavu stojí za ním.

Využijme tedy toho, že naše prvorepublikové opevnění ještě stojí a na „umění“ rozbořeno nebylo, naopak se o něj řada nadšenců vzorně stará. Návštěva našeho předválečného opevnění bude pro každého vlastence a srdcaře silným zážitkem. Už teď vím, že se sem brzy vrátím, že mě sem na opevnění cosi táhne jako magnet, ale není to magnet, nýbrž hrdost, odvaha a odkaz našich předků.

Více na http://hurka.boudamuseum.com/

dělostřelecká tvrz hůrka výlet

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací