O nás: Na bezpečnosti nám záležíO nás: Na bezpečnosti nám záleží Podporujeme naše válečné veterányPodporujeme naše válečné veterány Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!Výzva 2015: Drony – dobrý sluha, ale zlý pán!

Příčiny důsledků, důsledky příčin. (O misích, žoldácích, odkopnutých vojácích…)

 05. 11. 2017      0 komentářů

Je to ale smutná epocha, když je snazší rozbít atom, než zničit předsudky (Albert Einstein). Ano, žijeme v moderním, atomovém, věku, civilizace se značně zdokonalila. Dokážeme leccos prospěšného, třeba vyprodukovat rozbitím atomů světlo a teplo, avšak přes tu vyspělost nám tu stále zbývá jaderný odpad, který tedy ,,uklízíme“ hluboko pod zem, dokud nepřestane být škodlivý - nebezpečný. Posloužils, ale jsi krapet vyhořelý, šupky s Tebou někam hluboko, daleko, pryč, pokud možno o Tobě nemluvit. Proč se tak jen cítím jako bývalý voják?

Jistě víte, že štěpný materiál nemůže být ledajaký, musí být správného složení a čistý. Rádi koukáme na telky, svítíme si, nabíjíme telefonky, počítače, prostě užíváme si té energie. A také si vesele cupitáme po naší krásné české kotlině s vědomím, že jsme v bezpečí, byť relativním. Tak si položme otázku, proč jsme v bezpečí, komu za to vděčíme? Kdo byl nasazen při povodních, kdo je připraven za nás, naši zem, nasadit krk? Armáda, vojáci.

Tímto článkem nejprve otevřu kontroverzní téma zahraničních misí. Jedna část veřejnosti mise zavrhuje, druhá podporuje. Nehodlám se zastávat ani jedné části, pouze nastíním pár věcí, zbytek nechám na čtenáři. Uznávám, mise jsou nákladné, dochází během nich ke ztrátám na životech, traumatům.

Tu a tam krapet rozzlobíme svojí přítomností nějakého toho slušného pána, co pěstuje opium, ve volných chvílích podřízne tu toho, tu onoho, občas přetáhne do Pakistánu, vlastně už i do Evropy… To, že tito slušní a spořádaní lidé ví o naší přítomnosti v rámci mezinárodního pokusu o správu jejich zhroucené země, může jistě vést ke svedení jejich pozornosti na tu naši. Ale…

Život je samé ale. Teď si představme, že bychom si žili krásně separátně, nestarali se, až jednoho krásného dne bum, prásk. Rozjel by se nám ve velkém obchod s bílým masem, narkotiky, občas nějaká prskavka v metru, na fotbale, v obchodním centru. Mrtví, ranění, zmrzačení, unesení, policie by zaujala status švédských a francouzských kolegů „sorry jako, do čtvrti XY nejedeme.“

Co by na to řekl daňový poplatník, občan? „Kde je dopr...e armáda?“ A dostal by odpověď: „No, armáda s tím nemá zkušenosti, neví, je zvyklá položit lopatku na hruď, vyběhnout ze zákopu, křičet hurááá…“ Tím se dostávám k té stránce, že mise jsou přeci jen potřebné. Vojáci zde navazují kontakty, ale především získávají zkušenosti, které mohou předávat dalším, mohou být připraveni na něco, o čem se jinak jen píše a mluví, ke všemu mnohdy zkresleně.

Občas by bylo dobré uvědomit si, že ne všichni jsou žoldáci. Pravdou je, že někteří vojáci už vstupují do armády a chtějí jezdit na mise s vidinou zisku, to nepopírám, znám takové jedince a upřímně, bylo mi z nich vždy blivno. Pak jsou zde ale skuteční profíci, hrdinové, ve světě cenění pro svoji odvahu, schopnosti a profesionalitu. To díky nim, především, můžeme klidně spát.

Ale co s takovým vojákem potom? Když se to kvalitní jaderné palivo, voják z povolání, zušlechtí, vyčistí, šoupne do reaktoru… a pak zákonitě jednoho dne vyhoří?

Přesně jako skutečné jaderné palivo - odklidit někam hluboko a předstírat, že není. Nějakých těch pár let se podílel na světlu, teplu, energii. Hlavně, že děti mnohých křiklounů a mnozí křiklouni sami, nemuseli sami natáhnout pětadevítky, vzít kosu a letět čelit protivníkovi, který se s ákáčkem narodil, zná na svém území každé zrnko písku, každou kapku vody, a bojuje prakticky neustále.

Víte, co mě dostalo za teorii? Že i legionáři, letci, tankisté, všichni naši vojáci bojující kdy v zahraničí, v cizích armádách, byli vlastně také žoldáci, že bojovali za cizí zájmy. Tak si zkusme představit, že by povstali ze svých hrobů a stáli přímo před vámi. Dokázali byste jim do očí říci, že jsou to žoldáci? Bohužel, z dob po únoru 48 máme jako společnost stále zakódovány určité předsudky, které jen tak nezmizí. Armáda je vopruz, stejně bychom se neubránili atd. Opak je pravdou a naši kluci venku to dokazují a velmi názorně.

Ale zpět k otázce, jak potom končí? Sociální exkluze, rozpad rodin, deprese, sebevraždy, prakticky neschopnost dostat se z toho, zůstávají sami, kdežto zem, pro kterou to dělali, se k nim nejen otočí zády, ale ještě je sráží až na samé dno. Což ale není nic nového pod sluncem, vždyť jak se nakládalo po roce 1948 s našimi letci v řadách RAF? Princip dosti podobný. A tak si říkám, co se od naší slavné sametové revoluce změnilo? V podstatě nic. Navrch huj a vespod možná víc fuj než předtím.

Tak až si příště pustíte telku a budete čučet na zprávičky, jak zas nějaký lékař z Afriky vlivem pracovního přetížení jaksi omylem převálcoval dodávkou pár lidí, kteří mu drze vběhli pod kola, vzpomeňte si na ten budoucí jaderný odpad, co vám poskytuje bezpečí a v případě potřeby vyrazí do ulic. Bez něj by se nám tu vesele proháněli dávno, a nejen oni.

A až k tomu budete hltat návrh státního rozpočtu, zkuste si položit otázku, proč, když platíme takové sumy na daních, nám končí ti, jež pro nás riskovali životy, tak, jak končí? Tak nějak si nejsem jistý, jestli nám ti bolšáni z roku 48 neaplikoval technologii stealth a nekormidlují nás vesele dál. Co si myslet o národu (nebo části národa), který si neváží ani ne tak své armády, ale spíše svých vojáků, nechá je kolikrát dopadnout na samé společenské dno a ještě po nich plive? To, že ustrnul a zapomněl, jakou cenu má svoboda a bezpečí, a co to vlastně je.

Závěrem? Neúcta, opovržení k vojákům. Přetáčení příčin a důsledků. Stále se volí a dotují zodpovědní-nezodpovědní a podstatné uniká. Bezpečnostní situace se mění raketovým tempem, ne zrovna k lepšímu. Jak dlouho, co pak? Povoláte scvrklou armádu? Povoláte do ní vysloužilce, tzv. povinné zálohy, kteří byli předtím kamsi zakopáni jako jaderný odpad?

Poradil bych křiklounům, nechť v nouzi nejvyšší povolají do zbraně poslance, senátory, všelijaké státní byrokraty, exekutory. Jsem si naprosto jist, že nepřítele rozdrtí ohromující silou, kterou tak efektivně utlačují poddané: Že poslanci a senátoři vymyslí zákon proti nepříteli a ten jej zcela pochopitelně bude dodržovat, a kdyby náhodou ne, exekutor to jistí - na ákáčko, dodávku, výbušninu lípne žlutou samolepku. Pokud souhlasíte, můžete dál klidně spát…

 autor: Tomáš

voják žoldák zahraniční mise

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

FROGMAN