100KARLOVI – sbírka, která obrovsky pomáhá, ještě pokračuje…
Karel je obrovský bojovník. Dvakrát přežil těžký úraz, poprvé se dokázal sám vrátit do služby a podruhé mu pomáhají stovky skvělých lidí a spolubojovníků, aby se prvořadě mohl sám pohybovat a mluvit. Je to skoro zázrak, že se prakticky z měsíce na měsíc podařilo zafinancovat jeho pobyt v Sanatoriu Klimkovice, kde tvrdě maká a postupuje mílovými kroky. Zde je o tom zpráva…
Co se Karlovi stalo a jak se to vyvíjelo, se můžete dočíst v předešlých třech článcích (zde, zde a zde). Dále se zaměřme na průběh sbírky #100KARLOVI a rehabilitačních programů, které již umožnila…
Karel nastoupil do Klimkovic počátkem května a od počátku denně dře. V prvních týdnech absolvoval 6 až 7 procedur denně. To znamená budíček v šest ráno, jelikož v 7:20 už nastupuje na dvě a půl hodiny do tělocvičny pod dohledem fyzioterapeuta, kterého Kájova maminka Zuzana chválí: „Je skvělý, důsledný, trpělivý, umí s pacienty pracovat, motivovat je.“ Sama Zuzana se musela před rokem z kadeřnice přeučit na ošetřovatelku svého syna a dále prohlubuje své znalosti stran rehabilitace.
Po ranním záhulu ve skvěle vybavené klimkovické tělocvičně rychle převádí Karla na cvičení paměti, řeči nebo jinou proceduru Klimtherapy, posléze v 11:30 na oběd. Polední klid po něm trvá sotva půl hodiny, protože následují odpolední procedury a opět cvičení. Trvá to do půl čtvrté a Zuzana s Karlem ještě vyrážejí na procházku po areálu s motivační zastávkou v místní kavárně. Po večeři pak oba usínají vysílením.
„Sama si odpočinu během dopoledního cvičení, to si připadám nevyužitá, zatímco Kája maká, zbytek dne ale hlídám program, domlouvám další, doprovázím ho a hecuju, až je mi ho líto, protože cvičení a strečink ho bolí, ale zkrátka musí,“ líčí Zuzana každodenní proces, který příliš nepolevuje ani o víkendech. Domů do Plzně se už týdny nepodívala a je vděčná přátelům a mladšímu synovi, kteří se starají o kočičky, pejska, kytky a vybírání poštovní schránky.
Loňské léto, když se Karel dostal z nemocnice domů, přebrala Zuzana de facto mrzáka, kterému měnila pleny. Že na nějaké příspěvky na péči a dopravu bude čekat dalšího půl roku, tak nějak nepomýšlela, věřila, že pomůže rehabilitace v Kladrubech. Znejistěla v momentě, kdy odtamtud hlásili, že to k ničemu nevede, takže pobyt ukončí.
Jezdila tam na každý víkend, aby se synem pracovala, když tam procedury neprobíhají. A ještě si svoji přítomnost platila. To byl moment, kdy začal pomáhat Spolek VLČÍ MÁKY a uplatnil „přebytek“ ze sbírky „Po stopách hrdinů“, která vynesla necelých sto tisíc a rozdělovala se mezi vojáka, policistku a hasiče po úrazu, kdy pak vyšlo ještě na druhého vojáka – právě Karla.
Záhy se podařilo oslovit další dobré lidi, financovat tak týdenní pobyt Karla na brněnské logopedické klinice v dubnu, ale tím by možnosti bývaly končily. O Klimkovicích se vědělo, vždyť tam „postavili na nohy“ svého času Jirku „Regiho“ Schamse, především pak Lukáše „Hiro“ Hirku – mimochodem, jezdí tam dodnes a setkal se s Karlem. Také a především tam pomáhají dětem po obrnách a těžkých traumatech, je to zkrátka jediné rehabilitační středisko svého druhu v ČR a s takovými výsledky, jenže nad limity zákonem hrazené péče pojišťovnami.
Zuzana si Klimkovice nemůže vynachválit: „Z mé zkušenosti je to o 80 % lepší než Kladruby. Klimkovice mají smysluplné řazení programů, jejichž zaměření a náročnost odpovídají možnostem pacientů. V Kladrubech si stěžovali, že to či ono Kája nezvládne, alternativu ale neměli.“
První týdny ještě přispívala aspoň částečně pojišťovna, ale ne dost dlouho, od počátku navíc chybí krytí pro ubytování doprovázející osoby, přičemž pacienty jako Karla bez doprovodu sanatorium nepřijme – "osobní asistenty" nikdo nehradí ani jim. Takže samoplátecké náklady se šplhaly do desítek tisíc, které už nebylo, kde brát. A to navzdory doporučení lékařů, že tři týdny rehabilitace nic nevyřeší. Při objednání na květen i červen se částka vyšplhala přes 150 000 korun.
Armáda se zapojila do programu pro veřejnost a pacienty v Klimkovicích.
Z komentáře Zuzany na FB: "Tak jsem si myslela, že mám srovnáno, ale teď jsme se byli podívat venku na dnešní akci s IZS a když jsem viděla Káju, jak kouká na všechny ty své zdravé kolegy v zeleném a má pocit, že je zná. Jak tam kluci v přicházejícím vedru chystají na plném slunci akci, smějou se a přes to šílený počasí se baví a on si s nimi nemůže ani popovídat, totálně mě to rozstřelilo a musím říct, že to ku... bolí."
Karlovi už od září 2018 pomáhal Spolek VLČÍ MÁKY, který ale s takovou sumou hospodaří ve prospěch desítek klientů celý rok. V tu chvíli „spadl z nebe“ Jiří Omaník, rovněž voják, a jeho parťáci ze spolku Self Defense Division – vymysleli kampaň s hashtagem #100KARLOVI, motivující aspoň k symbolickému stokorunovému příspěvku. Nu a klimkovické sanatorium zase umí otevírat sbírkové účty svým pacientům v programu Strom přání, a tak vznikla aktuální sbírka, která ve své jednoduchosti a upřímnosti rozjela jeden malý zázrak.
Že jde o každou stokorunu, potvrzuje bohužel už to, že ač Karel trpí po brutálním napadení mimo jiné afázií – ztrátou řeči – logopedický program v ceně 460 Kč/hod pojišťovna rovněž nehradí. Původně se s těmito lekcemi nepočítalo, respektive je Kájova máma začala hradit ze svého, ale dobří lidé ji podrželi a poskytli další dary (zde jeden speciální dík dárci, který nechce pozornost, ačkoli poslal opravdu hodně a de facto vyřešil problém s logopedií).
„Po květnu, kdy ještě přispívala pojišťovna, hodně procedur v červnu ubylo, ale díky sbírce jsme stále tu. Že odpadly masáže a zábaly, zas tolik nevadí. Mrzí mě, že se snížilo cvičení celkově, tak aspoň více chodíme. Dokončíme červen naplno, jak jen to půjde, přes léto si Karel odpočine,“ líčí aktuální průběh a plány Zuzana a dodává:
„Zkusíme znovu žádat o příspěvek i pojišťovnu. Bez ohledu na ni, optimisticky jsem už rezervovala zářijový pobyt, zaměřený hlavně na obnovu řeči. A to díky tomu, že vojáci, kteří teď slouží v Bagramu, mezi sebou pro Karla vybrali 50000 korun, které ještě další kolo rehabilitací částečně pokryjí. To jsem dojetím oplakala, chodilo hodně drobných příspěvků, za každý z nich jsem vděčná, v takovou velkou finanční injekci jsme ale nedoufali. Přes léto sama jistě něco vydělám, v září sem musíme zas, Karel dělá obrovské pokroky.“
Karla po návratu z Klimkovic čeká posudková komise v ÚVN, podpůrčí dobu má stanovenou do 9. srpna. Pravděpodobně pak přestane být vojákem, bohužel. Bude pak třeba vyběhat invalidní důchod, to vše ukáže čas. Důležité je, že rodinu se daří držet nad vodou a Karel už druhý měsíc rehabilituje.
Správkyně sbírky Strom přání aktuálně uvádí: „Po přijetí velkého daru Karlových kolegů byla vystavena fakturace za Karlův pobyt v květnu ve výši 63355 Kč a logopedické jednotky ve výši 5280 Kč, takže má na transparentním účtu 131551 Kč na původní cílovou částku 155 802 Kč, z níž teprve bude hrazen pobyt v červnu a případný základ na pobyt v září. Zatím tedy nebudeme sbírku ukončovat.“ Moc tedy prosíme, setrvejte v příspěvcích a sdílení informací o sbírce dál. Pomáhá a stojí to za to!
PS: Spolek VLČÍ MÁKY, při své pobočce Železná Ruda, pořádá v pátek 21. 6. koncert kapely George & Beatovens v čele s Karlem Kahovcem. Nese podtitul „Karel Karlovi“. Jde o jakési poděkování a tečku za první pomyslnou etapou podpory Karla S. Pokud jste přispěli, stačí to říct u vstupu a nemusíte platit vstupné. Pro ostatní vstupné činí symbolických sto korun. Rovněž za stokorunu můžete na místě koupit placku #100KARLOVI.
Ve zdejším Disco Clip zazní od 20:30 známé písně 60. let k tanci i poslechu, ať už z pera K. Kahovce (Poprava blond holky, Paní v černém, Modřínu háj...) nebo bývalého lídra této kapely Petra Nováka (Povídej, Budu chodit po špičkách, Náhrobní kámen...). Kapela spolupracuje s "Máky" již potřetí za pět let (možná jste o tom četli i v knize "Do temnoty"...). Bližší info a rezervace na 608 608 223.
