Ta fyzička se dá nabrat… Má zájemce o službu v armádě a policii vyřadit špatná kondice?
V nedávném článku jsem uvedla, že některá nesmyslná zdravotní kritéria pro vstup do AČR by měla být zrušena, ale na fyzičce se má trvat. Ozval se mi kamarád (voják), že přeci kondici lze získat během výcviku. Něco na tom rozhodně je, ale…
Pokud si vzpomeneme na povinnou základní vojenskou službu, tak výcvik v přijímači byl do značné míry zaměřen právě na vybudování potřebné kondice. Ranní rozcvičky, hodně běhání a pochodování… Při tak intenzivním tréninku se výsledky v podobě rýsování svalů dostavují v řádu týdnů. Ostatně, dnes je populární běhat a kdo s tím začal (a vydržel), tak ví, že napoprvé dal dva kilometry a do roka půlmaratón.
Tehdejší základní výcvik ani nemohl vypadat jinak, jelikož kritéria pro odvedence byla mnohem mírnější než později pro profíky, což obnášelo, že na vojnu nastoupí jak třídní premianti v tělocviku, tak nemehla neschopná přeskočit kozu. A jejich úroveň bylo třeba sjednotit. Když už se to ale podařilo (a muselo), tak pak policie nebo i Vězeňská služba měly vyhráno, neb přijímaly pouze zájemce s absolvovanou ZVS (což by vydalo na samostatný článek, zda v jejich dnešním výcviku nechybí ony vojenské základy).
Na druhou stranu, v době povinné vojny se „pohybově omezený“ jedinec vyskytoval nejvýše jeden ve školní třídě (takový ten Váleček), dětská obezita byla opravdu raritním jevem, obratnost a vytrvalost byla u všech přirozeně zformována odpoledním pobíháním venku a lezením po stromech, nikoli pařením her na počítači, které toliko přispívá jen ku hbitosti prstů.
Dnešní armádní kritéria pro fyzickou kondici nejsou z pohledu toho, co by v osmnácti letech zvládli dnešní třicátníci a starší, nikterak přemrštěná. Je to něco přes 30 lehsedů za minutu (v 9. třídě za mě se to známkovalo na jedničku tuším stejně, tzn. 32 nebo 35), dále přitažení na hrazdu - muži 6x, ženy se jen 12 vteřin drží (zase si vybavuji, že na základce jsem shyby udělala), potom je tam asi 12 minut jízdy na kole, hluboký předklon a skok snožmo z místa. To přeci není žádná kvalifikace na olympiádu!
Přijímat do služby osoby, které tak elementární cviky nezvládnou, by znamenalo zásadně upravit výcvikový program. Dnes jsou to tři měsíce, hodně zaměřené na teorii, střelbu, taktiku, nikoli elementární tělocvik, kde vás poprvé v životě naučí kotrmelec (ten už totiž školní tělocvikáři vypouštějí, protože si děcka obvykle hnou krkem). Musel by se zavést kromě kurzu základní přípravy také předkurz fyzické přípravy – minimálně dva měsíce kondičního tréninku.
Totéž by se týkalo kromě armády také policie, pokud by se rozhodla kvůli nedostatku nováčků (a jejich „odpad“ při náboru má ještě vyšší) zmírnit fyzické požadavky. Výcvik se tím každopádně prodraží, přičemž nikde není jistota, že to rekruti v této fázi nevzdají. A těch úrazů, co by přibylo a resorty obrany a vnitra by musely vyplácet odškodné…
Nicméně ano, fyzička se dá nabrat i dodatečně a pokud by opravdu nebylo možné v potřebném tempu a počtu doplňovat personál, lze nabírat i osoby, jež z počátku sténají po deseti dřepech. Dokud to ale jde, fyzické požadavky by se mírnit neměly. Je tu totiž ještě jeden faktor, jehož výpovědní hodnota není zanedbatelná – schopnost jedince dbát o svoji kondici je důkazem zodpovědnosti, odhodlanosti, trpělivosti a řady dalších charakterových vlastností, jež jsou pro budoucího vojáka, policistu, hasiče a další velmi důležité.
S tím souvisí, že pokud někdo hodlá podat přihlášku, patrně se před tím na webu s požadavky na fyzickou zdatnost seznámí a ověří si, že je plní. Pokud ne, nic mu nebrání začít trénovat a při čtyřech hodinách cvičení týdně se do služby hlásit za půl roku. Ve skutečnosti tedy ti, kdo jsou odmítnuti z důvodů nedostatečné kondice, jsou lemplové, kterým není blbé ubírat čas náborářům marně je přezkušujících, zda se přitáhnou k hrazdě. Naproti tomu zdravotní kritéria si opravdu dovedu představit mírnější - s tím, že vám jednou za pár let naskočí kopřivka, ani nevíte po čem, objektivně nic nenaděláte a vaši bojeschopnost to prakticky neohrozí.