To je u nás ale odhodlaných bojovníků a válečných štváčů…
...na druhou stranu mě uklidňuje, že zde máme spousty odborníků na válečné umění, vlastenců a statečných jedinců. Jedinců, kteří vždy přesně vědí kdo, kdy, kde, proč a s jakými úmysly. Mnohé si dokonce umím živě představit v první linii, nastavující hruď kulkám nepřítele, bez bázně a hany. Současnost zkrátka přináší fenomén změny postojů k otázkám národní bezpečnosti a vlasteneckého přístupu k obraně vlasti.
Foto: máme spousty odborníků na válečné umění, vlastenců a statečných jedinců...
Máte pocit, že jsem se zbláznil?
Ale kdepak. Vždyť stačí mít otevřené oči a vyčištěné uši. Je naprosto kouzelné, vidět to překypující a vyčnívající hrdinství a statečnost, která na hony čpí ze všech těch diskusí, blogů a článků a reportáží řady objektivních médií. A tak mám pocit, že konečně po dlouhých desítkách let, se nám zde zrodila odvaha, statečnost a čest. A taky rapidně stouplo vlastenectví, kdo ví, možná nepozorovaně vstali i blaničtí rytíři.....
Rok 2015 je rokem, kdy si připomeneme 70 let od ukončení druhé světové války. Doba, kdy byl a je kolem nás hluboký mír. Za uplynulých 26 let od sametové revoluce, kdy tzv. vítězí pravda a láska nad lží a nenávistí až na věky. Šťastný život, bez omezování svobody, bez nepřátelství,bez...
Ještě nedávno mnozí diskutéři a odborníci schvalující a podporující úsporná opatření zejména k ozbrojeným složkám, psali horlivé články a příspěvky, kterak jsou k ničemu – vždyť stejně nikdy nikde nebojovali, jsou to jen žoldáci a nemakačenci. Nejspíše jsem asi četl jen ve své fantazii i hysterické diskusní příspěvky pohoršující se nad nebezpečím opětovného zavedení povinné vojenské služby. A to jen proto, že mnozí poněkud nepochopili, o čem to vůbec je.
A v dnešních dnech? Mnohé spatřuji s pozměněnými názory v tom válečném umění. Teď, tak teď už vědí vše ve všech těch souvislostech.
No na druhou stranu, jak to vůbec je?
Uplynulo 26 let, během kterých se nám poněkud vytratila všeobecná povědomost o tom, jak se chovat v krizi a když se něco děje. Tak často slýchal jsem kolem sebe – nic se nám nestane, nic a nikdo nás neohrožuje, na co je nějaká branná výchova, na co jsou kryty, na co jsou vojenské zálohy, když něco bude, on nás někdo spasí.
Mnozí matadoři a dinosauři současné politiky vytvářeli čtvrtstoletí naší zemi - ať již u vesla či v opozici. Matadoři, kteří by se nikdy do první linie nepřidali, byť umí krásně harašit zbraněmi. No a voliči, poslušně v koutku tleskají a rádi se za ně do případné první linie vydají.
A tak přitom všem světovém dění, sleduji ten náš fenomén český. A ani nevím proč, mám pocit, že to je stále stejný. Možná celá staletí, když jsme si vládli sami. Historie? Vždyť, kdo by ji bral vážně... Stejně se stále jen opakuje.
A tak si dnes mnou ruce mnozí, třeba prodejci těch všech her válečných. Vždyť tam je hnedle jasné, kdo je ten správný a kdo ne. A ten správný má spousty životů a v těch všech hrách neexistuje reálná smrt.
A tak, kladu si otázku, jaké jsme ovčanstvo. Nejen ve stínu všech těch dnešních hrozeb, ale i v běžném životě. Věřím, že mnozí raději na slevy v obchodech koukají a mnozí hrdinové tradičně raději do písku vlastní hlavu zastrčí. Možná díky své hlouposti nebo nevědomosti, poněkud zapomínají na vlastní pozadí.
Ono přitom všem řevu, nemělo by se zapomínat na to, že nežijeme ve hře, ale v reálném světě. A v tom reálném světě je reálný život i s reálnou smrtí, která může zasáhnout všechny.
Ale díky všem těm klávesnicovým hrdinům jsem celkem v klidu. Obavy totiž jdou na mě odjinud. Vždyť třeba, vážení spoluobčané, co kdyby došlo nedostatku toaletního papíru, k přerušení dodávek vody a plynu. Co mnohé možná zděsí víc, co kdyby přestal jít ten internet kouzelný.
A tak snad na závěr jeden citát starý, jen mám pocit, že patří do dnešní doby :
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou... Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba." Karel Čapek
Pavel Vrba
Život zasvětil armádě, automobilovým závodům a amatérské fotografii.
Články tohoto autora, nejen k problematice naší bezpečnosti, můžete sledovat na pavelvrba.blog.idnes.cz
