Fotoreportáž ze cvičení Horské služby: Tihle horalové, to jsou teprve borci!
Horská služba je svého druhu záchranářská elita. Její příslušníci musí ovládat lyžování, horolezectví, první pomoc… jízdu na skútru i slaňování z vrtulníku. Kromě toho je mezi nimi spousta specialistů, například psovodů. Angažují se profesionálové i dobrovolníci.
Přesto jejich dosažitelnost a nasazení spousta výletníků a lyžařů bere jako samozřejmost. Vzpomene si na tuhle organizaci, až když přecení své síly, respektive podcení zrádnost horského počasí a terénu. Záchranář v červenomodré bundě, který se za nimi okamžitě vydá „tam nahoru“, jim ale nic nevyčítá, sám zná úskalí hor, jakož i jejich krásu, které sám neodolal.
V těchto dnech proběhlo v Peci pod Sněžkou výroční cvičení lavinových záchranářů, specializovaných psovodů z celé republiky. Pod lavinou máte asi dvacet minut, než sníh kolem sebe vlastním dechem proměníte v ledovou krustu, která už vám dýchat znemožní. Na místo se musí co nejdříve dostat pátrači. Pomohou vrtulníky Policie ČR a lékařské záchranné služby.
Vrtulník nemůže ve svahu přistát, záchranář musí slanit, resp. je-li vrtulník vybaven ramenem s navijákem, nechat se spustit.
Samozřejmě z vrtulníku je vysazen také psí záchranář.
Kdykoli se vrtulník přiblíží, zvíří sníh, jehož drobné krystalky se všem v dosahu patnácti metrů zabodávají do tváře. A vše, co není přivázáno, se rozletí kolem.
Trvá to však jen chvíli, vzápětí už se stroj vrací zpět do údolí. A tak pořád dokola, v neskutečně krátkých intervalech.
Nejen vysazovaní záchranáři, ale také piloti musí mít pořádnou kuráž. Hory stojí v cestě mrakům. V mžiku vás obklopí opar, který o tři minuty dříve vrhal stín na údolí. Na dlouhé vteřiny v něm mizí i vrtulník přilétávající kolem Studniční hory, podle zvuku rotorů jen odhadujete, kde může být, až druhé stanoviště použije signální kouř a stroj se vynoří.
Po vysazení se psi rozbíhají na laviniště, psovodi za nimi.
Na cvičení je figurant v hlubokém záhrabu, přesto většina psích hrdinů míří neohroženě správným směrem.
Psi hrabou, ale záhy je střídají „lopatáři“. Protože jde o cvičení, figurant zůstává v teplém spacáku na místě, skulinkou ve sněhu jen podá psovi pamlsek. (Pozn. red.: dostali jsme zprávu, že se někomu další fotky samy nezobrazí, tak stačí kliknout na jejich popisek/ikonku.)
Ještě dříve, než se na místo dostanou psovodi, mohl by první ze záchranářů dopravit skútrem k místu neštěstí dron.
I tuto variantu Horská služba při cvičení zkoušela, bezpilotní systém Robodrone (model Kingfisher) vlastní teprve krátce. Přesto jej už vybavila závěsným detektorem lavinových pípáků, které většina skialpinistů nosí.
Dron může prohledávat laviniště systematicky podle předem určeného programu, nebo jej může řídit jeho operátor. Do sluchátek se mu přenáší zvuk upozorňující na blízkost pípáku. Místo nálezu označí praporkem.
Dron může pomocí kamer také kontrolovat situaci a zvýšit tak bezpečnost samotných záchranářů.
Co říci závěrem? Máme asi jednu z nejlépe vycvičených a vybavených horských služeb v Evropě. Je to parta profesionálů a současně srdcařů. Ale až se příště vypravíte do hor, nehřešte na to.
