Knihovna Martina Marcina: S knihou čtete i v osudu prvního čtenáře
Na počátku byla malá knihovnička pro dobrovolníky a klienty Spolku VLČÍ MÁKY. Její fond se před pár měsíci rozrostl, když do něj věnovala knihy maminka Martina Marcina, který padl v Afghánistánu v létě 2018. Zrodil se nápad zpřístupnit knihovnu široké veřejnosti a pojmenovat ji právě po Martinovi. A také do ní získávat knihy od dalších vojenských osobností a samozřejmě nabízet i zápůjčky poštou.
Žánrově se knihovna soustředí, jak jinak, na vojensko-historickou a dobrodružnou literaturu. U každé z knih je známo, komu původně patřila, kdo ji nejprve sám přečetl a posléze věnoval.
„Postupně chceme do každé knihy vložit osobní zprávu od prvního majitele. Od krátkých anotací a vzkazů pro vypůjčitele, až po recenze. Ty přidáváme i na web knihovny,“ popisuje osobní charakter projektu předsedkyně spolku Mirka Pašková.
Martinova maminka vzkazuje: „Tímto bych ráda pozdravila budoucí čtenáře a chci je poprosit, aby věnovali při čtení také malou vzpomínku na všechny padlé po roce 1989. Děkuji.“
Postupem času se jistě vypůjčitelům naskytne široký a žánrově ucelený fond. Hlavní devízou a tím, co činí knihovnu atraktivní, je však možnost na pozadí vlastních textů knih hledat ještě to, čím zaujaly a inspirovaly své první majitele. Obsah knihovny je postupně představován na webu www.knihovnamartinamarcina.cz.
Spolek VLČÍ MÁKY přitom umožňuje realizovat zápůjčku i zasláním publikace poštou, nepožaduje po čtenářích členské poplatky, ani formálně neupravuje délku výpůjční doby. Pouze apeluje, aby se vypůjčitelé chovali k publikacím hezky, k čemuž nabízí ke koupi stylové látkové obaly. Z takového příjmu bude financováno zasílání knih přednostně domovům péče o veterány a studentům vojenských škol.
„Martin byl náruživý čtenář, četl i při jídle, nenápadně, z mobilu. Myslel si, že ho nevidím. Doufám, že knihovna se dostane do povědomí lidí, ať už studentů nebo veteránů,“ dodává Jitka Marcinová.
Projekt, jehož koncepce je mezi knihovnami zcela novátorská, je sympatický a na nic si nehraje. Vzdává hold původnímu majiteli ustavující sbírky a s ním všem válečným veteránům. I bojem zocelení muži mohou mít vztah ke krásné literatuře a jejím prostřednictvím o sobě vypovědět něco osobního úplně cizím lidem, kteří s nimi sdílí stejný koníček – četbu.
