Rozhovor s T. Petráčkem: na FB 1263 sledujících, na YT přes 4000 videí a 45501 odběratelů.
Tomáš Petráček je spoluzakladatel varietního herního kanálu Tartarus Cast, který slouží jako ludologický (ludologie je nauka o hrách a o hraní) a kritický YouTube kanál v herním průmyslu. Současně je Tomáš vášnivým střelcem a propagátorem texaské zbraňové legislativy. Takže jsem mu přirozeně pokládala otázky ke gamesám, zbraním, taktice atd…
Já jsem Vás zaregistrovala díky videu „Nyní Budu Krátce nad Dvacet Minut Mluvit o Zbraních a Zákonech“. Znamená to, že nestřílíte jen v gamesách, ale také doopravdy? Věnujete se třeba i airsoftu a podobným zálibám?
Ano, jsem aktivním střelcem již nějakých 18 let a nemyslím to ve smyslu statického plivání na terč z palpostu, ale plně dynamické střelecké schopnosti. Airsoftu jsem se nějaký čas věnoval jako recenzent pro Bohemia Air Soft pomocí videí, ale neustále jsme naráželi na diferenci Airsoft vs. realita, protože náš přístup ke zbraním byl příliš „ostrý“, než aby vyhovoval airsftovému trhu. Samotný airsoft jsem již několik dlouhých let nehrál, ale co se zbraní týče, jsem vokálním proponentem švýcarsko-texaské legislativy.
Proč upřednostňujete a propagujete právě švýcarskou a texaskou legislativu?
Švýcarsko a stát Texas jsou nejliberálnější země z pohledu zbraňových zákonů a já se zastávám spousty výnosů z jejich legislativ. Například způsobu nákupu zbraní, použití zbraní v sebeobraně, minimálnímu omezení druhů zbraní a neomezení příslušenství zbraní.
Řekl jste, že jste aktivním střelcem 18 let, ale vypadáte mladší než já. Ve zmíněném videu zase říkáte, že nemáte zbrojní průkaz. Takže jak se tomu koníčku věmujete?
Ke zbraním mě přivedl strýc, který mi předvedl svou kolekci zbraní a naučil mě s nimi zacházet, už když mi bylo sedm let. A ano, ZP momentálně nevlastním, kvůli nedostatku času a učení se tolika zbytečných otázek a nejisté budoucnosti legislativy v ČR. Díky Aktivním zálohám a spřáteleným instruktorům a vojákům mám permanentní přístup k různému arzenálu.
Nejste ovšem jen vynikající střelec, ale také pařič PC her. Přehrávala jsem si nějaké akce Tartarus Cast z ArmA a naprosto mě odzbrojila ta týmová profesionalita. Trénujete s vojáky?
Ke hraní jsem se pro změnu dostal díky otci v mých třech letech, a sice díky jeho působení ve společnosti TESLA. Přinesl domů na dnešní poměry primitivní stroj a díky tomu, že jsem tak v raném věku uměl číst, jako hobby mi to zůstalo. Možná jsem asi nejlepší příklad toho, že hry nedělají z dětí krvelačné bestie.
ArmA akce hrajeme s mnou založenou skupinou Task Force Roddenberry (pojmenováno po zakladateli Star Treku) a jsou to většinou nadšenci, ale pár sloužících vojáků se také najde. S vojáky trénuji spíše face-to-face v reálu.
Podle záznamu hry, který jsem viděla, se to jevilo jako perfektní způsob nácviku taktiky. Současně mám ale neodbytný pocit, že hodně lidí paří hry bez přemýšlení a jejich případnému reálnému střeleckému umění to nemůže nic dát. Jaké jsou Vaše zkušenosti?
Také bych se spíše domníval, že jim to nic moc nemůže dát. Dosud neexistuje hra a technologie, co by perfektně simulovala chování zbraní v rukou. Nepocítíte kopnutí do ramene, šleh plynů do obličeje, přetlak od hlavně. Stejně tak se určitě nenaučíte manipulovat se zbraněmi. Spousta military her se sice snaží zbraně animovat reálně, ale často přehlížejí spousta detailů až na škodu. Když jsme například byli navštívit US konvoj v Praze před rokem, tak nějaké „Call of Duty dítko“ chtělo natáhnout zajištěnou M4 a vojáci se chytali za hlavu stejně. Taktika je věc jiná, ta v omezeném množství vskutku cvičit jde.
Takže byste lidem, kteří se chtějí učit taktice, doporučil také hrát? A pokud, tak jaké konkrétní hry?
Pokud se člověk chce učit taktice a nemá možnost být drilován skutečnými profesionály, tak v herním průmyslu se určitě najde spousta způsobů, jak se naučit nějaké základy a postupy. Za předpokladu, že máte otevřenou mysl a dokážete chápat omezené možnosti her.
Pokud se chce člověk naučit něco z taktiky kombinovaných sil, pak série ArmA od českých Bohemia Interactive je bezkonkurenční. Díky tomu také vzniklo VBS, což je mnohem komplexnější ArmA přímo určená pro výcviky vojáků a používá se i u nás. To si sice civilista nepořídí, ale ArmA ve své podstatě stačí. I když nesimuluje reálné jízdní vlastnosti, letové modely, nebo skutečné chování nepřítele, tak když najdete skupinu lidí se silnými počítači a pořádným serverem, tak není problém simulovat operace ve stovkách hráčů. A všechno do sebe zapadá. Pěchota, speciály, obrněnci, letectvo a omezeně i lodě. Díky obrovské komunitě, která hru neustále modifikuje, má hra nekončící přísun nového obsahu. Ale rozhodně bych nedoporučil ArmA sérii jako jediný prostředek nabízející možné naučení se taktice a strategii.
Musím zmínit staré série SWAT a staré Rainbow Six od Toma Clancyho. Tam se člověk opravdu naučí o nebezpečnosti a metodice CQB proti různým hrozbám. Na cestě je i velmi inovativní virtuální simulace Onward!, kde sám hráč musí používat k pohybu své tělo a ručně manipulovat se zbraní. To je ale zatím nedokončený projekt a naráží na spoustu výzev.
Kompetentních her, které obsahují použitelné taktické myšlení, je spousta. Bohužel jsou zastíněny mainstreamovými tituly, které kompletně postrádají nějaké taktické myšlení jako v sérii Call of Duty nebo Battlefield. Tam by se „taktické“ myšlení dalo srovnat s taktikou fotbalového zápasu.
A k jakým herním skupinám se přidat?
Co se skupin týče, tak to je čistě na lidech. Světoznámá ArmA 2/3 skupina Shack Tacktical už má skoro tisíc členů a každý týden několikrát po večerech hrají vlastní scénáře jako simulaci konfliktů. Věkové rozhraní mají od 18ti let a požadují základní kompetenci. Hrají tam jak civilisté, tak sloužící. Sám zakladatel skupiny, Andrew Dslyecxi Gluck, je bývalý člen USMC.
A samozřejmě je tu mnou založená skupina Task Force Roddenberry (TFR) pro ArmA 3 a Squad a na místní poměry je to místní verze Shacku. Ale děláme věci po svém a hraje se klidně třikrát a vícekrát týdně. Sám však kvůli práci stíhám tak jednu hru za týden.
Zmínil jste profesionální verzi ArmA – VBS. Měl jste možnost si ji zahrát, a jak se od hry pro civilní trh liší?
Ano, měl jsem možnost si verzi VBS vyzkoušet na veletrzích jako IWA nebo Future Soldier/Forces a stejně tak je veřejně dostupná mutace s British Armed Forces a USMC. Samotné VBS, zejména současná verze, je nesmírně komplexnější oproti ArmA sérii, která je určená pro běžný prodej.
A vrátím se ještě ke skupinám – někteří mí přátele mají pocit, že jsou už poněkud odrostlejším a náctiletým či dvacátníkům by při paření her nestačili. Mají vůbec šanci přidat se do nějaké dobré herní skupiny?
Co se týče strachu z přijetí do skupin, jako je třeba TFR, tak nevěřím, že by se stalo, aby se méně zdatný hráč stal terčem posměchu nebo se snad dočkal nějaké segregace. V TFR máme třicátníky a čtyřicátníky a nikoho nezajímá jejich životní příběh a kolik tisíc hodin mají nahráno. TFR je otevřeno pro zájemce, kteří aspoň vědí, do čeho jdou, a tak to vždy fungovalo. Hlouposti se řeší mezi mladšími. A jelikož máme několik jedinců, kteří se věnují opravdu základním výcvikům hry a našich metod, tak i nováčci se zakrátko dostanou na standardní úroveň.
Vy sám jste si sice zbrojní průkaz nepořídil a věnujete se střelbě, nikoli vlastnictví zbraní, ovšem poslední měsíce od ohlášení plánů EU na zpřísnění legislativy, opravdu masově přibývá zájemců o zbrojní průkaz. Nakupují pak zbraně zbrkle, co byste jim doporučil?
Nerad maluji čerta na zeď, ČR je jedna ze zemí, která současnou situaci s migrací a bezpečností zvládá lépe. Nicméně, kdybych měl sestavit nějaký výběr pro nováčka ve světě zbraní, tak je to celkem jednoduché. Zbraň pro blbce, myšleno, na které není, co zkazit, je Glock. Série 17, 19 i klidně 26. Na té zbrani se člověk nemusí nic učit. Žádná palcová pojistka, vypouštěč kladívka, extra ovládací prvky, nic. Spousta lidí by určitě doporučila ČZ-ty, ale já jsem na jejich pistole alergický kvůli vedení závěru rámem.
Po pořízení pistole samozřejmě pořídit rozumné množství střeliva a alespoň dva zásobníky a čistící sadu. Pak už pravidelně navštěvovat střelnici. Pokud možno dynamickou a cvičit se. Pokud je člověk při penězích, tak rozhodně doporučuji placené kurzy od Lumíra ze SOGu, nebo Hard Task. To se nikdy neztratí. A rozhodně by to nemělo končit pistolí. Pro „home defense“ scénáře je vhodných mnoho karabin, brokovnic a opakovaček. To už bych nechal, ať si zájemce vyzkouší. Já jsem zastánce AR platformy a v tom rozhodně nejsem sám.
Akorát člověk musí vědět, že u nás ta obrana domova je problematická, protože v ČR zrovna nemáme ústavní právo bránit majetek smrtící silou.
s Navy SEALem Larry Laskym, zakladatelem lubrikace pro zbraně FROGLUBE
Narazil jste na zásadní věc – člověk musí mít nejen finance na zbraň, ale také střelivo a pravidelné návštěvy střelnice, nejlépe i kurzů dynamické střelby. Jaká je Vaše zkušenost a doporučení, v jaké kvantitě i kvalitě to trénovat?
Tady jeto celkem jednoduché: Čím více, tím lépe. Samozřejmě nejde o 24/7 operátorskou mentalitu, ale když se člověk ozbrojí, tak nemůže usnout na vavřínech. Měl by neustále procvičovat základní bezpečnosti, manipulaci, udržovat zbraně v modelovém stavu. Když je člověk součástí komunity s touto mentalitou, tak mu to nepřijde, ale ono to každý týden nějak praktikujeme, aniž bychom o tom přemýšleli. Zkrátka, když něco dělat, tak pořádně. A je tu dost lidu, co nováčkům rádo pomůže.
