České vs. ruské obranné výdaje: David a Godzilla

01. 10. 2014 kategorie: Politické vize, koncepce, strategie

Po deseti letech šetření začne Česká republika zvyšovat obranné výdaje (viz prohlášení premiéra B. Sobotky z 20. května 2014, které bylo koaličními stranami písemně stvrzeno 3. září 2014). Lekce z příliš vzdálené Jižní Osetie, kterou navíc přehlušila kataklyzmatická finanční krize, nestačila. Z pacifistické letargie politiky a veřejnost probudil až bleskový ruský zábor Krymu a malá občanská válka na východě Ukrajiny.

Na tom, že ministerstvo obrany potřebuje k plnění svých úkolů víc peněz, nyní panuje shoda více méně napříč politickým spektrem (s výjimkou komunistů), i když pravice požaduje radikálnější návrat k plné bojové připravenosti. Snad z pocitu provinilosti – za její vlády obranné výdaje v absolutním vyjádření klesly o 23 %.

Probouzí se nejen Česko, ale celá Evropa. Ze snů o konci historie, demokratickém míru, civilizující schopnosti kapitalistické ekonomiky a podobných výmyslů akademiků, napsaných z pohodlí dobře zahřátých profesorských míst. Na aktuálnosti místo toho nabývá postřeh Harryho Trumana z roku 1946, který na adresu sovětské vlády uvedl: „Rozumějí jenom jednomu, kolik máš divizí.“ Že je tento způsob komunikace bohužel často nejúčinnější, dokazuje citát Mikuláše I.: „Nejbezpečnější hranice je ta, na jejíchž obou stranách stojí ruský voják.“

Psali jsme:Generál Petr Pavel: Zpravodajec, který se nemá za co omlouvat

Ruský obranný rozpočet: jako puštěný z řetězu

Rusko, kterému na rozdíl od Evropy nikdo obranu nehradí, a proto v iluzi o jakémsi post-vestfálském světě rozplývající se státní suverenity nežije, začalo zvyšovat obranné výdaje hned, jak to bylo možné, tedy po vzpamatování se ze státního bankrotu v roce 1999.

Jak ukazuje graf sestavený podle údajů Stockholmského institutu pro výzkum otázek mezinárodního míru (SIPRI), od té doby se vojenské výdaje ruských ozbrojených sil v reálném dolarovém vyjádření (tedy s ohledem na inflaci) zvýšily víc než třikrát. Autor těchto řádků se v databázi pokoušel najít podobný nebo vyšší nárůst u jiného státu ve srovnatelném časovém období od roku 1945. Marně.

Jen v loňském roce ruské obranné výdaje vzrostly o 25 % a dosáhly téměř 90 miliard dolarů (odhad SIPRI). V celosvětovém žebříčku to znamená třetí místo za Spojenými státy a Čínou. K utahování lampasáckých opasků Kreml nepřiměl ani zhoršující se stav ekonomiky, která letos s největší pravděpodobností vykáže nulový či záporný růst. Schválený federální rozpočet v kapitole „národní obrana“ pro rok 2015 počítá s meziročním zvýšením výdajů o 21,2 % (nominálně) a v dalších dvou letech o 7,8 %, resp. 4 %. Se započtením zhruba 6% inflace to znamená slušný reálný růst.

Psali jsme:Dublin IV: Jako by na nás Západ páchal další osmičkovou zradu, nový diktát…

Konkrétní rozpis položek zatím znám není. Zdroje deníku Vedomosti nicméně uvádí, že vzhledem k postupující profesionalizaci jednotlivých složek ozbrojených sil bude růst mzdová položka, avšak nejvíc se na navýšení budou podílet náklady na vývoj a nákup nové zbrojní techniky a údržbu stávajícího arzenálu. V této kapitole už letos došlo k 30% nárůstu na 1,3 bilionu rublů a v příštím roce je plánováno dosažení hranice 1,5 bilionu rublů.

S vážně míněnou reformou a modernizací ozbrojených sil začalo Rusko až po zkušenosti z války s Gruzií z roku 2008. Rozsáhlé organizační změny zahájil tehdejší ministr obrany Anatolij Serďjukov a jeho nástupce Sergej Šojgu v nich pokračuje s obdivuhodnou rozhodností.

Foto: Rusko na armádě nešetří (zdroj: E15.CZ)

Snaze o přizpůsobení se nové době neunikly ani ty nejposvátnější instituce a symboly. V loňském roce byly na kasárna zřízeny separátní sprchové kouty, kantýny přechází na bufetový systém a krom tradiční ovesné kaše či slaniny nabízí i salátový bar. Na ubikacích vyhrává popová verze státní hymny. Po 400 letech užívání přestali vojáci do bot fasovat onuce a přešli na ponožky.

K plánované dokonalosti má realita stále daleko. Snahy o profesionalizaci uvízly napůl cesty. Původní koncepce z roku 2009 počítala s rovným milionem lidí v ozbrojených silách, zatímco nejrůznější studie odhadují skutečný stav mezi 700 a 800 tisíci. Naplněnost útvarů se pohybuje velmi nízko –
mezi 40 a 60 %. Řada kontraktorů v armádě příliš dlouho nevydrží. Podíl odpadlíků místy dosahuje 80 %.

Sečteno a podtrženo, Rusko dnes na obranu vydává zhruba 4,5 % svého HDP, zatímco Česko paběrkuje na 1,1 % HDP. Pokud bychom porovnali hrubé obranné výdaje na vojáka (plus civilisté na rezortu obrany), tak Česko při rozpočtu 42 miliard Kč a 30 tisících lidech registrovaných v resortu obrany vydává 1,4 mil. Kč na hlavu. V Rusku činí odpovídající ukazatel 2,4 mil. Kč.

Foto: Ruské výdaje na obranu jsou znát i na moderní výstroji vojáků (zdroj: CESKATELEVIZE.CZ)

Realita za hradbou přehršle čísel je samozřejmě mnohem komplikovanější. Porovnání celkových výdajů s HDP, z něhož se stala všeobecná mantra, zdaleka nepodává celistvý obrázek o tom, kolik peněz skutečně armáda dostává k hospodaření. Součástí rozpočtu na obranu je například i položka vojenských výsluh, penzí, pojištění apod., která z celkové sumy v českém případě ubírá zhruba 7 miliard Kč

Tyto prostředky ministerstvo obrany dostane bez možnosti je použít jakkoli jinak. Skutečně využitelná částka je tedy 35 miliard Kč, z níž jde 18 miliard Kč na mzdy, 12 miliard Kč na běžné výdaje a zbývá kolem 5 miliard Kč na investice do nové výzbroje, včetně pronájmu stíhaček Jas 39 Gripen. Ideálně by přitom na nákup nové techniky mělo jít 20 % výdajů.

Přikrmovat opatrně

Léta zanedbávání si vyžádala svou daň. Tristní stav shrnuje studie expertů z Univerzity obrany: „Dnešní ozbrojené síly ČR jsou sice technologicky vyspělejší a získaly díky misím bojové zkušenosti, ale oproti roku 2006 jsou početně slabší o 3000 osob. Naplněnost některých útvarů se blíží k hrozivým 60 %. Divizní úkolové uskupení jsme v tichosti opustili, brigádní úkolové na bázi 4. brigády rychlého nasazení má sice až 5000 osob a moderní výzbroj, ale bez doplnění z ostatních jednotek AČR je jen chimérou. Není u něj dořešena úhrada ztrát osob a materiálu, zásoby v některých komoditách nevystačí ani na jeden týden vedení bojové činnosti. Pro ilustraci - doplnění zásob na pouhý jeden měsíc by stálo téměř 20 mld. Kč, přitom toto uskupení nabízíme na dobu 6 měsíců bez rotace!“

Novým střednědobým cílem financování armády je postupně se dostat zhruba k 1,4 % HDP. Vládní představitelé správně podotkli, že skokové navýšení obranných výdajů by stejně nemělo smysl, jelikož vyhublý rezort by velké peníze navíc nedokázal zpracovat a efektivně využít. Výdaje navíc začnou růst až od roku 2016.

Podobně argumentuje i citovaná studie Univerzity obrany: „Jednorázové (demonstrativní) navýšení rozpočtu resortu MO, diskutované v souvislosti se současnou krizí na Ukrajině, nic neřeší. Resort není tyto peníze schopen smysluplně v průběhu jednoho roku utratit, a tak se opět vystavuje riziku obvinění z neefektivity.“

I v ruském případě mají odborníci vážné pochybnosti o tom, jestli tamní zoufale podinvestovaný vojensko-průmyslový komplex dokáže mezi lety 2011 a 2020 vstřebat objednávky na novou výzbroj v hodnotě 700 miliard dolarů. Je ovšem fakt, že zhruba 1350 zbrojních podniků, tu lépe tu hůře fungujících, tvoří
high-tech jádro ruské ekonomiky a ve střednědobé perspektivě může být jediným tahounem technologického rozvoje.

Foto: Rusko na armádě nešetří a spoléhá na domácí zbrojní průmysl (zdroj: TYDEN.CZ)